Za velkými francouzskými okny, patřícími k monumentální vile, mohla spatřit, obrovskou zelenou, jedli zkrášlenou červenými a zlatýmy ozdobami. Mohla spatřit rezavou kočku jak pije mléko z hrnku starého může, který nejspíš spal, nebo psa který kradl jídlo z kuchyňského stolu. Ale ona sledovala někoho úplně jiného.
Byl to kluk co seděl čelem k oknu a v zjevně velké knihovně četl.
Ona věděla co čte. Věděla i, že tu knihu čte na první advent pokaždé. A taky věděla, že by byl mnohem raději kdyby byla na druhém konci světa a ne tady. Jenže ona ho musela naposledy vidět. Musela zjistit jestli všechno to co jí řekl myslel vážně. Potřebovala znát pravdu a proto taky už nějakou dobu stepovala u jehličnanů na kraji lesa a sledovala ho. Odhodlávala se k tomu, že dojde ke dveřím a zazvoní. Ale zazvonil jí mobil. Začala si prohrabovat kapsy kabátu, asi jako každý komu začne zvonit mobil ve fakt špatnou chvíli, a když ho našla tak ho tak rychle zvedla, že se ani nepodivala kdo volá. A to byla chyba.
Četl jsem si v knihovně kam obvykle nikdo z rodiny nechodí ale i tak mě znenadání přepadl pocit, že mě někdo sleduje. Velmi opatrně jsem se rozhlédl kolem a pak se pohledem zastavil na výhledu z okna. Nejdřív jsem si jí nevšiml protože, No protože bych nečekal, že potom co jsem jí řekl se tu objeví. Ale když jsem se podíval znova tak jsem jí uviděl hned. Ten její karmínový kabát byl jako pěst na oko. Musel jsem se nad tím usmát. Ten kabát byl hodně starý ale ona ho milovala. Stejně jako jsem já kdysy miloval ji.
Ale to se stalo před dvěma týdny. Před dvěma týdny jsem jí řekl, že už ji nikdy nechci vidět. Řekl jsem jí ať si sbalí kufry a vypadne. No řekl jsem toho mnohem víc ale myslím, že tohle pro objasnění bohatě stačí. Podvedla mě s mím nejlepším kamarádem. Tohle se nedá prostě odpustit. Nenechal jsem jí aby mi něco vysvětlila. Jenom jsem byl hnusnej a vyhodil jí.
Ale když jí tam teď vidím jak stepuje mezi stromy a myslí si jak je nenápadná tak si říkám, že bych si z ní možná mohl promluvit. Možná jen proto aby tam neumrzla. Vytáhnu tedy svůj mobil a zavolám jí. A ona to potom co ho konečně našla položila. Musím se nad tím usmát. A vytocim jí znova. A ona to zase polozila.
No tak si vezmu čistej papír a napíšu na něj vzkaz. ,,Zvedni ten telefon" a nalepim ho do okna.
Potom co jsem to položila tak mi ten člověk volal ještě jednou. Zase jsem to položila ale když jsem se potom podívala do jeho okna tak jsem si vrazila rukou do čela. Ach jo. Měla jsem se podívat kdo volá, ušetřila bych si tenhle trapas. Přemýšlím, že mu zavolám zpátky ale ani nemusím protože mi zavolá on. ,,Ahoj Ino," ozve se z telefonu. ,,Ahoj," zašeptám tiše a sklopim pohled. ,,Co tu děláš? " ,,Potřebovala jsem si s tebou promluvit." ,,Proč? A Pojď dovnitř venku je zima." Povzdechnu si ale poslechnu ho. Ne proto, že mi to řekl ale proto, že je vážně hrozná zima.
A proto, že jsem s ním chtěla mluvit. Chtěla jsem mít klidný svátky a proto jsem to mezi námi potřebovala dořešit. Potřebovala jsem mu říct svojí verzi příběhu i, kdyby mi neměl věřit. Potřebovala jsem to v sobě nějak uzavřít i, když mě z toho bolelo srdce a noci jsem probrečela.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Usadil mě do křesla v knihovně a do ruky mi vtiskl hrnek horké čokolády. Miluju horkou čokoládu...hlavně o Vánocích, No celkově během zimi protože je teplé a sladké. Poděkuju a napiju se, málem jsem zapomněla jak skvělou ji umí. Musím blažene privrit oči při té slasti. ,,A teď mi řekni co tu děláš." Řekne když se sám usadi naproti mě se svojí cokokadou. ,,Chci ti říct jak to bylo a chci aby si poslouchal." Normálně by mi teď začal říkat, že mu nemám co přikazovat a nato jsem taky byla připravena proto mě překvapilo když jen prikyvnul a mlčel. I přesto jsem ale zvládla začít svůj monolog. ,,Když jsem se po večeři s tebou vracela domů tak jsem ho potkala před svým domem. Vypadal stracene a když mě uviděl tak se zdálo, že se mu jakoby ulevilo, že mě vidí. Nechápala jsem co tam dělá a on mi řekl, že jel za tebou ale že mu nebereš telefon tak ho napadlo, že možná budeš u mě. Vysvětlila jsem mu, že tam nejsi a on se pak vytasil s tím, že nemá kde přespat a, že si vlastně sebou ani nevzal peníze." Odmlcim se na chvíli. ,,Dovolila jsem mu, aby šel spát ke mě protože ho nenechám na ulici ne? No a tím to zkoncilo. Dala jsem mu tvoje věci na spaní a udělala mu gauč. Pak jsem se šla vysprchovat a spát. No a pak si nás prostě ráno našel." Dokončím to, není to dobře vysvětlený ale já vážně nevím jak mu to líp vysvětlit. Takhle se to prostě stalo a je jenom na něm jestli mi uvěří.
Nevím jestli jí mám věřit ale zní to pravděpodobněji než to, že by mě podvedla. Proč jsem si tím byl tehdy tak jistý a teď o tom pochybuju? Povzdechnu si a napiju se svojí čokolády. Nevím jak to vyřešit. Jsou skoro Vánoce a mi řešíme tohle. ,,Co nato už zapomenout?" Povzdechnu tiše. ,,Snažil jsem se tě přestat milovat ale nejde to. Chtěl jsem ti nevěřit ale věřím ti. Omlouvám se Ino." ,,To je v pohodě." Ne ,není to v pohodě ale jestli mi to chce takhle ulehčit tak jí v tom nebudu bránit.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Sledoval její tvář vedle tváři svých příbuzný a byl šťastný. Byl rád, že si to vysvětlili a, že můžou Vánoce oslavit spolu a být šťastný. Se svým kamarádem si to potom budu muset vyříkat. Ale teď už se tím nebudu zabývat. Jsem šťastný a ona doufám taky.
---
Dnešní je 99KatteyMistyBlack99 .
ČTEŠ
Vánoční překvapení vol. 2
Short StoryKaždý den jiný příběh. Každý den jiný autor. Pojďme si společně i v dalším roce naladit vánoční atmosférou s autory příběhů a jejich fantastických povídek!
