Vánoční překvapení vol. 2

9.12. Muž snů

Pokojem plným zaprášených krabic zněla jemná vánoční hudba. Mladá žena se na posteli zavrtěla, pomalu otevřela oči a zmateně se rozhlédla. Odkud se bere ta veselá melodie? Vzala z nočního stolku mobil, ale budík to nebyl.

Odhodila starou prošívanou deku a bosa přešla k oknu. Cestou zakopla o stoh časopisů a málem spadla na rotoped, který mizel pod horou oblečení, šatů a kabátů. Roztáhla květinové závěsy a podívala se ven. Sněžilo. Ulice jejího rodného městečka byla ozdobená girlandami a vánočními světýlky a soused naproti vyhrnoval sníh.

„Co to sakra..." zamumlala a rozhlédla se po svém dětském pokoji. Všimla si zarámovaných fotek na stole a rychle přešla k nim. Popadla tu, kterou vyfotila před měsícem na dovolené a přejela prstem po skle. Měla ho od prachu. „To..."

V zrcátku na stole zahlédla svůj odraz. „To snad..." Přejela si prsty silně po tváři a pak je prozkoumala. Byly čisté. Žádné stopy make-upu ani pudru. Žádná rozmazaná řasenka po noci bez odlíčení. Prohrábla si vlasy natočené v ležérních vlnách. Zkusila je rozcuchat, ale jen díky tomu vypadaly víc... sexy.

A ta hudba pořád hrála odnikud a odevšad.

Znovu vzala do ruky mobil. „Plná baterka," zamumlala. „Nevydrží ani půlku dne bez nabíječky, a teď má plno?" Až pak si všimla data. „Středa devatenáctého prosince? Středa? To nejde... Včera byl pátek desátýho. Tohle není normální. Tohle není normální!"

Ano, vskutku to nebylo normální. Mladá žena panikařila a snažila se pochopit, jak se její pokoj proměnil ve skladiště a jak je možné, že čas přestal dávat smysl.

Mobil začal zvonit. Na obrazovce se ukázala fotka, kde byla vyfocená s nějakou modelkou s nápisem Ta nej ❤.

Chvíli váhala a pak to zvedla. „Haló?"

„Ahoj bestie! Prosím tě, vím, že jsi teď na návštěvě doma u rodičů v tom vašem malém zapadákově, ale nutně potřebuju ten seznam kontaktů pro šéfku. Víš, jaká je. A slíbilas, že budeš na příjmu, kdyby něco, i když pořád nechápu, jak se ti ji povedlo ukecat, aby ti dala dovolenou týden před Vánoci."

„Ehm..."

„Já vím, já vím, slíbilas jí, že o tom napíšeš článek, ale stejně. Pošleš mi teda ten seznam?"

„Já... teď nemůžu, promiň?"

„Ale no tak, vím, že to máš připravené, ty poctivko jedna. Prostě otevři notebook a nahraj mi to do mailu."

Rozhlédla se. „Notebook, notebook, kde je notebook?"

Byl položený na posteli. Rychle k němu přiskočila a otevřela ho. Nepotřebovala heslo a seznam kontaktů, příhodně pojmenovaný Seznam kontaktů, našla hned na ploše. Mail měla už připravený. Rozklikla novou zprávu s předmětem POŠLI MI SEZNAM KONTAKTŮ!!!!!!!, přetáhla do odpovědi soubor a klikla na odeslat.

Jednoduší už to mladá žena mít nemohla.

„Mám to!" zajásal jí u ucha telefon. „Díky. Jsi prostě nej. Už musím běžet ale nezapomeň mi dát vědět, jak jsi na tom s článkem! Jak přežít Vánoce u rodiny a nezlomit si srdce je perfektní téma."

„Ehm, díky."

„Tak se měj, bestie!"

„Ahoj?"

A s tím hovor skončil. Mladá žena se znovu rozhlédla po místnosti a děsivá realita na ní pomalu dolehla. Jednalo se koneckonců o její oblíbený žánr.