Vánoční překvapení vol. 2

5.12. Brusinkové dobrodružství Rudolfa Valentýna

Ze stromů ještě nestihlo opadat listí a už se do obchodů svážely pestrobarevné papíry, mašle, hračky, sladkosti, prášky na uklidnění, ozdoby a různá další cingrlátka. Blížily se Vánoce, což znamenalo nákupy! A v tomto chaosu se snažil zorientovat i jeden mladý brigádník, Rudolf Valentýn, známý též jako ten na pokladně či profesionální nasírač, chcete-li. Rudolf si dával velice záležet, aby každému zákazníkovi dal řádně najevo, jak moc mu vlastně leze na nervy. I přes tmavé vlasy, které mu padaly do očí, se mu dařilo do světa pouštět svůj typický otrávený pohled a stejně tak rouška s nakresleným úsměvem, která měla vytvářet pohodovou vánoční atmosféru, nedokázala zmírnit jeho otrávený výraz.

„Hotově, nebo kartou?" zamumlal na postarší dámu, která zrovna dobalila menší nákup o pěti taškách.

„Ouha," zvolala ona zákaznice s nervózním úsměvem. „Já zapomněla přibalit brusinky. Jen si pro ně skočím, ano?"

„Nejprve zaplaťte," oznámil jí přísně.

„Ale to už si pak pro ty brusinky nebudu moc dojít, ne?"

„Ale budete," přikývl a když se rozzářila, cítil potřebu ještě něco dodat. „Ale vystojíte si frontu."

„Tak určitě," odsekla. „Vždyť jsou to jenom blbý brusinky. Prosím vás, bude to jen minutka," sdělila mu odhodlaným tónem a chystala se na cestu do hlubin marketu.

„Ne, žádná minutka," zarazil ji. „Pokud se od nákupu vzdálíte, tak bude odstraněn," dodal a žena mu věnovala pohled piráta, kterému právě někdo sebral dřevěnou nohu. Její oči se blýskly, působilo to, jako by se v nich odehrávala bouře. A pak to řekla. Šlo o kouzelnou formuli (hlavně) zhrzených zákaznic.

„Chci mluvit s vaším manažerem."

„A nechcete spíš zaplatit?" ušklíbl se Rudolf.

„Ne!" osočila ho. „Chci mluvit s manažerem. Hned. Teď!"

„Proboha, ženská!" zvolal obrýlený mužík v obleku, který až do této chvíle mlčky stál ve frontě. „Já vám ty brusinky přinesu!"

„Ale tady jde o princip!" prskla nespokojená zákaznice a pak se podívala na Rudolfa. „Manažera. Hned."

„Ale jistěže," zamumlal a zvedl sluchátko, které bylo připevněno nad pokladnou.

„Anó?" ozval se z opačného konce dívčí hlas.

„Potřebuju tě na trojce," utrousil Rudolf.

„Kvůli čemu?"

„Brusinky."

„Hned jsem tam," dostalo se mu odpovědi a Rudolf zavěsil.

„Tak jak to vypadá, no?" osočila ho zákaznice.

„Hned tady bude," zazubil se na ni zpoza roušky a opět usedl za pokladnu.

Po této větě zaznělo z fronty nespokojené mumlání a někteří zákazníci se rozhodli zkusit štěstí jinde. Ne, že by to Rudolfovi nějak vadilo. A po chvíli čekání k nim opravdu dorazil někdo další. Dotyčná měla stejně usměvavou roušku jako Rudolf jen s tím rozdílem, že se i její oči smály. Christy v tomto obchodě pracovala již nějaký čas, a tak věřila, že ji už nic nepřekvapí. I když brusinkový boj se zdál být novinkou.

„Můžeme vám nějak pomoci?" zeptala se dámy.

„Chci si ještě koupit brusinky, ale tenhle váš nýmand mě nenechá!" postěžovala si.