Město kde jsme se poznali

happy again

"au" fňukla jsem a chytla se za tvář.

"přestaň brečet, nebo dostaneš důvod" chytil mě pod krkem

"chci se jít projít" šeptla jsem, když mě pustil.

"fajn. Běž, ale do hodiny buď zpátky, pojedu do zítřka pryč" pohladil mě po vlasech.

"neutečeš nikam viď? Budeš do hodinky zpátky zlato, že ?" dal mi pusu na čelo.

"budu" špitla jsem a ve vanskách, kraťasech, tričku a mikině odešla z bytu.

Jmenuju se Elisavet Adrianne. Elisavet Adrianne Campbell.

Ani nevim proč se tak jmenuju.

Moje rodina je dost prestižní. Táta dělá ve velký firmě, máma dělá advokátku a sestra Catarine Emily dělá manažerku ve stejný firmě jako táta. Preferujou šaty, saka a košile, kdykoliv má někdo přijet.

Ale i přes nějaký neshody mě mají rádi.

Je mi čerstvých 19 a žiju v Brně s přítelem Adamem.

Jenže. Tomu co je mezi náma se láska rozhodně říkat nedá.

Nevím proč od něj neodejdu.

Vlastně vím. Našel by mě a dostala bych.

Mám na ruce tetování slunečnice a v uchu piercing.

Ním vlastně začala všechna ta Adamova manipulace.

Kvůli piercingu v uchu, který se dá zakrýt vlasama.

Za to tetování mě uhodil podruhé.

Pak už to šlo jen z kopce.

Kdykoliv mu přepne, dostanu.

...

Seděla jsem na lavičce a kousek ode mě na dvouch vedle sebe seděla zas ta parta kluků.

Těch, který jsem tu potkávala vždycky, obzvlášť v létě.

Brno jsem milovala.

Vyrostla jsem tady.

Přemýšlela jsem nad vším.

Co kdybych tenhle život nežila? Co kdybych byla šťastná jako ti kluci opodál.

Věděla jsem, že až se vrátim domů, až mě Adam zas zamkne v bytě a sebere mi všechno, pomocí čeho bych se mohla dostat ven, vezmu si tu pilulku, kterou mám schovanou v nočním stolku a půjdu se mazlit s Nancy.

S mojí kočkou, tim jedinym co mě drží v tom bytě.

Proč ji prostě nevezmu a neodejdu?

Já sama nevím.

Asi nechci prostě.

Už jsem si na tenhle život zvykla.

Na to, že pod svitem měsíce mé myšlenky tančí.

...

"hodná holčička. Zítra ráno se vrátím" políbil mě na rty a zamkl hlavní dveře.

Měl u sebe klíče od balkonu, klíče od pokojů.

Šla jsem si pro tu tabletku v mým nočním stolku.

Zapila jsem ji vodou a šla si pro kočku, abych vyčkala na nástup onoho stavu, do kterýho jsem utíkala.

Líp je mi se zvířaty.

Doufala jsem, že jednou bude všechno zas dobrý.

Že budu šťastná, normální holka.

Bez modřin na rukách, nohách, zádech a krku.

Bez pláče každičkej den.

.............
Vítejte u nový fanfikce. Jsem ráda, že ji čtete a doufám, že vás bude bavit.

Budu ráda za názory do komentářů.

Eli♡