Město kde jsme se poznali

I care about her

Už je to měsíc od doby, co jsem byla v nemocnici.

Teď už žiju samozřejmě za společnosti Nancy ve svým bytě.

Původně byl mýho táty, ale dal mi ho.

Prej mi ho chtěl dát k narozkám, ale vzhledem k tomu, že jsem žila s Adamem, bylo to prej zbytečný.

Adama jsem od tý doby neviděla. Zkoušel mi psát, volat, ale já ho za pomoci Petra ignorovala.

Měla jsem v plánu dneska jít ven s Calinem.

Pozval mě, projít se, pokecat, trochu se poznat.

Měla jsem strach chodit ven sama, ale s někým jako je on strach úplně opadl.

Vzala jsem si dlouhý tričko a kraťasy, který příliš neodhalovaly mou postavu.

Makeup jsem moc neřešila. Trocha korektoru, nevýrazná rtěnka, řasenka a pudr.

Byla jsem trochu nervózní.

Přeci jen.

Neznala jsem ho.

...

"chci znát to tajemství co skrýváš" pousmála jsem se s podepřenou hlavou.

"žádný neskrývám" odpověděl.

"řeknu ti skoro cokoliv co o mně budeš chtít vědět" řekl.

"proč máš takový jméno ?" zeptala jsem se.

"nejsem Čech. Ne rodilej. Narodil jsem se v Moldavsku" řekl.

"tam bych se jednou chtěla podívat, nebo na Ukrajinu, do nějaký vesničky" řekla jsem.

"není tam nic zajímavýho" miknul rameny.

"musí tam bejt krásná příroda, obecně to jak se tam žije musí bejt hezký" trochu jsem se zasnila.

"někdy tě tam třeba vezmu" pousmál se,

"samozřejmě jen když budeš souhlasit" doplnil.

"já jsem původem Irka. Teda můj táta se tam narodil, když mu bylo asi pět, přestěhovali se sem a tady potkal mojí mámu. Proto se jmenuju Elisavet Adrianne Campbell" řekla jsem.

"Irsko musí bejt taky krásný" řekl.

"jo, to je" pousmála jsem se.

"taky tě tam třeba někdy vezmu, mám tam babičku, která se tam před asi třema rokama zas vrátila" usmála jsem se.

"já mám v Moldavsku taky prarodiče, pak tetu a strejdu a dooost bratranců a sestřenic" zasmál se.

"jak jako ?" zaujatě jsem se na něj podívala.

"víš.. tam se bere dost vážně i vzdálená rodina. Bratranci, bratranců a tak" vysvětlil mi a nakonec se usmál.

"seš zajímavej člověk, víš to? Jen musíš dostat podnět to ukázat" řekla jsem a potáhla si z cigarety.

"nejsem zvyklej, že by mě někdo tak zaujatě poslouchal jako ty. Přijde mi, jako by tě reálně zajímalo to co říkám" řekl.

"taky že mě to zajímá" uculila jsem se.

...

O Calinovi jsem toho za ty asi čtyři hodiny co jsme spolu byli venku zjistila celkem dost.

Ať už něco o jeho dětství, o tom co ho baví, o jeho kamarádech, zážitcích.

Stali se z nás docela dobří přátelé.

Vypadá na povrch tak strašně drsně, ale uvnitř je to dost milej, hodnej a i citlivej kluk, jen to musí chtít dát najevo.

"ano Péťo ?" zvedla jsem mu telefon.

"nechtěla bys někam zajít zejtra? Třeba někam na procházku, nebo tak ?" zeptal se.

Zřejmě si všiml storýčka o tom, že jsem byla venku s Calinem.

"asi klidně. Mužem" odpověděla jsem.

"dobře, tak zejtra ve čtyři se pro tebe stavim ?" navrhl.

"dobře" usmála jsem se.

"zatim pa" řekl a zavěsil.

Okej. Dobře.

To bylo docela rychlý.

Šla jsem koukat na film a ještě než jsem ho zapla, přišourala se ke mně Nancy a lehla si mi na nohy jak je jejím zvykem.

...

"ahoj princezno" usmál se a dal mi pusu na spánek.

"ahoj" oplatila jsem mu úsměv.

"tak kam půjdeme ?" zeptal se.

"netušim" pousmála jsem se.

"taaaaak třeba za Kahlu" roztomile se uculil a s rukou kolem mých ramen mě vedl.

"jak se vede princezno ?" pousmál se.

"dobře. Co ty ?" oplatila jsem mu úsměv.

"tak nějak to jde" řekl.

...

Petr

"dám ti najíst, dám ti pít, řeknu ti, že tě mám rád. Budu tvůj nejlepší kamarád" usmál jsem se.

"a to si pamatuj... Až spolu budeme plakat, kvůli světu který není můj" šeptl jsem a setřel jí další slzy z tváří.

"já už nechci Péťo" špitla.

"ale chceš Eli. Chceš. Máš tady mě.. mě a Calina, poznáš další lidi. Je to těžký a já to vím. Ale ty to zvládneš" přivinul jsem si jí k sobě.

"nechci. Nechci tady žít" vzlykla.

"přišel jsem o všechno. Zůstal mi jen kocour a kluci. Nechci přijít i o tebe" šeptl jsem.

"tohle by tě netrápilo, kdybys mě tenkrát poslechl, kdybys mě nehledal. Nemusel by ses trápit tím, jak moc na dně jsem" řekla.

"nelituju toho dne. Jsem strašně rád, že jsem tě poznal. Mám tě rád Eli" objal jsem pevněji její maličkost.

"taky tě mám ráda" špitla.

Byla na tom už o něco líp než předtím a já měl v plánu udělat z ní šťastnou holku s veselým životem.

...

Usnula mi v náruči.

Musela bejt fakt vyčerpaná.

Chtěl jsem jí uložit a odejít, ale ona mě nenechala.

"zůstaneš, prosím ?" zašeptala ospale.

"nechci tady bejt sama" doplnila.

"nechci se cejtit sama" špitla.

"jenom si sundám džíny, hned si zas lehnu k tobě" řekl jsem.

Položil jsem jí na postel a svlékl si džíny.

Hned jak jsem si lehl zpět přitulila se ke mně.

Dal sem jí pusu do vlasů a znovu se zamyslel.

Záleží mi na ní.

Možná víc, než by za dobu co se. známe bylo zdravý.

Znali jsme se doslova jen pár týdnů.

Přesto jsem na ní už teď nedal dopustit.