Město kde jsme se poznali

drugs

Už tři dny je pryč.

Dneska za mnou zas přišel Petr, jenže mně od rána není dobře.

"víš, že tu kapucu předemnou nemusíš mít, viď ?" pousmál se.

"jo" špitla jsem a sundala si jí.

"copak ?" setřel mi slzu z tváře.

"nic. Jen vzpomínky a tak" pousmála jsem se a položila si hlavu na kolena.

Objal mě.

Cejtila jsem se v bezpečí, když jsem byla s ním.

Ta typická vůně, co mě praštila do nosu, když se ke mně přiblížil, mi začala připomínat bezpečí.

"já nechci Petře" začala jsem brečet, vzhledem k tomu, že jsem se začala klepat.

"shhhhh" natiskl si mě k sobě.

Moje oči se zavíraly, jenže jim jsem se snažila zabránit.

"ne, ne, ne Eli. Eli notak. Nemůžeš mě tady teď nechat, jo ?" držel mě za tváře, jenže to bylo silnější než já.

Nechtěla jsem, ale upadala jsem do bezvědomí.

"promiň" zašeptala jsem tiše. To bylo poslední na co jsem se zmohla.

Můj stisk jeho ruky opadl a černé šmouhy, které jsem ještě před chvílí viděla před sebou zaplnili všechno.

Jen tma a až moc tlumený hlasy, který jsem nepoznala.

...

"těžko říct jestli mě slyšíš" slyšela jsem hlas, kterej sem poznávala.

Otevřela jsem oči a viděla Petra, kterej mi seděl u postele.

Byla jsem v nemocnici.

"ahoj" usmál se od ucha k uchu, když si všiml, že jsem vzhůru.

Než jsem ho stihla pozdravit nazpět, do pokoje vešla sestra.

"aaa dobrý den slečno Campbell. Jakpak se máte ?" usmála se.

"dobře" oplatila jsem jí úsměv.

"máte dočasný problém s tlakem. Dáme vám léky. Máte někoho, kdo se o vás bude moct postarat ?" zeptala se.

Byla jsem v rozpacích.

"já se o ní postarám" řekl Petr.

"dobře, pokud se cítíte dobře, přinesu vám recept a přinesu revers na podepsání" usmála se a odešla.

"napíšu Calinovi, jestli by nás vzal k tobě" pousmál se.

"pojedem k tobě, vezmem Nancy, tvoje věci a ke mně" pohladil mě po ruce.

"aby tvůj kocour nežárlil" řekla jsem.

"má rád jiný kočky, zvyknou si na sebe, neboj" usmál se.

...

Koukla jsem do zpětného zrcátka a naše oči se střetly.

Usmála jsem se a sklopila oči.

Mohl by vidět to, jak moc slabá jsem.

Dál jsem hladila Nancy, která mi seděla na klíně.

Bylo jsem rozpačitá z toho co se dělo.

"nemusíš mít strach" šeptl Petr.

"mám strach. Vim, čeho je Adam schopnej" odpověděla jsem.

"tu simku co teď máš zahodíme, koupim ti novou a budeš mít klid, u mě tě hledat nebude" usmál se.

Moje oči se opět střetly s očima řidiče, ve zpětným zrcátku.

Byl něčím zvláštní.

Jinej než Petr, jinej než ostatní kluci a to tajemství co měl, bych chtěla znát.

Moje myšlenky se stáčely k němu.

"už bude jenom dobře" usmál se Petr a já mu úsměv oplatila.

Nechci ho obtěžovat dlouho, začnu si hledat svůj byt, jen teď mám strach z Adama.

...

"když semnou mluvíš, dívej se mi do duše" šeptl těsně u mě.

Vstoupil mi do komfortní zóny.

"když semnou mluvíš, dívej se mi na srdce, když semnou mluvíš dívej se mi do očí" doplnil.

"svět co ti chci dát s tim tvym asi zatočí" zašeptal.

Kolem mého těla byl omotanej ručník, jelikož jsem před chvílí vylezla ze sprchy.

Purpur aka. Petrův kocour je strašnej miláček a zvykl si na Nancy během hodiny.

"princezno neber to špatně" šeptl.

Táhl mě za ruku do jeho ložnice.

"v nočním stolku mám sníh a ptám se tě teď na otázku" z šuplíku u nočního stolku vytáhl pytlíček s bílým práškem.

"jdeš do toho semnou i přes to, že to bude bolet..?" zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.

Měla jsem strach, ale zároveň to bylo pro mě něco novýho. Něco co jsem neznala.

S koksem vážně zkušenosti nemám.

Netrvalo to víc jak několik málo minut.

Mým tělem proudila ona látka a já se chystala udělat něco. Na co bych za střízliva neměla sebevědomí.

Vzal sis mě k sobě, abys mi pomohl s léčbou, ne abys mi podával omamný látky.

......
Co si o tom myslíte?

Eli♡