Město kde jsme se poznali

stop making it harder

Elisavet

Calin byl už nějakou chvíli pryč. Zkoušela jsem mu volat. Volat Willymu, Petrovi, Vojtovi, Davidovi ovšem bez odezvy. DKopovi jsem volat nechtěla a tak jsem se vydala ho hledat sama. Tušila jsem kde bude. To místo, kam mě tenkrát vzal.

Procházela jsem tmavými ulicemi Brna. Měla jsem strach. A nevim jestli spíš z toho, v jakém stavu ho najdu, nebo z těhlech uliček.

Našla jsem to. Vešla jsem do toho klubu. Na schodech jsem viděla známou tvář. Sebastian.

"ale, ale.. kohopak to tu máme?" zastavil se. Najednou se mi tak moc znechutil.

"kde je Calin?" zeptala jsem se.

"jo tak Calina hledáš krásko? Jen se běž podívat" pobídl mě.

"kurva Elisavet co tady děláš" chytil mě za zápěstí David a odtáhl mě za roh. Byl to Calinův kamarád.

"kde je Calin?" zeptala jsem se ho.

"poslouchej mě teď dobře. Dole čeká David, DKop, určitě víš kdo to je" začal mi něco vysvětlovat.

"teď sejdeš dolů z těch schodů, vyjdeš ven a nasedneš mu do auta a nevrátíš se sem. Je to nebezpečný. Udělej to pro mě. Udělej to pro Calina" řekl.

"dopadne to špatně, když tě tady někdo uvidí a já nechci vidět Calina na dně. Odejdi prosím pryč. My to zvládneme, slibuju. Postarám se o to, aby byl Calin v pořádku, ale teď odejdi" dodal.

"Elisavet pojď" objevil se u nás DKop a táhl mě pryč.

"Davide co to je?" zeptala jsem se.

"neptej se a pojď" řekl. Tohle pokračovalo až do chvíle, kdy jsme nasedli do auta.

"co se tam děje Davide?" zeptala jsem se. Měla jsem slzy v očích.

"Vety, nech to bejt. Některý věci je lepší nevědět" řekl a nastartoval.

Cesta probíhala tiše, jen se občas ozval můj vzlyk.

"bude lepší, když teď budeš u mě. Nechci, abys něco vyváděla" zavřel dveře od bytu.

"nebreč. Bude v pohodě" objal mě.

"já mám strach Davide" vzlykla jsem.

"bude v pohodě. Slibuju, že bude. Jenom nechci, abys to viděla. Něco by ti udělali a já nechci Calina vidět utrápenýho. Vyčítal by si to" pohladil mě po zádech.

"máš hlad nebo tak?" zeptal se a já záporně zakývala hlavou.

"běž si lehnout, dobře? Seš unavená. Až přijde Calin, pustim ho za tebou" řekl a já si tak šla lehnout.

...

"Vety" vešel do pokoje Calin a já se k němu otočila zády. Nechtěla jsem ho vidět.

"Vety promiň mi to" šeptl a sedl si ke mně na postel. Z očí se mi začaly linout slzy.

"promiň.. vím, že jsem ti slíbil, že už to neudělám. Vždycky se za tebou vrátim Vety. Chci, aby jsme byli šťastní. Jednou měli děti.. Proto nechci, abys mě chodila hledat" pohladil mě po ruce. Já jen vzlykla a nic neříkala. Nechtěla jsem.

"Vety prosím.. nebuď na mě naštvaná" chytil mě za ruku, aby si mě mohl přitáhnout k sobě, já ovšem uškubla. Zvedla jsem se z postele.

"odejdi prosím" řekla jsem.

"Vety prosím" šeptl a vstal.

"odejdi Caline" založila jsem si ruce na prsou. Nechtěla jsem ho vidět.

"no tak pojď ke mně" přitáhl si mě k sobě a i přes můj vzdor si mě otočil čelem k sobě.

"nech mě bejt" začala jsem ho bouchat do hrudi a hystericky brečela, ale on svůj stisk ovšem nepovolil a dál si mě tiskl k sobě.

"už je to dobrý" šeptl.

"nech mě na pokoji" pokračovala jsem v odporu.

"už jsem tady" dál si mě k sobě tiskl i přes to, že jsem značně odporovala a bouchala ho do hrudi.

"já o tebe nemůžu přijít Caline" rozbrečela jsem se nanovo a opřela si hlavu o jeho hruď. Vzdala jsem svůj odpor.

"nepřijdeš. Vždycky se k tobě vrátím Elisavet. Vždycky" chytil mě za tváře.

"miluju tě Elisavet" zašeptal mi do ucha. Byla jsem až moc vysílená.

"vezmu tě domů Vety" šeptl.

...

"Caline prosím" šeptla jsem.

"nech mě odejít" dodala jsem.

"když budeme spolu, nic to nezmění" špitla jsem.

"Elisavet dej nám ještě šanci. Prosím" řekl.

"ubližuje to nám oboum. To to nevidíš? Potřebuješ volnost. Ubližuje ti, když brečim kvůli tomu, že děláš to, co děláš a mně ubližuje, že se to děje" podívala jsem se mu do očí.

"nedokážu ti dát to, co potřebuješ" špitla jsem.

"Vety já bez tebe nechci bejt. Nechci bejt sám. Potřebuju tě" chytil mě za ruce.

"já ti prostě nedokážu dát to, co potřebuješ, oba se v tom vztahu akorát trápíme" otřela jsem si slzu z tváře.

"dokážeš. Vety jediný co potřebuju seš ty" řekl.

"přestaň to dělat ještě těžší.. prosím" špitla jsem se slzama v očích.

"bude to chvíli bolet, ale pak nás to oba osvobodí. Děkuju za nejkrásnější období v mým životě Caline" podívala jsem se mu do očí. Cejtila jsem bolest z toho, co teď dělám, ale oboum nám pak bude líp.