Kluci mě vzali na chatu.
Byla jsem tu s Calinem, Petrem, Markem, Vojtou a Davidem.
S Petrem jsem neprohodila zatím ani slovo a to už jsme tu čtvrtej den.
"Petř-" ještě než jsem ho stihla oslovit, odpovídal mi.
"ale copak Adrianne, Calinovo péro už ti je málo ?" pobaveně se ušklíbl.
"nevidim jinej důvod proč bys zamnou chodila" odpověděl, když viděl můj nevěřícnej výraz.
Nechápala jsem proč na mě byl takovej.
"třeba abych se tě zeptala jak se máš? Jak vůbec žiješ" řekla jsem.
"to tě nemusí zajímat pokud vím. Starej se o sebe a Calina, ne o mě" odsekl.
"co jsem ti udělala tak strašnýho, že seš na mě tak hnusnej ?" nechápal jsem.
"po tom všem cos pro mě udělal. To už si nevzpomínáš ani na to, že jsem byla tvoje slunečnicová princezna ?" zeptala jsem se.
"hrozně rád bych vzpomínal" z jeho hlasu byla slyšet ironie.
"ale vzpomínky jsem popravil"doplnil.
Tohle bolelo ještě víc.
"jak jsem mohla bejt tak slepá, jak jsem mohla nevidět to jakej hajzl seš, že ten Péťa kterej mi zachránil život, je takovejhle idiot" vykřikla jsem.
Teď jen doufám, že to i přes hudbu neslyšeli kluci v kuchyni.
Natiskl mě na zeď.
"bacha na jazyk, děvko" vyprskl.
"očividně sis mě spletl. Děvky jsou ty tvoje princezny na jednu noc, já s tebou nespala" řekla jsem.
"ne ?" ušklíbl se.
"ne" trochu jsem zaváhala.
Očividně ví něco víc než já.
"takže si jako myslíš, že sme si tenkrát oba šňupli sníh a pak hráli pexeso nebo co si myslíš ?" na tváři měl zase ten jeho debilní úšklebek.
Nevěděla jsem co mu na to říct.
"věřila jsem ti" špitla jsem.
V očích mě pálily slzy.
"žijeme ve světě, kdy nesmíš věřit nikomu" řekl.
"ty pláčeš ?" zasekl se.
"já jsem ne-" dala jsem mu facku a odešla do pokoje, kde jsem měla věci spolu s Calinem a Vojtou.
Samozřejmě jsem nezapomněla dramaticky prásknout dveřma.
...
"baby ?" přišel zamnou Calin.
"no ?" otočila jsem se jeho směrem.
"můžu ?" zeptal se.
Už jednou jsem ho od sebe odehnala, s tim, že potřebuju bejt sama.
Přikývla jsem.
"co se mezi váma stalo ?" sedl si ke mně na postel.
"to je jedno" položila jsem si hlavu na kolena a s ještě mokrejma tvářema se na něj usmála.
"nechci řešit minulost" řekla jsem.
Nebylo mi dobře, jak psychicky, tak fyzicky.
"chci teď znát jenom přítomnost" propletla jsem si s ním prsty.
Nechodili jsme spolu, nebo teda spíš, nebylo oficiálně řečeno, že spolu jsme.
"dobře" políbil mě na rty.
"zejtra jedem s klukama nakoupit, ať se tu ještě dá co jíst. Pojedeš s náma ?" zeptal se.
"uvidim" pousmála jsem se.
...
Zůstala jsem na chatě, vzhledem k tomu, že mi není dobře.
Calin nejdřív chtěl zůstat semnou, ale nakonec jel taky.
Ale pan blonďatej tady zůstal.
Bohužel.
Šla jsem si pro čaj do kuchyně.
"slečně Campbell není dobře" vysunul spodní ret ironicky.
"jdi do prdele Petře" řekla jsem bez zájmu.
Vzala jsem hrneček a šla zpět do pokoje.
"Ad-" otevřel dveře.
"běž do hajzlu, na tvoje debilní kecy fakt nemám náladu" odpálkovala jsem ho.
"promiň" šeptl.
Zdálo se, že je smutnej.
Ovšem mi to bylo jedno.
Když je on bezdůvodně hnusnej na mě, já na něj hodná nebudu.
Už sebou nehodlám nechat vyjebávat.
........
Tak skoro po dvou týdnech tu máte novou kapitolu. Doufám že se vám aspoň trochu líbí.❤️
Eli♡
أنت تقرأ
Město kde jsme se poznali
قصص الهواةTyhle kluky jsem potkávala pokaždý co mě pustil na chvíli z bytu. Později jsem se na ně dívala z balkonu. Vždycky sedávali na těch stejných lavičkách. Vypadali tak šťastně. Bezstarostně. . "taky utíkáš ?" pousmál se, když si všiml pytlíčku, ve které...
