Město kde jsme se poznali

my birthday

Rukou přejel přes jizvy na mých stehnech, na což jsem zareagovala cuknutím. Neměla jsem ráda, když je viděl, nebo se jich dotýkal. Měla jsem strach, že se mu s nima nelíbím.

Stopnul film a začal mi pomalu svlékat tričko i kraťasy. Pak mě položil pod sebe a přes rty se jemnými polibky posouval na moje žebra, zápěstí, břicho a nakonec i stehna. Byla to všechna místa, kde jsem si pomocí žiletky vybíjela svou psychickou bolest.

"miluju tě takovou jaká seš, i s nima. Každou jednu z nich miluju, ale už nikdy nechci vidět jak vytváříš další" zašeptal, když se vrátil k mým rtům.

"děkuju" špitla jsem. Chytil mě za stehno a začal mě líbat, čemuž jsem se absolutně nebránila. Usmál se, když jsme se dostali do ložnice.

"seš dokonalá" šeptl mi do ucha a sundal si tričko. Jeho holou hruď bych mohla sledovat furt. Mohla bych stále sledovat ten uzlíček dokonalosti, který mi otevřel, když jsme se dali dohromady.

"co se na mě tak culíš ?" pousmál se.

"jen tak" odvětila jsem.

"jo takhle, jo ?" usmál se.

"mhm" šeptla jsem a on spojil naše rty.

...

"myslim, že by jsme se cestou z Kladna mohli někde stavit. Dlouho jsem ti nic nekoupil" usmál se.

"odmítám, abys mi něco kupoval" řekla jsem.

"zejtra máš narozeniny. Stejně už pro tebe něco mám, takže se dárkům nevyhneš" odvětil mi a dal mi pusu na čelo.

"ach bože" zasmála jsem se.

"nevadí ti, že jdeme na tu večeři s našima?" zeptala jsem se.

"nevadí, já tě vezmu jinam a jindy" usmál se.

"za pět minut ti bude dvacet" řekl, když se podíval na telefon.

"já už budu hrozně stará" zabořila jsem hlavu do jeho hrudi.

"nebudeš prosimtě. Vždycky budu ten starej já" zasmál se. Miluju jeho smích, už jsem to tu říkala?

"starej a ready prožít svůj život s tebou" usmál se, když naše tváře byly kousek od sebe a spojil naše rty.

Věděla jsem, že to jsou jen sladký slůvka, věděla jsem, že je říká, abych si myslela, že mě nikdy neopustí. Miloval mě, to ano. Ale kdyby si musel vybrat, vždycky to bude hudba.  

"přemejšlim, co si vezmu na sebe. Na tu večeři" opřela jsem si opět hlavu o jeho hruď.

"vymyslíš to až ráno, až dostaneš dárky" dal mi pusu do vlasů.

"dobře" pousmála jsem se.

"roztomile se směješ, víš to ?" šeptl.

"děkuju" usmála jsem se a dala mu pusu.

...

"Caline to nemůžu přijmout" špitla jsem. Byla jsem udivená a zároveň nadšená.

"dárky se neodmítají kotě. Nejsem chudák a udělat ti radost, je pro mě to nejhezčí, co může bejt" řekl.

"ty boty stojej přes dvacet tisíc a ta kabelka ne o moc míň" řekla jsem.

"aspoň k sobě dneska večer budem ladit" šeptl mi do ucha. On byl ten typ člověka, který se vyžíval v kupování oblečení od drahých značek. Jednou z nich byla právě Prada.

"neříkej, že se ti nelíbí" usmál se, držíc mě za pas.

"líbí, ale nemůžu si to od tebe jen tak vzít" šeptla jsem.

"můžeš. Líbí se ti, to je všechno co k tomu, aby sis to ode mě mohla vzít potřebuješ" řekl a začal zpracovávat můj krk. Zavřela jsem oči a nechala se unášet.

"Caline-" špitla jsem. Jeho rty na mém krku mě uváděly do stavu nepopsatelného potěšení.

"takhle se mi líbíš" usmál se a pokračoval.

"fajn, přijímám" zasmála jsem se, když jsem se probrala z tranzu.

"děkuju" dal mi pusu na spánek.

"aspoň tvoji rodiče budou vědět, že na tebe mám" šeptl.