Město kde jsme se poznali

I want you

Marek slavil narozeniny a chtěl, abych přišla. Věděla jsem sice, že tady potkám i Calina, ale už je to skoro půl roku, co jsme se rozešli a Marek mi slíbil, že zařídí, aby se ode mě držel dál.

"všechno nejlepší Marine" usmála jsem se a objala ho.

"tady máš něco málo ode mě" podala jsem mu do rukou láhev s jeho oblíbeným alkoholem.

"děkuju Eldo" rozzářily se mu oči.

"tak se běž bavit, ještě se určitě potkáme" usmál se.

"Elis" přilítla ke mně Emily.

"co ty tady" zasmála se.

"Marek chtěl, abych přišla. Slíbil mi, že se ode mě Calin bude držet dál" řekla jsem.

"aha.. já jsem tu s Willym" pousmála se.

"to mi došlo" zasmála jsem se.

"Vety.. rád tě zas vidim" zvedl se z gauče Willy.

"já tebe taky.. jak se vede?" zeptala jsem se.

"ale tak jde to.. však to znáš" pousmál se. Sedla jsem si k nim.

"chybíš nám" šeptl.

"můžeme se vídat, jenom nechci potkávat Calina" řekla jsem.

"ale vždyť-" zasekl se.

"vím, že tady dneska bude" přerušila jsem ho.

"mám to domluvený s Markem" pousmála jsem se.

...

Seděla jsem vedle Marka, kterej měl ruku kolem mých ramen, když se moje oči střetly s až příliš známýma.

Byl dost očividně zaskočenej tím, že tu jsem. Polila mě nervozita, jako bych najednou měla všechny pocity zpět.

Sedl si na gauč naproti nám a sledoval mě. Těžko říct, co se mu honilo hlavou.
Tohle mi tak připomnělo, že jsem v ruce měla kabelku, co mi daroval on a na sobě set spodního prádla, co mi dal taktéž on.

"odskočím si" pousmála jsem se a zvedla se z gauče.

Opřela jsem se o umyvadlo v koupelně a trochu si opláchla tvář. Dlouho už nevydržím jeho pohled.

"ty a Marek?" ozvalo se za mnou, když se zavřely dveře.

"jsme kámoši. Tak jako vždycky" otočila jsem se k němu. Nechtěla jsem na sobě dát znát nervozitu.

"mohli jsme tady bejt spolu" řekl.

"ale nejsme. Myslim, že ti je líp, když tě nic netíží.. nikdo furt nefňuká, že seš furt pryč" řekla jsem.

"nechceš nám dát ještě šanci? Zkusit začít odznova, aby to všechno bylo jinak" sklopil hlavu.

"Caline.. žádná omluva nedokáže vůbec zmínit všechny ty důvody, proč nejsem holka pro tebe. Proč to prostě nepřejdeš? Život jde přece dál, i když v něm po tvým boku už nejsem já. Po Brně a po celým světě přece chodí tisíce dalších holek" řekla jsem. Všechen alkohol ze mě byl najednou fuč a můj mozek byl střízlivej.

"jenže já nechci Elisavet. Nechci žádnou z těch tisíců dalších holek. Chci tebe. Seš to jediný na celým světě, co chci. Protože s nikym jinym jsem necejtil to, co s tebou, chápeš? Tolik empatie, pocit lásky, tolik radosti, štěstí. S žádnou jinou holkou jsem to necejtil. Nezajímaj mě tvoje důvody proč nejseš holka pro mě" podíval se mi do očí. Byl tak moc neodbytnej.

"chci jenom slyšet to, proč spolu už nejsme. Chci pravdu. Přestal jsem tě bavit? Přestalas mě milovat? Je v tom někdo jinej?" zeptal se.

"ne to ne" řekla jsem.

"no tak proč nám nedáš šanci" řekl.

"Caline nech mě prosím" odešla jsem z koupelny. Nedokázala bych dlouho jeho naléhání odolávat. Vrátila jsem se zpět za ostatníma a sedla si vedle Marka.

"v pohodě?" zeptal se.

"jo jasně" pousmála jsem se.