Město kde jsme se poznali

it will be better

Calin

"děje se něco malá? Mám session s Kopem a Radimem" řekl jsem, jakmile jsem zvedl telefon a odešel jsem z místnosti.

"tak to nebudu rušit, promiň" špitla.

"ne- povídej, za chvíli stejně budem končit" stoupl jsem si do chodby.

"jen.. to je jedno" řekla.

"takže mi to nepovíš ?" snažil jsem se to z ní dostat.

"no.. nemohl bys přijít ?" zeptala se rychle.

"fajn. Hned jak skončíme, jsem u tebe" pousmál jsem se.

"dobře, děkuju" šeptla.

"zatím pa" rozloučil jsem se.

"pa" odpověděla a zavěsila.

Vrátil jsem se do kanclu.

"co se děje ?" kouknul na mě David, když jsem si sedl zpět ke stolu.

"Eli. Ta holčina z parku" odpověděl jsem.

"jo tak" přikývl.

...

"ahoj" šeptl jsem, jakmile si schovala obličej do mýho hrudníku.

Pohladil jsem jí po zádech.

Bylo to tak zvláštní.

Ona byla něčím zvláštní, něčím jiná.

"děkuju že jsi přišel" špitla a podívala se na mě těma svejma modrejma očima.

"není zač" pousmál jsem se.

"copak navrhuješ, že by jsme mohli dělat? Ummm chtěla jsi semnou mluvit, neboo si budem povídat, neboo nějakej film si můžem pustit" řekl jsem.

"ten film asi zní dobře" usmála se.

"dáš si vodu, víno, džus, minerálku mám asi všechno" optala se.

"minerálku, jestli by byla, děkuju" usmál jsem se.

Během pár minut jsme koukali na film.

Ležela přitulená u mě.

Asi jsem potřeboval něco takovýho, jen prostě trávit čas s holkou co mě má aspoň trochu ráda, co nejde jen po slávě a číslech.

Opatrně si položila hlavu na můj hrudník a dál sledovala film.

...

"nerada jsem sama" přiznala tiše.

"mám pak... mám pak sklony dělat blbosti" špitla a odhrnula si delší kraťasy ze stehen.

To co moje oči viděly si budu pamatovat možná až do konce života.

Ona se řezala.

Byly tam starší i čerstvý ranky.

"Elii. Nemám rád, když to dělá někdo kdo je mi blízkej" kouknul jsem jí do očí.

"promiň" sklopila hlavu.

"kde je ta věc, kterou jsi to udělala maličká ?" chytil jsem její bradu mezi palec a ukazováček a zvedl jí pohled ke mně.

"v koupelně, ve skříňce vedle umyvadla" špitla a po tváři jí sjela slza.

"neplakej" otřel jsem jí slzu palcem a šel do koupelny, která jsem už jakš takš tušil kde je.

Bylo tam celý balení žiletek.

"promiň" fňukla zamnou.

"to nic. Jen... Tohle si odnesu, jo ?" řekl jsem a ona přikývla.

"nebaví mě to tady" špitla, když jsme si opět sedli na gauč.

"už chci skončit tohle trápení" rozbrečela se.

"shhh. Adri. Adri koukni na mě" objal jsem ji.

"bude zase líp" pohladil jsem ji po tváři.

"já nevím" špitla s hlavou na mým hrudníku.

Nastavil jsem dlaň a ve chvíli kdy mi do ní položila tu svou jsem ji stiskl.

"věř mi" šeptl jsem.

Věnoval jsem jí polibek na čelo.

"slib mi, že o tebe nepřijdu" řekl jsem.

"slibuju" špitla.

"netušim jak to máš ty, ale já jsem rád, že jsem tě poznal a prostě.. chtěla jsi, abych ti něco o sobě řekl, poslouchala si o čem jsem ti vyprávěl. Jakože samozřejmě, kluci mě poslouchaj taky, ale neznám ani jednu holku, která by se takhle zajímala" přiznal jsem.