Město kde jsme se poznali

family dinner

Vcházela jsem po Calinově boku do jedné z dražších restaurací tady v Brně. Právě sem nás moji rodiče pozvali.

On měl Prada košili, volné kalhoty a na nohách společenské boty. Já měla na sobě upnuté černé šaty a boty a kabelku, co mi dal k narozeninám. Značkou jsme k sobě vážně ladili.

Zahlédla jsem stůl u kterého seděli moji rodiče a moje sestra.

"hlavně žádnej stres kotě, uvolni se" šeptl mi do ucha.

"ahoj" usmála jsem se.

"ahoj Elisavet" usmála se na mě máma.

"dobrý den" ozval se za mnou Calinův hlas. Odsunul mi židli a sedl si vedle mě. Jeho ruka sjela mezi moje stehna a jedno z nich uchopil tak, jak to dělával vždy.

"rádi tě zase vidíme Adrianne" řekl táta.

"a vás samozřejmě taky Caline" dodal.

"Eli? Nemohli jsme si nevšimnout tvých bot a kabelky, odkud je máš" zeptala se máma.

"obojí jsem dostala od Calina k narozeninám" pousmála jsem se.

"jak vidím, tak se za Adrianne nebojíte utrácet" pousmál se táta.

"udělám cokoliv, abych ji viděl šťastnou. Její smích a radost jsou věci, který bych mohl sledovat stále dokola" odvětil mu.

"jsem rád, že mou dceru děláte spokojenou" usmál se.

"Elisavet, byl u nás Adam.. přivezl věci co prý zůstaly ve vašem bývalém bytě. Prý jsi ho podváděla s nějakým blonďákem a pak s ním i utekla, když byl na služební cestě" spustila máma. Polilo mě horko. Bylo mi zle jen z pomyšlení na něj.

"bez jakýhokoliv vysvětlení jsi utekla" dodala. Chytla jsem Calinovu ruku a on mě začal hladit. Byla jsem nervózní. Už nikdy jsem o něm nechtěla slyšet, nikdy jsem ho už nechtěla vidět.

"utekla jsem od něj, protože mě týral" řekla jsem.

"ale notak Elis, nepřehrávej" podívala se na mě máma.

"proč jsi ho začala podvádět ?" zeptala se.

"mami já ho nepodváděla" špitla jsem.

"takže mi chceš říct, že si to celý vymyslel? Neumíš lhát Elisavet" řekla.
Rozklepala jsem se a rozbrečela se. Ani vlastní máma mi nevěří.

"dejte nám chvíli" řekl Calin a spolu se mnou se zvedl a táhl mě pryč.

"pojď ke mně Vety. Je to v pořádku. Jsem tu" šeptl a vtáhl si mě k sobě.

"ona mi nevěří Caline" vzlykla jsem.

"já vím, jak to bylo. A tvýmu tátovi to vysvětlíme, on si to vysvětlit určitě nechá" pohladil mě po tváři.

"miluju tě Vety" zašeptal a otřel mi slzy.

"taky tě miluju" špitla jsem a pousmála se. Za bradu si mě přitáhl ke rtům.

"Eli" objevila se u nás Catarine Emily, moje sestra.

"vím jak to s Adamem bylo, mrzí mě, že ti máma nevěří" roztáhla ruce.

"děkuju Emi" objala jsem ji.

"jsem ráda, že máš teď hodnýho muže. Aspoň vím, že se mi o mojí malou ségru někdo postará" usmála se, když jsme se odtáhly.

"nemusíte se bát" usmál se na ni Calin.

"mimochodem, nevadilo by vám si tykat? Jsem Emily. Catarine Emily" podala mu ruku s úsměvem.