Město kde jsme se poznali

I did the wrong things

"mohlas mě nenávidět, mohlas mě i milovat. Spíš radši nenávidět, lásky můžeš litovat" šeptl.

"ale i přes to všechno nic se neděje... Vždyť poslední co umírá je naděje" pohladil mě po tváři.

Naše modré oči se střetly.

U těch jeho jsem dokázala vyčíst jen bolest a smutek. Nic víc

"už budu muset" šeptl a začal pouštět mou tvář.

"Petře prosím.." špitla jsem.

"nech mě normálně jít Elisavet" znovu se na mě krátce otočil.

Zjistil, že jsem se začala víc vídat s Calinem.

Sledovala jsem jeho postavu odcházející pryč.

Zašla jsem zpět domů.

Bolelo to.

Teď už mi zbyl jen Calin.

Přišlo mi upozornění na premiéru na kanále Rychlí kluci.

STEIN27 - Naděje (feat. Václav Rouček)

Naděje?

...

"ahoj" dal mi pusu na čelo.

"díky že jsi přišla" usmál se.

Je sedm večer a já dneska přespávám u něj, tak jak jsme se dohodli.

"není zač" uculila jsem se.

"koukneme na Hřísnej tanec ?" zeptal se.

"ráda" řekla jsem.

"ummm mám tu bílý víno. Dáš si ?" pousmál se.

"klidně" protočila jsem se kolem něj.

"no ty seš to tanečnice" zasmál se, když rádoby ladnými kroky tančila za ním do kuchyně.

"náhodou. Ploužák umim" založila jsem si ruce na prsou.

"ploužák umí snad každej zlato" znovu se zasmál, vytahujíc víno z lednice.

"a nemrač se" řekl se smíchem a kouknul na mě, když jsem začala hrát uraženou.

"baby nehraj naštvanou" zasmál se a začal mě lechtat.

"Calineeee" vypískla jsem smíchy.

...

Už běžely jen konečný titulky filmu.

"je tu celkem horko" řekl, svlékl si tričko a šel do koupelny, odhodit ho do špinavého prádla.

Já šla jako jeho ocásek za ním.

Zaujaly mě jizva, kterou mi svléknutím si trička odhalil.

Prstem jsem se jí chtěla dotknout, ovšem mou ruku ještě předtím chytl.

"lásko" vydechl.

"vím proč se ptáš.. co je to za jizvy, kdo je udělal" šeptl.

"ale lásko... Přestaň se ptát" doplnil.

"vím, že jsi zvědavá. Jsou moje minulost a nechci se o ní bavit" řekl a otočil se k umyvadlu.

"tajnůstkáři" pronesla jsem s protočením očí, což ale viděl v odrazu velkého zrcadla na stěně nad umyvadlem.

"nemusíš vědět všechno kotě" pousmál se, dal mi pusu na nos a odešel zpět do postele.

"fajn" lehla jsem si k němu.

"seš nádherná, víš to ?" usmál se a otočil se mým směrem.

"viděl jsi mě? Hnusná, bez make-upu, bůh ví co na tom ksichtě má-" odpověděla jsem.

Během vteřiny se skláněl nademnou.

"takhle nemluv" položil mi ukazováček na rty a tím mě umlčel.

"v mejch očích budeš vždycky nádherná" kouknul mi do očí.

Měl krásný oči.

Nabíraly všech tmavých odstínů hnědé barvy.

...

"dobré ráno slečno Campbell" usmál se na mě od linky.

"dobré" pousmála jsem se.

"copak to vaříš ?" koukla jsem na pánev.

Byl na ní lívanec ve tvaru srdce.

"snídani pro tebe kotě" uculil se a objal mě rukama kolem pasu.

"čím se vám mohu odvděčit ?" optala jsem se.

"vaše přítomnost bude tím nejhezčím darem" řekl.

Po chvilce už předemnou ležel talířek se čtyřmi lívanci, lesním ovocem a šlehačkou.

Asi ho sním láskou.

"pak se oblékni, někam tě vezmu" pousmál se a chtěl jít pryč.

"Caline-" můj hlas vyslovující jeho jméno ho zastavil.

"hm ?" otočí se na mě, jenže v ten moment už stojím u něj.

"vysvětlíš mi to ?" pohledem sjedu krátce na jeho jizvu a zpět.

"tvoje zvědavost je roztomilá, ale teď už šup jíst" usmál se a bez odpovědi odešel na balkon.

Stál opřený o zábradlí s cigaretou v ruce a pozoroval ranní Brno, na němž ještě ležela mlha.

"když jsem byl dítě.." bez jediného pohybu mým směrem si všiml mojí přítomnosti.

"moji rodiče se rozvedli, když mi bylo pět, dva roky potom co jsme se přestěhovali do Česka. Moje máma si našla novýho přítele. Byl to alkoholik. Jednou se hodně pohádali, což vzbudilo i mě a zvědavost, co se tam děje, mi nedala spát" z jeho hlasu byla slyšet bolest, mlčky jsem ho objala zezadu kolem pasu.

"všiml si, že jsem vzhůru. Zavolal mě k sobě a já ho poslechl. Vzal nůž z kuchyňský linky a se slovy ,,Aby sis pro příště pamatovala, co dělat nemáš" mi udělal tuhle jizvu přes pyžamo. Moje máma propadla v pláč-" dál už nemluvil. A já se nechtěla ptát, nechtěla jsem mu ublížit.

"proto mám potřebu tě furt chránit. Nedopustim, abys někdy byla v rukách psychopata jako byl on. A kdyby se to stalo.. vyjdu z hlubin duše, kde je tma, abych mohl toho zkurvysyna rozmrdat" otočil se čelem ke mně a pohladil mě po vlasech.

Byla jsem trochu zaskočená. Možná tím co řekl, možná posledními dvěma slovy, co já vím.

"a teď už hajdy jíst. Šup" popohnal mě ke stolu.

...

"rád sem chodívám přijít na jiný myšlenky. Když se vzbudim brzo a nemůžu spát. Koupim si něco čerstvýho v pekárně k snídani a jdu sem" pousmál se.

Vzal mě k Brněnský přehradě.

"nebo trucovat" kouknul na mě.

Dnešek byl jeden z teplejších dnů listopadu, přesto jsem na sobě měla kabát a šálu kolem krku, jelikož jsem neměla v plánu nastydnout.

Opatrně jsem svou ruku natáhla k té jeho a propletla naše prsty.

Usmál se jako sluníčko.

"jsi k sežrání" usměju se.

"nezasloužím si tě" řekl.

"proč ne ?" naklonila jsem hlavu na stranu s otázkou.

"udělal jsem špatný věci kotě, nechci ti ublížit" odpověděl bez jedinýho pohledu do mejch očí.

.......
Po dlouhý době tady opět máte novou kapitolu. Doufám, že se vám líbila❤️

Eli♡