Město kde jsme se poznali

the most beautiful girl I know

Calin

Seděl jsem na posteli s ní v náručí. Spala. Byla vážně roztomilá a taky vyčerpaná. Mrzelo mě, že za tohle celý můžu já.

Měl jsem ještě pár věcí v plánu na dnešek, ale nechtěl jsem ji odložit. Nechtěl jsem ji nechat spát samotnou.

"můžeš si jít dělat svý povinnosti, já to tady sama zvládnu" špitla.

"chci bejt teď s tebou" zašeptal jsem, zastrčil jí vlasy za ucho a sledoval její roztomilost.

"miluju tě" zašeptala.

"já tebe" usmál jsem se a sklonil se k ní, abych jí mohl dát pusu. Já tebe.. ale mám strach, že moje miluju, ti ublíží. Že ti ublížim já. Nejsem kluk pro tebe, ale ty jsi do našeho vztahu s tímhle šla. Říkal jsem ti to snad stokrát, ale ty sis stejně nedala říct. Letos jsem měl v plánu ji vzít do Kišiněva. Chce se tam podívat už od začátku našeho vztahu a myslím, že po skoro dvou letech už jí tam vzít můžu.

Občas nad tim vážně přemýšlím a myslim, že ona je moje spřízněná duše. Už jen to, jak moc je obětavá, milá, něžná a tohle všechno kolem. Kolik lásky s v ní nachází, jak dokonalá žena to je a tak podobně až přes její jméno. Elisavet Adrianne Anna. Myslím, že to je náš osud. Jednou bejt svoji. Myslim, že moje příjmení jí jednou bude slušet.

"nad čim přemejšlíš?" uculila se.

"nad tebou" usmál jsem se.

"a cos vymyslel?" zeptal jsem se.

"že seš ta nejhezčí holka, kterou znám" šeptl jsem.

"i ty jeden lichotníku" ušklíbla se, chytla mě za zátylek a přitáhla si mě ke rtům. Vysadil jsem si ji na klín a dál se věnoval jejím rtům. 

"copak by jste chtěl, pane Panfili?" usmála se.

"vás slečno Campbell" odvětil jsem jí. Tahle hra, kdy jsme se oslovovali jako ,pan' a ,slečna' bavila nás oba. Provokovali jsme se.

"mě? To by jste mě nejdřív musel chytit" ušklíbla se a rozutekla se pryč z ložnice a já za ní. Chytil jsem jí v kuchyni a vysadil ji na linku.

"mám tě" pousmál jsem se a dal ruce vedle jejích stehen, čímž jsem ji uvěznil před sebou.

"chytil jsi mě rychleji, než jsem čekala" dala mi ruce kolem krku a přitáhla si mě tak k sobě blíž.

"neměla bys mě tak podceňovat" usmál jsem se kousíček od jejích rtů a spojil je s těma svejma.