LIKE WE ARE SEVENTEEN AGAIN ✔

IV.

Když jsem se druhý den ráno probudila, zmateně jsem se posadila a dobrých pár minut jsem jen seděla, koukala do blba a přemýšlela, co se to sakra včera stalo. Nejen, že bylo šílený, že mi zavolala má skoro bejvalka, která mi zlomila srdce vejpůl, šla jsem s ní na kafe a strávila s ní dvě hodiny, ale ještě jsem se seznámila s jejím snoubencem, zjistila, že se budou brát a byla jsem na jejich svatbu pozvaná. Jak šílený tohle je? Nebo spíš, jak moc špatný nápad to je? Nikdo neví, že k ní stále něco cítím, hlavně ona to neví, takže co se může stát? Při nejhorším si to tam jen odsedím, pogratuluju jim a půjdu domů. Dobře, pak probrečím asi celý zbytek večera, vypiju tak dvě láhve vína a sním si svou zásobu zmrzliny. Pro mé psychické zdraví to asi není moc ideální, ale nemůžu jim to jen tak odříct. Bylo by to podezřelé. 

Pořád se mi to honilo hlavou, obzvlášť, když mi došlo, že jsem šla s Kylee na kafe, byla jsem s ní dvě hodiny a ani jednou se o té svatbě nezmínila. Jakoby nechtěla, abych to věděla. Měla jsem chuť nad tím přemýšlet víc a zjistit, co za tím opravdu vězí, ale čekal mě můj první den v práci, takže musím vstát a přichystat se. 

Jako první jsem si pustila kávovar, který mi během mých příprav přichystal dokonalou silnou kávu, která mě nabudí na celý den. V koupelně jsem provedla svou klasickou ranní rutinu, vlasy jsem si sepnula do upraveného culíku a obličej jsem si projasnila trocha líčidly. Nakonec jsem na sebe hodila černý top, rovné modré džíny a černé sáčko, abych působila profesionálně. Aspoň trochu. Celé jsem to doplnila černými converskami. Kávu jsem si přelila do přenosného kelímku a vydala jsem se ke svému autu. 

Do budovy magazínu jsem dojela jen tak tak včas. Všichni už horlivě pobíhali kolem a dělali svou práci. Já sama byla zmatená a chvíli mi trvalo najít mou kancelář. Dělala jsem asistentku jedné z redaktorek a jelikož jsem tu už byla na podepsání smlouvy, věděla jsem kde, co a jak. 

,,A, Isabell! Vidím, že už jste konečně tady. Hodně štěstí ve vašem prvním dnu," objeví se v prosklených dveří má nadřízená, Millie Jones, a s úsměvem nakrčí svůj malý nosík, na kterém seděly její velké kulaté brýle. Byla taková drobná a působila roztomile, když šlo ale o novinařinu, byla jak šelma. Dravá a neohrožená. Vždy dostala, co chtěla, což jí vlastně vytvořilo jméno. Všichni v branži ví, kdo Millie Jones je. ,,Když už vás tu ale mám, mohla byste mi skočit pro dvojité latté a mou snídani? V kavárně naproti už budou vědět. A až se vrátíte, budu potřebovat, abyste mi protřídila nějaké papíry a vytiskla mi podklady na dnešní schůzku. Děkuji." Vychrlí na mě všechny úkoly a pak se svým úsměvem zmizí ve vedlejší místnosti. 

Ve dvě jsem měla konečně padla, proto jsem nasedla zpět do svého auta a dojela domů. Akorát jsem paty odlepila od země a padla do svého křesla, když se ozval zvonek. Neochotně jsem se vrátila zpět ke dveřím a když jsem otevřela, Leyla kolem proběhla jako hurikán a usadila se přesně do toho křesla, kam jsem měla namířeno já. 

,,Můžeš mi vysvětlit ty hlasovky, co si mi včera poslala? Jaká svatba? Jakej Jake a-" zvážní a upře na mě svůj zrak. ,,Je pěknej?" Zakmitá obočím, což mě rozesměje. Po celém dni bylo fajn být zase s Leylou a moct to s ní probrat. 

,,Jak to mám vědět, když mě přitahují jen holky?" uchechtnu se. ,,Ale jo, asi by se ti líbil. Ale o to tu nejde, Leylo." Dopadnu na gauč vedle křesla a natáhnu si na něj nohy. Z toho sezení jsem byla celá rozbolavělá. 

,,Promiň, ta svatba," vzpomněla si. ,,Takže Kylee se bude vdávat?" tentokrát už jsem v jejím hlase zaslechla soucit. Starostlivě na mě hleděla a sledovala mé reakce. ,,Jak se cítíš?" Dodala. 

,,Já nevím. Jak se může cítit někdo, jehož životní láska se bude za dva týdny vdávat? Jako jo, ten Jake je docela milej, ale chápej-" zarazím se a sklopím zrak frustrovaně k zemi. ,,Měla jsem to být já, kdo tam bude stát s ní." Hlesnu. V tu chvíli se mi oči nečekaně zaplavily slzami, což Leyla okamžitě vypozorovala, proto vyskočila na nohy a padla do mé náruče, ve které mě pořádně stiskla. 

,,Vím, že to je nanic. Neznám ten pocit, protože svou životní lásku jsem ještě nepotkala, ale vím, že to hodně bolí. Obě jsme ale věděly, že to jednou přijde. Možná by ses to ani nedozvěděla, což by asi byla v tuhle chvíli lepší, ale už to víš a tak to prostě je. Můžeš být jen akorát ráda, že je Kylee šťastná a má někoho, kdo jí vážně miluje," při jejím monologu mě hladila ve vlasech, což mě dost uklidňovalo. ,,Otázkou je spíš, jestli je dobrý nápad být u toho." Povzdychne si nad mou situací a pak se ode mě kousek odtáhne, aby mi pohlédla do očí. 

,,Já vím, však já tam jít nechci. Jake se ale nedal odbít a celá situace byla už tak dost trapná, chtěla jsem prostě zmizet." Vysvětlím ji. 

,,Pokud tam nechceš, nechoď. Nemusíš. Ale pokud půjdeš, budu tam s tebou. I Connor. Podpoříme tě." Šeptne a líbne mě na čelo. Nevím, co bych si bez těhlech dvou počala. 

,,Děkuju," šeptnu, ačkoliv sama jsem nevěděla, co dělat. Vím, že mé vnitřní já to jen tak snadno neunese, ale zároveň nevím, jak se z toho vykroutit. ,,Cítím se ale tak strašně hloupě. Pět let jsem ji neviděla a neslyšela o ní, jednou jí vidím, zjistím, že se bude vdávat a bulím tu jak malý dítě. Tohle bych už přeci po takové době cítit neměla. Tak proč mi je tak nanic?" Popotáhnu a utřu si rukávem saka své ubrečené tváře. 

,,Víš, se životními láskami se to má tak, že je miluješ tak moc, že nikdy nepřestaneš. I když vám to nevyjde a najdete si každá z vás jinou, další životní lásku. To ale neznamená, že Kylee bude šťastná a ty ne. Taky jednou potkáš další suprovou holku, lepší než Kylee a bude to snazší. Jen musíš překonat tohle." Zvedne se a aniž by cokoliv řekla, vytáhne z lednice láhev vína a oběma nám nalije, přičemž mi podá mou sklenku. Bez čekání ji do sebe celou kopnu. 

,,Fajn. Nebudu tu fňukat. Prostě Kylee zavolám a svoje pozvání zruším. Hezky na ní zase zapomenu a půjdu dál. Nic těžkýho." Zhluboka se nadechnu a doplním si svou sklenici dalším vínem. Bude lepší, když tam prostě nebudu a zapomeneme, že jsme se kdy viděly. 

Happy pride month guys!!! <3