LIKE WE ARE SEVENTEEN AGAIN ✔

XXII.

,,Kam?" Pozvednu na oko nechápavě obočí, ačkoliv vím, kam tím míří.

,,Izzie, jestli tam dneska nepřijdeš, je konec. Nadobro. Uvědomuješ si to?" Zněla jak kdyby mi dávala kázání. Ještě nedávno mi ale naopak říkala, jak na ní mám zapomenout a jít dál. Co je to se všemi, že stojí na Kylee straně?

,,To se jí teď zastáváš?" Zakroutím hlavou, zatímco rozčíleně pokládám skleničky na desku linky.

,,Ne, možná, já nevím. Hele brala si ho kvůli tomu, že byla těhotná. To dost mění celou situaci. Snad poprvé udělala něco nesobeckého a ty se za to na ní zlobíš. Myslím, že kdyby to tak nebylo, nevzala by si to. Jsem si až téměř jistá, že byste teď byly spolu. Nechci ti říkat, co máš dělat, ale jsem docela přesvědčená o tom, že jestli tam dneska nepřijdeš, budeš toho litovat. Vždyť ty miluješ ji a ona tebe, tak v čem je problém?" Chtěla jsem jí na to odpovědět, možná se s ní začít hádat, protože přesně tohle jsem od ní nechtěla slyšet. Vlastně jsem o tom dneska vůbec nechtěla mluvit. Chtěla jsem prostě dnešek přetrpět a pak jít dál. Za ní se ale objevil Connor s Alexejem, kteří naší konverzaci narušili.

,,Leyla má pravdu." Přitaká Connor, což je to největší překvapení tohoto dne, protože jsem od něj snad nikdy neslyšela nic pozitivního na Kyleein účet.

,,Cože?" Vyhrkneme s Leylou nastejno, jak nás to obě překvapí.

,,Hele ani jeden z nás ji neznáme tak, jako ty, ale když jsem ji viděl na tý svatbě, jak se na tebe dívá, došlo mi, že jakkoliv byla ta situace divná a komplikovaná, to co ti říkala, byla pravda. A to samé si myslím i teď. Jasně, dala přednost svému dítěti, ale horší by bylo, kdyby to neudělala ne? Myslím, že s příchodem dítěte se změnila a je odhodlaná dát své city vůči tobě veřejně najevo. Rozumíš tomu, co to vůbec znamená? Na to přece celou dobu čekáš." Rozhodí rukami do vzduchu, jako kdyby to bylo nade vše jasné.

,,Jasně, čekám na to od mých sedmnácti let, kdy si se mnou za ty roky hrála jako s panenkou. Nemůžete se mi teď divit, že před ní nehodlám padat na kolena proto, že se najednou rozhodla, že je ready se vyoutovat a být se mnou." Rozkřiknu se. Možná za to mohla ta malá hladinka alkoholu v mé krvi nebo fakt, že tohle bylo prostě citlivé téma, kterému jsem se od konverzace s našima snažila vyhýbat. 

,,Ach Izzie, to že ty si se se sebou smířila rychle a vaši to vzali úžasně neznamená, že to tak mají všichni. Mně rodiče, potom co jsem jim řekl, že chodím s klukem, vyhodili z domu. V osmnácti. A když jsem se ženil, nepřišli ani na moji svatbu. Každý nás příběh je jiný, každý se obklopujeme jinými lidmi a každému z nás to trvá jinak dlouho se s tím vyrovnat." Vloží se mezi nás Alexej svým klidným a vyrovnaným hlasem, čímž upoutá mou pozornost. ,,Jasně, Kylee to trvalo dost dlouho, ale to neznamená, že tě nemiluje. Sama víš ale moc dobře, jak těžké to někdy může být v naší kůže v dnešní společnosti. Ne každý na to má tolik odvahy. Ale ona ji teď sebrala a je připravená." Jeho slova dávala smysl. Je pravda, že tahle část v mém životě byla poměrně snadná. Když jsem se našim vyoutovala, nebyli překvapení, nekřičeli ani mě nevyhodili z domu. Vlastně se tím nic nezměnilo. Já taková byla už odjakživa. Je ale pravda, že Kylee mámě vadilo, když nás jen při přespávání načapala v jedné posteli. Nejdřív mi připravovala přístýlku, poté mě nechávala spát v pokoji pro hosty, až jsem u ní přespávat nemohla. Nikdy jsem nad tím tolik ale nepřemýšlela. Očekávala jsem, že by ji rodiče přijmuli, ať je jakákoliv. Takoví by rodiče přece být měli. Milovat své dítě bez omezení. Jenže nejsou. Spousta z nich.

Po Alexejových slovech se rozhostilo ticho. Všichni jsme na sebe jen mlčky hleděli, zatímco já si v hlavě přehrávala jeho slova pořád a pořád dokola. Je pravda, že v téhle části jsem vůči Kylee nebyla úplně fér. Co ale to ostatní? Mohla bych jí snad jen tak odpustit?