LIKE WE ARE SEVENTEEN AGAIN ✔

XVI.

,,Možná bychom se mohli omluvit u Jakea, že nám není z toho včerejšího jídla dobře." Navrhne tiše Leyla, zatímco upírala svůj zamyšlený výraz do mě. Connor se nepřestal mračit od doby, co vkročil do mého pokoje a slyšel tu moji novinku. 

,,To je hovadina. Když se tam neukážeme, dojde mu, že se něco stalo. Když si to Izzie nadrobila, musí to dnes přetrpět." Pokrčí rozzlobeně rameny a přejde dlouhými kroky k oknu. Založí si ruce na hrudi a zafuní. 

,,Connore!" Zpraží ho má kamarádka pohledem.

,,Connor má pravdu. Ačkoliv to zní krutě, můžu si za to sama. Neměla jsem jí na to včera skočit a neměla jsem jí znovu podlehnout. Je to má vina. Nemůžu se tam teď neukázat. Stačí jít na obřad a pak se vypaříme a vymluvíme se na dlouhý let." Odhodlaně se natáhnu po svém připraveném společenském oblečení, zatímco Leyla nesouhlasně kroutila hlavou. 

,,Izzie, promiň, ale co ode mě teď očekáváš? Soucit? Věděla si, že je zadaná a dnes se vdává a i tak si se s ní vyspala. Víš, že tohle já neuznávám." Procedil Connor na svou obranu skrz zuby. 

,,Já vím. Já prostě-" vytratil se mi hlas z hrdla, proto jsem se musela zhluboka nadechnout, abych ho znovu našla. ,,Já ji miluju. Myslela jsem si, že když jí ukážu, jaké to bylo, jaké to může být, že si to prostě rozmyslí. Nebo alespoň jsem doufala." Rázem znovu dopadnu zadkem do postele a ocitnu se tváří v dlaních. Oči se mi znovu plnily slzami. Ať už proto, že se otevřely mé nové rány, vytvořily se nové nebo proto jak moc ponížená a méněcenná jsem se cítila. 

,,Promiň, já to chápu. Vím, jak je pro tebe tahle situace citlivá. Jen mi to prostě nepřijde vůči Jakeovi fér. Je to fajn chlap a Kylee by mu to sakra měla říct." Opět těmi dlouhými kroky přešel celou místnost až ke mně, usadil se na roh matrace a objal mě kolem ramen. 

,,Nemyslíš si, že to nevím? O to hůř se cítím." Vzlyknu a nechám se obejmout i od mé kamarádky a nakonec tam jen mlčky sedíme, na mé posteli, v objetí. 

,,Dobře, to by stačilo. Nebudeš se tu kvůli ní věčně jen utápět. Dáme tě trochu dokupy, ať vidí, o co přichází a pak skočíme na tu ultra trapnou svatbu a poletíme domů." Dloubne do mě Leyla loktem, zatímco mi Connor pomáhá na nohy. Po kratší sprše mi pomohou s vlasy i líčením. Pak se sama nasoukám do pohodlných vzdušných společenských kalhot, halenky s hlubokým výstřihem a slabého saka, které podtrhuje jak mou ženskost, tak i maskulinitu a doplním to botami na menším podpatku. Vypadala jsem sexy, i když jsem se tak uvnitř moc necítila. Moje sebevědomí teď leželo někde pod postelí zachumlané v chundelaté dece se zmrzlinou v náručí a brečící u nějaké romantické komedie. Místo něj nastoupila ta tolik známá nejistota a výčitky. Nechci na obřadu na sobě dát nic znát, proto jsem si dobrých deset minut před zrcadlem cvičila své výrazy, které se zdály trochu křečovité, ale i mírně normální, alespoň dost normální na to, aby nikdo nic nepoznal. 

,,Skvěle, vypadáš skvěle." Vydechne Leyla a znovu si mě prohlédne. 

,,Fajn, nastoupíme tam jako naprostí bozi, odsedíme si to tam a pak se za doprovodu padající rýže vypaříme." Shrne nám náš plán Connor, který si akorát zapínal své tmavě modré sako. Leyla se naposledy prohlédla v zrcadle a upravila si svou sukni tmavě zelených šatů, které se k ní tolik hodily. Společně jsme pak vyšli z pokojů a zavěšené do Connorových rámě jsme se vydali do kaple hned přes ulici, kde se koná obřad. Venku pobíhalo několik děcek, zatímco několik dospělých pokuřovalo či diskutovalo o nastávající události. Některé babičky si s údivem prohlížely místní kapli, která byla opravdu krásná, jak zvenku, tak i uvnitř. Když jsme kolem nich ale procházeli, obdařili mě dost jasně neschvalujícími pohledy. Cítila jsem, jakoby to věděly. Jakoby věděly, co jsem včera udělala, i přesto, že jejich nesouhlas byl mířen spíše k mému vzhledu. 

,,Tady jste! Vítejte," a přesně v tu chvíli se mi zastavilo srdce. Přímo před námi se pyšnila vysoká postava Jakea nasoukaná v dokonale padnoucím značkovém obleku s jak jinak než oslňujícím úsměvem. Všechny si nás přeměřil pohledem a pak nás radostně objal. ,,Jsem rád, že jste tu. Jsem tak nadšený. Izzie, neviděla jsi dnes Kylee? Jak vypadá? Nemůžu se dočkat, až ji uvidím." Sršelo z něj nadšení, které by jindy bylo nakažlivé, ale jeho slova se místo toho ostře zabodávala do mého srdce a ještě víc ho trhaly na cucky. 

,,Neviděla, promiň." Zakroutím trhaně hlavou, což jeho úsměv trochu zmenší. 

,,To nevadí, určitě bude úchvatná," vydechne. ,,Pojďte za mnou, ukážu vám vaše místa." Rozejde se uličkou, kterou za pár minut bude kráčet láska mého života do náruče jiného. Najednou se podlaha zdála jako láva spalující má lýtka. Ztěžka jsem dýchala. 

,,Děkujeme." Ujme se slova Leyla a pak se s úsměvem usadí, za ní já a pak Connor. 

,,Musím jít, jsou tu další hosté. Držte mi palce." Mrkne na nás a nakonec zmizí v davu příchozích členů rodiny. 

,,V pohodě?" Zahledí se na mě mí kamarádi, zatímco mně se zběsile zvedala hruď a těkala jsem pohledem po podlaze, abych se uklidnila. 

,,Jo, jen potřebuju chvilku, abych to rozdýchala. Nevěřím, že se to fakt děje." Šeptnu, aby to nikdo kolem nás nemohl slyšet a nakonec hlavu zakloním a zahledím se na nádherný strop kaple. 

,,Brzy to bude za námi. Zvládneš to." Stiskne mi Connor mou upocenou dlaň a povzbudivě se usměje. Od něj jsem si toho vážila snad ještě víc než od Leyly, jelikož pro něj věrnost byla důležitá. A já udělala přesně to, co on odsuzuje. A ještě navíc předvečer jejich svatby. Co jsem to za člověka?

,,Dobře, chtěla bych vás všechny poprosit, abyste se usadily na svá místa, obřad za pár minut začne." Ozve se z reproduktoru hlas zřejmě svatební koordinátorky a všichni hosté si začnou hledat svá místa. Brzy šum ustane, lidé utichnou a na začátku uličky se začnou sbíhat všechny družičky a svědci. Prostorem se rozezvoní pomalá romantická hudba, ne taková ta, co mají všichni na svatbě, ale zvučnější, jemnější. Tančila sálem až do mého srdce, které se pod jejím náporem drtilo v prach. Lidé okolo vstali, včetně nás, a se zrakem jsme sledovali zástup ženicha, svědků a družiček kráčící vpřed uličkou. Když pomalým krokem a po růžemi vystlané zemi přešli až dopředu, hudba utichla a ladně jí vystřídala ještě líbeznější. V té chvíli se celý sál usadil a hlavy se otočily vzad, kde stála ona.