LIKE WE ARE SEVENTEEN AGAIN ✔

V.

Už dobrých pár minut jsem jen seděla v křesle a hypnotizovala potemnělou obrazovku svého telefonu. Ani nevím, proč jsem Leyle řekla, ze Kylee zavolám a pokusím se vymotat z té svatby. Vlastně ani nevím, proč jsem kdy chodila s Kylee na to kafe. Kdybych ji odmítla rovnou, Jake by mě nepotkal a ani nepozval. Proč vůbec zvedám cizí čísla?

Slíbila jsem, že jí zavolám, ale tak strašně moc jsem nechtěla zase slyšet její hlas. Ne proto, že by mi nějak vadil, právě naopak. Její hlas byl pro mě jako píseň, která rozjasní každý den, roztančí mé tělo a zažene vše špatně. Neměla bych s ní vůbec mluvit, protože mi to akorát ještě víc mate hlavu.

Bohužel nic jiného mi nezbývalo, proto jsem se zhluboka nadechla, zatnula čelist a popadla jsem svůj telefon. Okamžitě jsem vytočila její číslo a zvedla jsem se na nohy, abych mohla nervózně přecházet po pokoji, zatímco mi v uchu znělo monotónní vyzvánění.

,,Izzie? Je jedenáct večer. Děje se něco?" Jakmile se vyzvánění přerušilo a místo něj ho vystřídal její hlas, srdce mi poskočilo až do krku. Zdálo se, jako bych ji probudila, protože zněla ospale a hlas měla trochu ochraptělý, což měla vždy po ránu. Nic jsem ze sebe nedokázala dostat, proto mezi námi zavládlo ticho. Nakonec jsem zaslechla šustění peřiny a kroky. Když jsem uslyšela tiché zavření dveří, došlo mi, že zřejmě přešla do jiné místnosti než je teď její asi spící snoubenec.

,,Kylee, já na vaší svatbu nepůjdu." Hlesla jsem konečně. Ani nevím, proč jsem mluvila potichu já, když jsem sama doma. Slyšela jsem, jak si na druhé straně dlouze povzdychla.

,,Omlouvám se, že jsem tě postavila do takové pozice. Neměla si se s Jakem vůbec setkat a on tě neměl nutit přijít." Také mluvila potichu a zněla, jako že ji to opravdu mrzí.

,,Dozvěděla bych se vůbec, že se vdáváš? Celou dobu si mě nechala mluvit o sobě a přitom si měla takovou novinku. Proč si mi to nechtěla říct?" Byla jsem rozrušená a najednou i naštvaná. Nepotkat jejího snoubence, nikdy bych to nezjistila. Po tom všem mi to chtěla zatajit.

,,Já nevím-" šeptla, jakoby se jí zlomil hlas. ,,Nevím, dobře? Ty ale přijít musíš. Už takhle to s Jakem není lehké a kdybych řekla, že nepřijdeš a on se zeptal proč, nevím, co bych mu řekla." Najednou byl její hlas o dost chladnější. Až mě to překvapilo.

,,Co takhle pravdu?" Bolelo mě vést s ní tuhle konverzaci.

,,Ty víš, že to nemůžu. Nepochopil by to." Po jejich slovech nastalo další hrobové ticho. Vyměňovaly jsme si vzájemné výdechy, ale ani jedna jsme nevěděla, co říct.

,,Prostě jen zruš moji pozvánku a ukončíme tady tu nesmyslnou situaci. Vidět se nebyl dobrý nápad a bude lepší s tím skončit." Tentokrát jsem to byla já, kdo zněl chladně. Měla jsem jí už dost. Bylo to pořád stejné. Za ty roky se ani trochu nezměnila.

,,Izzie, prosím, ne!" vyhrkla. Už jsem jí chtěla zavěsit, ale nakonec jsem ještě počkala. ,,Chci, abys tam byla. Vím, že to ode mě není fér a neměla bych to po tobě žádat, ale potřebuju tě tam. Prosím." Není dobrý nápad, abych tam chodila. Věděly jsme to obě. Ale obě jsme taky věděly, že já jí nikdy nedokážu říct ne.

,,Chci si s sebou vzít ale Leylu a Connora." Řeknu nakonec razantně a hned na to si dlouze povzdychnu. Oba mě za tohle rozhodnutí asi zabijí.

,,Dobře. Děkuju ti, Izzie," vydechla si úlevně. ,,Pošlu pro vás pozvánky a letenky. Děkuju," věděla jsem, že se usmívá. Vždy se jí přitom změnil tón hlasu. Tak jakoby změknul. ,,Asi bych se měla vrátit. Ráno brzo vstávám a potřebuju aspoň něco naspat." Uchechtla se.

,,Jasně. Taky bych už měla jít," přidám se. ,,Dobrou, Kylee." Hlesnu, ani nevím proč, ale s jemností v hlase.

,,Sladké sny." Oplatila mi stejným tónem a pak zavěsila. Už v první vteřině jsem začala svého rozhodnutí litovat. Měla jsem totiž takový pocit, že to pro jednu z nás nedopadne dobře a jak se znám, budu to určitě já.

***

,,Cože si?!" vyprskla po mně Leyla, přičemž pár drobečků pizzy dopadlo na mou tvář. I Connor se zdál překvapený a trochu zhrozený. ,,Já vím, že jsem ti řekla, že tě ve všem podpoříme a budeme tu pro tebe, ale doufala jsem, že se rozhodneš správně. Kde je ta přesvědčivá Izzie, která tvrdila, jak jí to odřekne a už ji v životě neuvidí?" Věděla jsem, že to schytám. Být jimi, reagovala bych stejně. A navíc si to zasloužím.

,,Iz, chápu, proč si to udělala, ale uvědomuješ si, na co si to vlastně kývla?" Ujmul se slova Connor, který byl o něco klidnější než Leyla.

,,Já vím, ale kdybyste ji slyšeli," povzdychnu si. ,,Je to jen jeden víkend. To zvládnu. A pak už slibuju, že ji nikdy neuvidím." Řeknu rozhodně, nad čímž se oba pochybovačně ušklíbnou.

,,Hlavně musíme zajistit, abys měla neustálý přísun alkoholu. Pak to přežiješ raz dva." Uchechtne se, což nás všechny nakonec rozesměje. Nakonec jsme toto téma opustili a pokračovali v naší večeři a sledování romantické komedie.

Když jsem pak ale večer ležela v posteli, přemítala jsem o svém rozhodnutí. Budu mít Kylee tři celé dny na očích, budu muset sledovat, jak kráčí k oltáři a jak se celé ty dny bude cukrovat se svým novomanželem. Navíc nikdo z její rodiny o nás neví, takže o to víc to bude trapné. Budou mě brát jako její dávnou kamarádku. Ale to jsem přeci nebyla. Nebo já to tak nikdy nebrala. Pokud tam ale bude Connor a Leyla, tak bych to zvládnout mohla. Trošku se napiju, pobavím s přáteli a půjdu domu. Bude to taková dovolená zdarma. Stačí přežít jen to jejich "ANO".

Doufám, že máte hezký začátek týdne:))