LIKE WE ARE SEVENTEEN AGAIN ✔

X.

Kolečka mého kufry svižně klouzala po podlaze letištní haly, zatímco já, Connor i Leyla jsme dobíhali náš ztracený čas na snídani. Sešli jsme se včas, dokonce jsme se i brzy odbavili, ale i tak jsme nestíhali. Možná za to mohly ty čerstvé croissanty nebo čerstvě umletá káva v letištním bufetu a možná to prostě byla jen naše hloupost. Díky bohu jsme k našemu gatu doběhli akorát včas. Letuška už kontrolovala letenky jednotlivých pasažérů, tedy našich spolucestujících. Celí zadýchaní jsme se zařadili na konec řady a já se znaveně opřela o madlo svého kufru. Nebylo překvapením, že do naší cílové destinace letělo tolik lidí. Jednalo se o malý ostrov kousek od Řecka a podle Googlu je poměrně navštěvovaným resortem. Už teď jsem zalitovala, že jsem si nekoupila nové plavky. Bude tam tolik lidí. A hlavně tam bude Kylee. 

Zatřásla jsem nad svou myšlenkou hlavou a s povzdychem jsem si zkontrolovala telefon. Mamka mi přála bezpečný let a paní Jones, má šéfová, mi posílala nějaké materiály, které musím přes mou dovolenou stihnout zpracovat. Ona ani máma z mého odjezdu nebyly nadšené. Máma o Kylee ví v podstatě všechno. Vlastně to byla ona, kdo mě v té době nejvíc podpořil. O to víc ji zaráželo, proč jí jedu na svatbu. Naopak paní Jones se nezlobila, spíš byla zaražená, že po tak krátké době u ní, už potřebuju dovolenou. Vysvětlila jsem jí, že se jedná o výjimečnou situaci a že jsem byla neplánovaně pozvaná. Celé to nakonec bez problému pochopila, ale i tak mě bez práce jen tak nenechá. 

,,Dobrý den, poprosím vaší letenku a cestovní pas či občanský průkaz," ozve se vedle mě. Probere mě to z mého zamyšlení a s milým úsměvem se otočím k letušce. Ani jsem si nevšimla, že celá fronta před námi zmizela a my už stojíme u vstupu k letadlu. Všichni tři jsme vše potřebné podali letušce a pak jsme po jednom vstoupili do haly, která vedla ke dveřím od letadla. Seděli jsme vedle sebe, takže poslední tři volná místa nebyl problém najít. Dalo trochu zabrat se ale protáhnout mezi těmi všemi lidmi a pak se taktně naskládat na sedačky. Nakonec jsem skončila uprostřed, což znamenalo, že jakmile vzlétneme a oba mí kamarádi usnou, budu jim dělat polštář. Connor mi pomohl dát můj kufr do poličky nad našimi hlavami a pak jsme se konečně usadili. Než se všichni posázeli, letadlo nastartovalo a rozjelo se ke startu, letušky nám vysvětlily základní bezpečnostní pravidla a letadlo konečně vzlétlo, uběhlo zhruba něco přes půl hodiny. Když se pak let vyrovnal a ustálil, všichni se mohli volně pohybovat po palubě. Connor bez optání odchytl jednu z letušek a objednal u ní hned tři drinky. Letěli jsme o něco lepší společností než jsme si mohli obvykle dovolit a podle toho taky vypadala kvalita servisu. Drinky nám přinesli v naleštěných skleničkách, s paraplíčkem na vrchu a k tomu jako pozornost mistička slaných čipsů. 

,,Tak na pořádnou třídenní kalbu." Pronese nadšeně Connor a Leyla místo přitakání radostně výskne. Rodinka před námi se po nás ohlédne, ale na to kašlem a dychtivě si usrkneme z našich skleniček. Alkohol mě příjemně zapálil v hrdle a poslušně sklouzl až do mého žaludku, který se lehce rozehřál. Ačkoliv jsem tomu nevěřila, na chvilku jsem se uvolnila a povolila křeč, která celou dobu svírala mé svaly. Dokonce i srdce se zpomalilo a já jen usrkávala zbytečně předražený alkohol, sledovala mraky pod námi z okénka a smála se s mými přáteli. Ti místo spánku, se snažili mě co nejvíc zabavit, což zafungovalo. 

Přistání bylo hladké, stejně jako najít naše zbylá zavazadla. Když jsme ale vyšli z letiště a praštilo nás do tváře místní horké klima, ihned jsem zalitovala všeho toho alkoholu, který mi žbluňkal v žaludku a díky teplu začal mít ještě silnější účinek. Od parkoviště na nás mávl chlápek v černé košili, který se opíral o černé naleštěné auto. Zdál se jen o něco starší než my a působil tolik řecky. Leyla vedle mě okamžitě zrudla. Všichni tři jsme se za ním rozešli a on nás ihned s úsměvem přivítal a každého z nás líbl na tváři. 

,,Vítejte. Já jsem Nico, bratranec Jakea a odvezu vás do hotelu," zazubí se tím stejným ozařujícím úsměvem, který má i jeho bratranec a bez váhání popadne naše zavazadla a naháže je do kufru auta. Začneme se soukat do auta, přičemž když se chce usadit Leyla, pohotově k ní doběhne, otevře a ještě jí i dveře podrží. Věnuje mu trochu rozpačitý úsměv, ale usadí se hned vedle Connora. Já se posadila dopředu, protože nic jiného mi nezbývalo. ,,Jaký byl let? Touhle dobou je dost dobře vidět oceán." Nico se posadil na místo řidiče, ihned zapnul klimatizaci a auto se dalo do pohybu. Cesta nám trvala zhruba deset minut, během kterých jsme si vyměnili jen pár zdvořilých slov a spíš jsme sledovali krajinu za okny. Ostrov byl krásný a tím, že jsme přiletěli v pravé poledne, bylo krásně a ulice zely prázdnotou, jelikož většina obyvatel si užívala siestu ve stínu nebo na pláži. 

Náš hotel byl maličký, ale dost luxusní. Měl jen šest pater, ale zato byl dost široký. Nico nám opět pomohl se zavazadly a pak se musel omluvit, jelikož měl ještě nějaké pochůzky a za dvě hodiny mají přiletět další hosté, které musí vyzvednout na letišti. Věnoval Leyle poměrně okatý úsměv a pak zapadl zase do svého auta. Ta celá zrudla a pronesla jen: ,,Ach, bože, sklapněte!" To nás akorát rozesmálo. 

Byli jsme tu teprve pár minut a už jsem byla zralá na další sprchu. A převlečení. A další drink. To mi proběhlo hlavou hned, jak jsme vešli do klimatizované vstupní chodby, kde se naproti dveřím čelila recepce, u které stála Kylee a s úsměvem hovořila s jednou z recepčních. Jakoby ale tušila, že se něco změnilo a instinktivně se po nás ohlédla. Na malou krátkou vteřinu se zdála nejistá, pohled zabořený do mých očí, pak se ale odvrátila, roztáhla rty do přátelského úsměvu, omluvila se recepční a hned k nám přispěchala. 

,,Vy musíte být Leyla a Connor. Ráda vás poznávám. Tentokrát už osobně," zazubí se na mé přátelé a oba po jednom krátce obejme. Je to trochu rozhodilo, protože zřejmě nečekali takové zacházení. Nedivím se jim. Je těžké nenávidět někoho, kdo má tak vřelé srdce. Sama bych mohla vyprávět. ,,Izzie," vydechne o něco něžněji a než se naděju, i mě obejme. Sevřela mě ale pevněji a o pár vteřin déle. Ani jsem jí objetí nestihal oplatit, protože mě okamžitě omámila její vůně, která snad byla ještě intenzivnější než obvykle. ,,Vítejte. Hned vám skočím pro klíče od vašich pokojů. Dnes se všichni ještě sjíždějí, takže toho moc na plánu není. Můžete se rozhlédnou po okolí nebo je tu i velký hotelový bazén. V sedm je pak ve velkém sále společná večeře a bude tam i Dj," obeznámí nás rychle a pak odběhne pro již zmíněné klíče od pokojů. Když se vrátí, významně na mě pohlédne. ,,Izzie, mohly bychom si ještě promluvit?" Podá nám naše klíče, přičemž se asi nechtěně otře svými prsty o ty mé. Na vteřinu mě to vyvede z této dimenze. 

,,Ehm, chtěla bych si dát sprchu a trochu se upravit po tom letu. Nešlo by to někdy dýl?" Polknu, protože cítím, jak se mi v krku zase dělá ten tolik nepříjemný knedlík. 

,,Jasně, pak si tě najdu." Přikývne s pochopením a pak se bez dalších slov vrátí k recepční, se kterou předtím mluvila. 

,,Takže, která z těch holek tady je Sydney, která po tobě jede? Musíme tě k ní hned dostat." Rozhlédne se Leyla po sále a Connor vážně přitaká. Já je oba ignoruju a rozjedu se směr naše pokoje. 

Tak jsem zpět a v plné síle! Slibuju, že teď budou kapitolky vycházet pravidelněji :))