LIKE WE ARE SEVENTEEN AGAIN ✔

IX.

Ještě ten večer jsem poslala do společné skupiny zprávu, že se s nimi potřebuju akutně co nejdřív sejít. Neřekla jsem jim proč, protože jsem to chtěla probrat až naživo. Umím si dokonale představit, co mi na to Leyla s Connorem řeknou. Když pak druhý den večer přišli ke mně domů, přeměřili mě podezřívavým pohledem, ale jakmile spatřili čerstvou pizzu na čajovém stolku, oči se jim rozzářili a oba se hltavě pustili do jídla. 

,,Líbaly jsme se!" vyhrkla jsem, přičemž Connorovi málem zaskočilo, jak se lekl, zatímco Leyla na mě vykulila oči. ,,Kylee mě políbila. Ona políbila mě a možná by to udělala i znovu, možná by udělala víc než jen to, kdybych ji nezarazila. A já jsem teď akorát zmatená. Řekla mi dost matoucí věci, ale vlastně jsem ji nenechala to doříct, takže nevím, co doopravdy cítí a i tak nevím, jestli to, co mi řekla, že cítí, opravdu cítí nebo je to jen další z jejích manipulativních intrik." Chrlila jsem na ně, zatímco Connor pobouřeně odložil pizzu a založil si ruce na hrudi. Leyla však přikusovala pizzy jakoby to byl popcorn a ona seděla v kině a sledovala nějaký napínavý film. 

,,Počkej. Co ti teda řekla? Nebo alespoň co si ji teda nechala říct?" Vyzvídal Connor, jakoby to byla ta nejpodstatnější informace z celého dne. 

,,Že na mě myslí. Často. A že mě chtěla už několikrát políbit. A že myslí na to, jaké to mezi námi dřív bylo, co jsem ji dělala-" chtěla jsem pokračovat, ale Connor mě svým křikem zarazil. 

,,Izzie!" vypískl, jak malá holka, zatímco Leyla stále hltala každé mé slovo. A také každý kousek horké sýrové pizzy. ,,Budu k tobě upřímný. Je to zvláštní. Hodně. Ale vzhledem k dřívější situaci, je vážně dost pravděpodobný, že to byla jen nějaká její fáze nebo něco, co prostě jen plácla do vzduchu a doopravdy to tak nemyslela." Svůj názor zakončil letmým pokrčením ramenou a pak se znovu natáhl ke zbytku pizzy a kousek si vzal. 

,,Podle mě to je blbost," vyhrkla Leyla a oba jsme na ni upoutali svůj zrak. ,,Podle mě k tobě vážně něco cítí, což ji zase mate a tentokrát je to silnější, víc než její láska k Jakeovi a teď neví, co s tím, protože chce být s tebou, ale zároveň má strach. Nebo možná nemůže-" pokračovala. Oběma nám vyobrazila svůj názor, který nás dost překvapil. Proto jsme na ni taky oba koukali s pootevřenou pusou. ,,Měly byste si promluvit." Zakončila a zase se zakousla do pizzy. 

,,Já ji teď ale vidět nemůžu. Jsem z toho děsně zmatená a mám jí zas plnou hlavu. Nevím, jak by to dopadlo, kdybychom spolu zase byly samy. Navíc pravděpodobně má stejně moc práce s přípravami." Rozhodím rukami, protože jsem snad ještě zmatenější. Každý z mých kamarádů si myslí něco jiného a jejich rady jsou stejně jen dalším rozcestím, kde si musím vybrat, kudy jít. Kéž bych se mohla vrátit zase do prvního dne tady, když mi poprvé zavolala a já bych ten hovor prostě nevzala. To mám z toho, že zvedám neznámé čísla. 

,,Tak třeba to stihnete v pátek, až tam dorazíme." Napadne Connora.

,,Asi nebude úplně rozumný den před jejich svatbou s ní rozebírat to, že by si Jakea brát neměla, protože očividně cítí něco ke své staré kamarádce z dětství." Zakoulí Leyla očima. Connor jí dá za pravdu a znovu se zakousne do svého kousku pizzy. 

,,Řekla bych, že to stejně nemá východisko. Prostě to nechám být a budu dělat, že se to nestalo. Mezi těmi všemi lidmi si mě tam stejně nevšimne, takže si to odbydeme, užijeme si trochu té exotiky, když už tam budem, a pojedeme domů." Navrhnu během toho, co jsem se zvedla na nohy, přešla ke své lednici a vytáhla každému sklenku na víno. Každému z nás jsem trochu nalila z vychlazené láhve a pak to oběma podala. Nakonec jsem si došla pro tu svou a ihned si trochu přihnula. 

,,Ale chápeš, že ona pak bude vdaná? S manželem! A už nebude cesty zpět. Pokud k tobě vážně něco cítí, ale ty ji necháš to udělat, už nikdy nebudete mít prostor to prozkoumat." Zaprotestuje Leyla, jakoby se snažila dostat se do mé hlavy. 

,,Na čí straně jsi?" vyhrknu, protože mě její slova překvapí. ,,Kdyby tak moc chtěla to prozkoumat, tak se ozve nebo pro to něco začne dělat. Ona ale taková prostě je. Pohrává si s lidmi kolem sebe, bez následků si experimentuje a pak láme srdce. Tohle určitě nebyla výjimka. Pravděpodobně si nad tím ani nepovzdychla." Rozhodím rozhořčeně rukama, protože mě to její chování zase vytočilo. Jak může být někdo tak sobecký?

,,Třeba zavolá." Kmitne Leyla rameny a usrkne si svého vína.

,,Nezavolá." Zakroutím hlavou a sama se chci znovu napít, ale v té samé vteřině se mi rozkřičí telefon na stolku u gauče. Leyla s Connorem oba vystřelí a natáhnou se tak, aby se podívali, kdo volá a zda má Leyla pravdu. Jejich pohledy mluvily za vše. Connor dramaticky otevřel pusu dokořán, zatímco Leyla si s vítězným úšklebkem založila ruce na hrudi a jako pán se opřela zády o gauč. Nejistě jsem odložila sklenku na linku a přešla ke stále zvonícímu telefonu. Váhala jsem, ale v tom mě Leyla předběhla, vystřelila rukou ke mně a hovor přijala. 

,,Halo? Tady Leyla, Izziina asistentka a nejlepší kamarádka," pronese komedianským hlasem a pak se odmlčí. Connor se nakloní blíž, aby slyšel, co Kylee povídá, zatímco já slyšela jen zběsilý tlukot vlastní srdce. ,,Rozumím, předám. Ráda jsem tě poznala." Pousměje se má kamarádka, jakoby si myslela, že to Kylee uvidí nebo pozná a pak mi telefon podá. Zaváhám, ale nakonec si ho od ní převezmu. Trochu od nich odstoupím a zhluboka se nadechnu. 

,,Ano?" Hlesnu a raději před mými přáteli uhnu pohledem. 

,,Ahoj, promiň, že vás ruším. Nenapadlo mě to. Chtěla jsem se ti omluvit za včerejšek a za to, že si musela tak brzy odejít. Bylo to hloupý... To jak jsem se chovala." Zněla normálně. Vlastně až moc vyrovnaně. Jakoby s ní vůbec nic nedělalo to, že jsme se včera líbaly. Asi proto, že to s ní vážně nic nedělalo. To jen já na to nemohla přestat myslet a rty mě stále jakoby brněly, jak toužily po dalších polibcích. 

,,To nic. Neměla jsem tam chodit." Pokrčím rameny, jakoby kdyby snad stále přede mnou a my tuhle konverzaci vedly z očí do očí. 

,,To já tě pozvala a chtěla jsem tě tam. Nenapadlo mě, že po tobě Sydney hned skočí a já-" větu úmyslně nedokončí a na vteřinu se odmlčí. ,,Můžu ti to nějak vynahradit? Něco udělat?" Napadne ji. 

,,Nedělej si s tím hlavu. Vím, že máš dost práce s přípravami a určitě jsi i nervozní, takže se mnou si nedělej starosti. Uvidíme se brzy na svatbě." Znělo to ode mě tak hořce, ale nemohla jsem si pomoct. Měla jsem chuť si odplivnout, abych se té pachuti zbavila. Kylee se znovu odmlčela, jakoby přemýšlela, co říct smí a co si raději nechat pro sebe. Pak jsem slyšela kroky, dveře a stisknutí vypínače. Přešla do jiné místnosti. 

,,Izzie omlouvám se za to, co jsem udělala. Vážně jo. Bylo to nevhodné a ani nevím, co mě to popadlo. Akorát jsem ti tím pomotala hlavu, což je to poslední, co chci dělat. Takže promiň." Řekne o něco upřímněji, ale i tišeji. Já si z toho ale vzala jen jedno. Bere si ho. Vážně si ho vezme i po tom všem, co mi včera řekla. Jakoby to dnes už nic neznamenalo. 

,,Jak říkám, o nic nejde. Vím, na čem jsem," pronesu chladně a pohled přesunu na špičky mých prstů u nohou. ,,Musím končit. Uvidíme se na svatbě." Vyhrknu, jakmile cítím pálení v mých očích a hovor bez čekání ukončím. Ani jsem ji nenechala se rozloučit. V pokoji vládlo hrobové ticho. Nedokázala jsem zvednout zrak k mým přátelům a tak jsem jen hypnotizovala svá chodidla. 

,,Tak teď mě štve, že jsem na ni byla tak milá," zabručí Leyla a ve vteřině jsou oba u mě a sevřou mě v pevném medvědím objetí. ,,Promiň, že jsem tě tu přesvědčovala o něčem jiném. Měla si pravdu." Zamumlá proti mým vlasům. 

,,Vážně tam chceš i tak jet? Je to dobrý nápad?" Vyhrkne Connor a všichni se od sebe odtáhneme, aby mi mohl vpálit svůj pohled do tváře. 

,,Plán se nemění. Užijem si to na jejich účet a pak zmizíme. Ať se jde Kylee i s Jakem podnout." 

Omlouvám se za menší pauzičku... léto je trošku chaotické a nestíhám:D