LIKE WE ARE SEVENTEEN AGAIN ✔

VIII.

,,Kylee, co to děláš? Někdo přijde-" už jsem svou myšlenku doříct nestihla. Dychtivě přitiskla své rty na mé a vášnivě mě políbila. Na vteřinu jsem zaváhala a zamyslela se, jestli se to opravdu děje. Prsty zajela do mých vlasů, což mě přesvědčilo o tom, že ano, proto jsem jí polibek oplatila, se stejnou vášní. Ještě víc se ke mně natiskla, čímž ho o něco prohloubila. Ruce mi automaticky sjely přes její pas, ke stehnům až pod sukni jejích šatů. Chtěla jsem víc, stejně tak ona. Poznala jsem to z jejích polibků. Vždycky jsem to poznala. Když svou dlaň ale položila na mou tvář, ucítila jsem na jejím prstě zásnubní prstýnek a v tu chvíli mi došla ta pravda. Kylee se bude vdávat. Bude si brát Jakea, který je podle mě skvělý chlap a nic z tohohle si nezaslouží. Navíc Kylee je určitě jen nervozní a zmatená a nic z tohohle pro ni nebude nic znamenat. Už jednou mi dala jasně najevo, že s holkou nikdy nebude a ať je tohle, co se tu děje, cokoliv, pokračování to mít nikdy nebude. A ačkoliv jednorázovky beru, ona pro mě nikdy nebude holkou jen na jednu noc. A to vím jak já, tak i ona. ,,Kylee, dost," prudce se od ní odtáhnu a nechápavě na ni pohlédnu. Ona na mě upírala stále vášnivý, ale teď i trochu provinilý pohled. ,,Co to děláš? Za pár dnů se vdáváš. Za muže!" Vyhrknu. V tu chvíli obě zaslechneme otevření dveří na záchodky a něčí dívčí hlasy. Kylee mi spěšně zakryje ústa dlaní a vyděšeně na mě pohlédne. Neznámé dívky vykonaly svou potřebu, zatímco celou dobu řešily nějaké chlápky, co je pozvaly na drink a neustále kolem nich pobíhají a snaží se je sbalit. Umyly si ruce a konečně zmizely. 

,,To bylo těsný." Vydechla a trochu se svému chování zasmála. Odtáhla se ode mě a úlevně se opřela o zíďku naproti mě. 

,,Kylee, co tohle je? Co to mělo znamenat?" Hlesnu, čímž upoutám znovu její pozornost. Nejistě ke mně zvedne zrak a dlouze si povzdychne. 

,,Já nevím, chtěla jsem to udělat. Občas to chci udělat. Teda vlastně celkem často. Proto jsem tě chtěla vidět. Zkusit, jaké to je. Zase. Já nevím, Jakea miluju, ale-" Zarazí se uprostřed věty a uhne pohledem stranou. 

,,Jsi opilá." Frustrovaně si prohrábnu vlasy a svými slovy ujistím hlavně sebe.

,,Tím to není. Jsem opilá, což ze mě ale dělá upřímnou. A pravdou je, že na tebe myslím. Často. Na tvou tvář, tělo, jak mě líbáš a-" Zase svou větu nedokončila, protože jsem ji ihned zarazila. 

,,Dost! Tohle už podstupovat nebudu. Zase ti uvěřím, chvíli to bude sranda a pak mě zase pošleš k vodě s tím, že tě holky neberou. Budeš se vdávat a tohle rozhodně nejsou slova, který bys měla v tuhle chvíli říkat. Nevím, co tohle je, jestli je to nějaký tvůj experiment, hra nebo co, ale prosím, nedělej mi to." Povzdechnu si a sklopím svůj pohled k zemi, protože její oči jsem teď vidět nemohla. Zase by mě tím obměkčila a to nejde. 

,,Já vím, že to je špatně, ale co mám dělat, když to tak cítím?" Rozhodí rukami do vzduchu a znovu se ke mně přiblíží. Uchopí mou tvář do svých dlaní a donutí mě se na ni znovu podívat. 

,,Nebrat si ho," šeptnu, což ji zarazí. ,,Pokud ke mně, nebo ke komukoliv jinému něco takového cítíš, neměla by sis Jakea brát. Není to fér kvůli tobě, kvůli mě a hlavně kvůli Jakeovi," upřeně jsem ji hleděla do očí a snažila se z nich vyčíst cokoliv, nebyla jsem si ale jistá, na co myslí. Pravděpodobně to nebylo ale nic, co by se týkalo rušení zásnub a podobných věcí. ,,Navíc já nejsem ten typ, co by se s někým vyspal s vědomím, že doma na něj čeká někdo jiný. Nepodvádím a ty bys taky neměla." Položím své dlaně na její, které stále svíraly mou tvář, a pomalu ji donutím mě pustit. Nevěděla jsem, co se jí honí hlavou, ale nakonec se sama rozešla a zmizela ze záchodků.

Možná jsem ji ublížila, možná jsem ji donutila se nad sebou zamyslet a možná si díky mě rozmyslela své činy. Tak či tak tohle byl špatný nápad. Nejsme zralé na to se přátelit. I já jsem vyšla ze záchodků a zamířila zpět k jejich stolu, kde seděla i Kylee a akorát dopíjela svůj drink. 

,,Omlouvám se, ale už budu muset jít. Ráno mám práci a musím se trochu vyspat. Ráda jsem vás ale všechny poznala a uvidíme se na svatbě." Na všechny se pousměju, přičemž Sydney mě zmateně sledovala. 

,,Mám jít s tebou?" Šeptla směrem ke mně, ale věděla jsem, že to zaregistroval celý stůl, hlavně Kylee, která nás přeměřovala pohledem. 

,,Myslím, že to není dobrý nápad. Hezky se bav." Zakroutila jsem hlavou a těsně, než jsem odešla, jsem ještě pohlédla na Kylee, která upírala svůj pohled na mě. Nic neřekla, nezmohla se na jediné slovo, proto jsem nakonec vystřelila z baru a dlouhou procházkou jsem se vrátila domů. Zdržela jsem se tady ani ne hodinu a jak to dopadlo. Měla jsem svůj instinkt poslechnout. Nebyl dobrý nápad sem chodit. 

Nic z toho, co se poslední týdny děje, není dobrý nápad. Neměla jsem s ní chodit na žádné kafe, neměla jsem nechat se pozvat na jejich svatbu a rozhodně jsem neměla dnes chodit za ní do baru. Zase ve mně probudila veškeré mé city, během pár dnů jsem zase cítila všechnu tu lásku i bolest, co ve mně vyvolávala. A očividně to mátlo i ji. Takovéhle věci by mi normálně neřekla. Rozhodně byla opilá a možná to z části byla pravda, možná ne, zase ji to přejde jako vždy. Nikdy nevěděla, co přesně cítí a pokud něco cítila, bála se toho. 

Ještě dobrou chvíli jsem se venku jen procházela a přemýšlela. Je jasné, že s Kylee už nikdy nesmím být sama v jedné místnosti. Za prvé nedůvěřuju jí, že to znovu neudělá nebo se alespoň o něco nepokusí a za druhé vím, že podruhé bych se už neovládla. Tyhle city ke Kylee chovám už vážně dlouho a vždycky na mě působila takovým zvláštním způsobem, že jsem se kolem ní nedokázala ovládat. Stačil jediný její pohled a už se mi podlamovala kolena, jediný dotek a rozechvělo se mi celé tělo. Podruhé bych ji pravděpodobně neodolala. 

Snad se kapitolka líbila :))