LIKE WE ARE SEVENTEEN AGAIN ✔

VI.

Další dny probíhaly naprosto klidně. Ráno jsem vstala, došla na stáž, vrátila se domů a buď jsem byla s Leylou a Connorem nebo jsem si ještě dozařizovala svůj byt. Na stáži už jsem si poměrně zvykla a byla jsem i celkem zaběhlá. V podstatě to nebylo nic náročného. Ráno vyzvednout šéfové snídani a kávu, třídit nějaké její papíry, přetrpět různé konference a schůzky a během toho zvedat telefon a řídit její pracovní diář. Klasická práce sekretářky. 

Už to ale byl týden, co jsem mluvila s Kylee naposledy. Dva dny na to se v mé schránce objevily pozvánky i letenky, které mi teď ležely na kuchyňské lince a já se jim den co den vyhýbala. Nechtěla jsem si připustit, že se to opravdu děje. Že se opravdu vdává a že vážně budu u toho. 

Stejně jako všechny dny předtím jsem za sebou zavřela vchodové dveře, vyzula jsem se z tenisek a odhodila svou tašku stranou. Znavená, jelikož se dnešní konference protáhla až do šesti, což znamenalo devět hodin pobíhání okolo mé šéfky, jsem přešla z chodby do kuchyně, kde jsem automaticky sáhla do lednice pro načnutou láhev vína a naplnila jsem jejím obsahem svou sklenku. Dychtivě jsem se napila a poloprázdnou sklenici jsem odložila stranou. Můj pohled opět padl na již zmíněné letenky. Jen si tam tak klidně ležely a čekaly na ten osudný den. Stejně jako já. 

To mi připomnělo, že pozítří jdeme s Connorem a Leylou vybírat, co si vůbec vezmeme na sebe. Oba se totiž rozhodli, že když je to svatba mé bejvalé, tak musím vypadat co nejlépe. I já jsem to tak trochu chtěla. Jenže Leyla a Connor doufali, že tam spíš někoho sbalím, zatímco já chtěla v Kylee vyvolat něco, co už tam zřejmě není. Přála bych si, aby alespoň zalitovala, že to tenkrát skončila. Aby mě uviděla a řekla si: Sakra! Tak o tohle všechno přicházím...

V ten den ji ale zřejmě zajímat ani nebudu. Bude to její a Jakeova svatba. Budou mít oči jen pro sebe a já budu ta holka vzadu se sklenkou v ruce. I tak jsem ale chtěla vypadat dobře a vmést ji to do tváře. Pro můj vlastní pocit. 

Z mých myšlenek, kdy jsem si představovala, jak si nakráčím do obřadní síně, Kylee mě zahlídne a spadne jí okamžitě brada, mě vytrhl můj zvonící telefon. Pohledem jsem sklouzla na jméno na obrazovce a ihned se mi rozbušilo srdce. Jedním hltem jsem do sebe vyklopila zbytek sklenice s vínem a pak jsem hovor se zvědavostí přijala. 

,,Kylee?" oslovila jsem ji. ,,Všechno v pořádku?" Zády jsem se opřela o kuchyňskou linku a volnou ruku jsem si schovala do kapsy u svých kalhot. 

,,Ahoj," ozvala se. ,,Neruším?" Při jejích slovech jsem se rozhlédla po mém prázdném bytě. Patřilo to tu jen mě, ale byla jsem tu sama. Dost často osamělá. Ne, že bych to nechtěla. Přeci jsem nemohla bydlet s rodiči až do smrti, ale je to trochu depresivní, když přijdete k sobě domů z práce, celý znavení a zaplaví vás to ticho rozléhající se bytem. 

,,Vůbec. Akorát jsem přišla z práce. Povídej." Vybídla jsem ji, přičemž jsem si dolila svou sklenici s vínem a znovu jsem se trochu napila. 

,,Já- já vím, že volám trochu pozdě, ale máš nějaké plány na dnešní večer?" Trochu mě překvapil její nejistý tón. V tu chvíli mi došlo, že v pozadí vlastně slyším tlumené zvuky hudby. Zřejmě byla na záchodcích nějakého baru. 

,,No zatím zřejmě ne. Chtěla jsem jen být doma a ještě dodělat něco do práce. Proč?" I v mém hlase bylo znít zmatení. Nedočkavě jsem se odrazila od linky a přešla k oknu, přičemž jsem pohlédla do prázdné ulice, kterou pomalu pohlcovala tma noci. 

,,Dnes mám rozlučku se svobodou." Vyhrkla spěšně, jakoby si v hlavě pořád rozmýšlela, zda mi to říct nebo ne a nakonec se vykašlala na svůj rozum a prostě to vyklopila. 

,,Aha," nevěděla jsem, co ji na to říct. Dávalo ale smysl, proč to znělo, jakoby byla v nějakém baru, protože zřejmě v nějakém baru opravdu je a slaví to, že se za několik dní vdává. ,,Tak se hezky bav." 

,,Chci, aby si přišla," znovu to vyhrkla. Očividně se svým rozumem dost bojovala. ,,Tedy kdybys chtěla, samozřejmě. Kamarádky to pro mě připravily jako překvapení a jelikož tě neznají, tak tě nepozvaly, ale já bych byla ráda, kdybys přišla. Samozřejmě i s přáteli." Pronesla s troškou naděje. Věděla, stejně jako já, že to není úplně dobrý nápad, ale očividně mě tam stejně chtěla. 

,,Jsi si tím jistá? Na tvou svatbu jdu kvůli tvému snoubenci, ale ten tam, předpokládám, teď není. Nemusíme tohle dělat." Nevím, proč tohle dělala, ale mátlo mě to ještě víc. 

,,Nezvu tě kvůli Jakeovi, zvu tě proto, že tě tu chci." Řekla už o něco rozhodněji. Nevěděla jsem, co ji na to říct. Chtěla bych tam jít, ale zároveň nevím, jestli je to dobrý nápad. Bude tam alkohol, který s každou kapkou probouzí city, které nechci cítit a každá sklenička mi víc a víc rozvazuje pusu. Nechci ji říct něco, čeho budu druhý den litovat. Zároveň jsem ji ale strašně moc chtěla zase vidět. Hledět do jejích očí, sledovat její úsměv a mít ji prostě kolem sebe. 

,,Dobře." Tentokrát jsem vyhrkla já. Nechtěla jsem nad tím moc přemýšlet. Prostě tam zajdu, pobavím se, poznám její přátelé a půjdu domů. Nic víc. Jsem už dospělá, zvládnu se ovládat. I s trochou alkoholu. 

,,Vážně?" zněla trochu překvapeně, jako by čekala, že ji odmítnu a tím ji usnadním její dilema. ,,Pošlu ti adresu." A najednou, bez dalších slov, hovor ukončila. Rychle jsem napsala do naší společné skupiny s Leylou a Connorem. 

I: Je to trochu na poslední chvíli, ale Kylee nás pozvala dnes na její rozlučku se svobodou...

L: Trochu dost pozdě! Jsem na rande... Mimochodem dost úspěšném a asi ho vezmu pak k sobě :P

C: Chci fotky!

L: Našeho aktu? :D

C: Fuj! Toho tvýho fešáka :)

L: -send a photo-

C: Uuuu, toho bych si dal k snídani, k obědu i k večeři:P

L: Ruce pryč :)

I: Connore, ty máš plány?

C: Zlato, včera jsem ti říkal, že jdu na tu pracovní vernisáž. Rád bych se přidal, ale je tu vážně moc pěkný umělec, myslím, že říkal, že se jmenuje Alexej a asi ho nechám, ať mě klidně pomaluje :P

L: Jen do toho, divochu!

I: Proč já se s vámi vlastně bavím??

I: Hej lidi, já tam ale nemůžu jít sama. Víte, jaká jsem, když piju...

C: Tak nepij :*

L: To je podstata rozluček... Ty to ale zvládneš! A kdyby něco, napiš, já odložím svýho fešáka a doběhnu si pro tebe :)

I: Tak to pěkně děkuju -_-

Trochu po delší pauze, ale přece :D Omlouvám, měla jsem teď trošku časovou krizičku... Snad se kapitolka líbí :))