Yes Sir | h.s. (CZECH TRANSLATION)

Chapter 11 - Walk The Plank

saturnsena

Když jsem se druhý den ráno probudila, byla jsem překvapená, že Harry byl stále se mnou v posteli.

Spal a já jsem mu opatrně stáhla ruku kolem mého pasu, abych mohla použít koupelnu, protože potřebuji sprchu a pak ho překvapit snídaní.

Jakmile jsem dosprchovala, vzala jsem ručník a zabalila si vlasy a tělo. Moje tílko ze včerejší noci bylo stále vlhké, takže jsem se rozhodla použít jen to, které mi dal Harry minulou noc.

Oblékla jsem si šortky, protože nemám čisté spodní prádlo, které bych si mohla obléknout. Vlasy jsem si vysušila ručníkem a pak zapletla do copu. Brzy jsem byla v kuchyni, a dělala jsem Harrymu nějaké palačinky, slaninu a míchaná vajíčka. Pokud jde o mě, právě jsem snědla nějaké cereálie.

Nanesla jsem jídlo na talíř a pak vzbudila Harryho, aby se najedl. Překvapilo ho to, protože upřímně řečeno, je opravdu zvláštní mít svého 17letého studenta, který pro vás vaří, ale z mého pohledu jsem jen přátelský soused.

Harry seděl se mnou v obývacím pokoji u stolu a koukali na televizi.

„Z jaké části Spojeného království jsi?" Zeptala jsem se, protože mě nikdy nenapadlo zeptat se ho, odkud je.

„Cheshire, přesněji Holmes Chapel. Přestěhoval jsem se do Ameriky krátce poté, co mi bylo 18." Dívá se mi do očí.

Usmála jsem se na něj a přemýšlela o tom, jak úžasné by bylo jet do Velké Británie. Pošmourné počasí a akcenty mi opravdu připadají jako domov. I když jsem částečně Britka kvůli své babičce, nikdy jsem tam nebyla, abych se setkala se svou další rodinou.

Když jsme dojedli, přiznala jsem se, že moje matka nevěděla, že se mi zabouchly dveře, a cítím se špatně, když jsem jí neřekla, že jsem byla včera celý den a noc u svého učitele. Takže to nemůže vědět.

Přemýšleli jsme o tom, jak bych se mohla vrátit do svého domu, aniž by to moje matka věděla. V tu chvíli mi to došlo. Přešla jsem z obýváku k jeho oknu v patře. Viděla jsem, že okno mé ložnice směřuje přímo k oknu, ze kterého jsem se dívala ven. Wow, nikdy jsem si nevšimla, jak blízko sebe vlastně bydlíme.

„Harry, podívej se, okno mé ložnice je otevřené." Říkám nadšeně.

„Dobře, ale jak se tam dostaneš? Když spadneš, vážně se zraníš." Odpovídá Harry ustaraně.

Začali jsme přemýšlet a pak mě něco napadlo. Vzpomněla jsem si, že jsem ve filmu Simpsonových viděla Barta, jak vylezl k okna a šel po prknu přes svůj dům do a Flandersovýho domu.

„Harry, máš dřevěné prkno?" Zeptala jsem se ho.

Ohromeně se na mě podíval a zasmál se mé poznámce.

„Nedělám si legraci, Harry!" Podívám se na něj naštvaně. „Poslouchej, moje máma bude brzy doma a tohle je jediná věc, na kterou myslím." Prosím ho.

Nakonec ustoupil a hledal prkno. Našel dvě poměrně tlusté. Otevřel okno dokořán a položil dvě prkna na sebe jako podpěru. Bála jsem se, že nebudou dost dlouhé na to, aby přešly, ale perfektně přistály na mém okenním parapetu.

Podívala jsem se z okna a podívala se dolů. Neměla jsem to dělat, protože to bylo ve skutečnosti tak vysoko.

Harry mě prosil, abych jen počkala na mámu venku. Což jsem mohla velmi dobře udělat. Mohla jsem jí říct, že jsem se mi zabouchly dveře těsně předtím, než jsem se vrátila domů, a že jsem nebyla u svého učitele a nespala v jeho posteli. Ale kde je v tom pak ta zábava?

Ignorovala jsem jeho prosby a popadla své oblečení ze včerejší noci. Než jsem vylezla na prkna, políbila jsem Harryho na tvář. Teprve pak jsem si uvědomila, jak jsou úzké. Přesto jsem pokračovala v cestě přes prkna.

Když jsem byla v polovině cesty, tak jsem si taky uvědomila, že je před námi ještě dlouhá cesta a že naše domy nakonec nejsou tak blízko. Plazila jsem se po kolenou a pak se na mě usadila úzkost a strach. Třásla jsem se a cítila jsem, jak se prkna začínají třást také. Nemyslím si, že už to dlouho nevydrží.

Nějak jsem z tohoto stavu sebrala odvahu a přešla. Když jsem došla k oknu, musela jsem ho otevřít víc, abych prolezla a bezpečně jsem přistála na podlaze své ložnice. Jakmile jsem byla ve svém pokoji, zhroutila jsem se, protože jsem byla tak šťastná, že jsem se konečně dostala do svého domu.

Když jsem znovu vstala, podívala jsem se z okna a usmála se na Harryho. Usmála se zpátky a dokonce se i zasmál, než zatáhl prkna zpět a zavrtěl hlavou. Zamávala jsem mu na rozloučenou a zavřela okno. Slyšela jsem, jak se otevírají přední dveře domu a já hned věděla, že je doma máma. Právě včas.

Převlékla jsem se z Harryho trička a oblékla si vlastní triko.

Seběhla jsem dolů a pozdravila mámu.

„Ahoj zlato, jaký jsi měla den? Stalo se něco zajímavého?" Ptá se moje máma.

„Hmmm vlastně ani ne, ne."

—

Je tu někdo, kdo taky jde na Harryho koncert v Praze?? Pokud ano, v jakém jste sektoru?