Yes Sir | h.s. (CZECH TRANSLATION)

Chapter 18 - Two Ghosts

saturnsena

Když světlo na obloze pohaslo a byla úplná tma, rozhodla jsem se, že je čas jít spát. Přejela jsem rukama po seschlém bílém dřevě okenního parapetu, než jsem ucítila ostrou bolest v ruce.

Sakra. Tříska.

Nikdy jsem nebyla dobrá ve vytahování třísek. Tahle byla obzvlášť hluboká. Ruka mě pálila od špinavého dřeva, které mi probodávalo dlaň. Pohled na to mě přinutil se otřepat.

Moje hrdost byla zatlačena, jakmile jsem se rozhodla odejít z místnosti a požádat Harryho o pomoc. Když jsem otevřela dveře, slyšela jsem z chodby hlasy. Můj strach z ostudy se zmocnil a čekala jsem, až hlasy ustanou.

„Harry, chyběl jsi mi. Moc. Snažila jsem se tě kontaktovat, ale zjistila jsem, že ses přestěhoval. Proč jsi mě opustil? Ani jsi se nerozloučil." Byl to ženský hlas. Po zádech mi běhal mráz po zádech, zatímco se má nálada vířila do vzteku a zmatku.

„Brandy, zlato. Ty tomu nerozumíš. Já jen- nemůžu. Měla bys jít domů." Promluvil Harry svým hlubokým chraplavým hlasem.

Slyšela jsem povzdech a pak kroky směřující z chodby, otevírání a zavírání předních dveří. Vyšla jsem z pokoje ve své příliš velké mikině a postavila se k rámu dveří, kde byl on. Stál zády ke mně.

Je bez košile jen ve volných teplákách. Jsme jako dvě poloviny oblečení. Já mám vršek a on spodek. Pozornýma očima jsem si ho prohlížela. Konečně se otočil a uviděl mě. Díval se na mě s hlubokým znepokojením a lítostí.

„Jak dlouho tam stojíš."

„Dostatečně dlouho." Odpověděla jsem bez emocí. Skoro jsem sama sebe překvapila, když se můj hlas netřásl.

„Dost dlouho na to-"

„Mám třísku." Přerušila jsem ho.

Přikývl hlavou se svraštěným obočím zmateně.

Zavedl mě do svého pokoje a já nechala své oči toulat po místnosti. Viděla jsem staré obrázky rodin, o kterých jsem nic nevěděla, a rostliny rozprostřené po místnosti. Jsou samozřejmě falešné, ale byly moc hezké.

Harry mi pokynul, abych se posadila na malou stoličku. Sedím a čekám, zatímco on hledá pinzetu na mou třísku. Když ji konečně najde, posadí se přede mě. Na můj vkus trochu moc blízko. Ucouvnu a on se zpočátku tváří ublíženě, ale ten pohled utichl.

Položil mi pinzetu na dlaň a zatáhl za třísku, která sotva vykukovala z mé kůže. Ušklíbla jsem se nad tím zvláštním pocitem a konečně jsem ucítila, jak mi z dlaně ustupuje rozštípané dřevo. Vyšlo to jedním pohybem a bylo téměř uspokojivé to sledovat.

Usmála jsem se a promnula si dlaň prsty. „Děkuji, Harry. Jsi skvělý pomocník."

Znovu si povzdechl a široce se na mě usmál. Pak naše úsměvy zmizely a my jsme se soustředili jen na své oči. Harry byl blíž a blíž, až...

„Harry, omlouvám se nechala jsem si tu bundu. Nechala bych ji tady, ale byl v ní můj mobil-" Mluvila žena s jahodově blonďatou hlavou, když vešla dovnitř. Vlasy měla dokonale rozdělené na stranu a spadající do úhledných a lesklých kadeří. Na rozdíl od mých divokých a nezkrotných kudrlin. Nedobrovolně jsem se začala pokoušet splácnout vlasy. Vypadat tak neukázněně v přítomnosti někoho, kdo vypadá tak noblesně, tak elegantně, tak dokonale, je...namáhavé. Její tváře mají světle růžový odstín. Rty jsou měkké a plné. Kdybych nebyla tak žárlivá, červenala bych se v zatracené bouři.