Yes Sir | h.s. (CZECH TRANSLATION)

Chapter 17 - On The Run

saturnsena

Poté, co mi Harry udělal vynikající vafle, vzal mě do našeho hotelového pokoje a... snědl druhou snídani.

Harry vytáhl svůj obličej z mých nohou a lehl si vedle mě, kde jsem byla zpocená a naprosto spokojená.

„Harry, miluju-" Přerušilo nás zaklepání na dveře. Tento hotel určitě ví, jak zkazit okamžik.

Harry otevře dveře a já si lehnu pod přikrývky. Tentokrát jsem zaslechla mužský hlas.

„Jak vám mohu pomoci, pane?" Zeptal Harry.

„Hledáme tuto dívku. Jmenuje se Aurelia Davisová. Je pohřešovaná několik dní. Je jí sedmnáct let. Prý byla se starším mužem. Viděl jste ji?" Ptá se muž.

Vykoukla jsem z přikrývky a uviděla Harryho, jak vypadá úplně uvolněně. „Je mi líto, pane, ale neviděl jsem ji. Ale pokud ano, určitě si vás najdu." Muž a Harry si ještě pár minut povídali, než Harry zavřel dveře.

Vyskočila jsem z postele a rozběhla se k němu. „Harry, musíme hned odejít." Zašeptala jsem křikem.

„Já vím, já vím. Obleč se a sbal se. Zakryj si obličej a vlasy čepicí nebo mikinou." Řekl Harry, když se převlékal a balil.

Oblékla jsem si tepláky a mikinu. Kapucí od mikiny jsem si zakryla vlasy a obličej. Hodila jsem všechny své věci do kufru a odtáhla ho ke dveřím.

Oba jsme byli připraveni odejít, ale Harry musel před odjezdem zkontrolovat chodbu. Vyšel ven a naznačil, že vzduch je čistý, takže jsem s ním rychle přeběhla k výtahu.

Stiskla jsem tlačítko do prvního patra a když se dveře otevřely, mířili jsme k recepci, aby se Harry odhlásil. Naštěstí jsem byla tak malá, že jsem přes vysoký stůl neviděla. Uviděla by moje viditelně nervózní chování. Harry jí podal klíč a úspěšně jsme vyšli předními dveřmi.

Sbalili jsme auto a já se posadila na sedadlo spolujezdce a trpělivě jsem čekala, až Harry zavře kufr a my odjedeme. Brzy nasedl na přední sedadlo a vyjel z hotelového parkoviště. Jeli jsme tam, kde si Harry myslel, že je bezpečné.

—

Jeli jsme celé hodiny, než Harry zajel na příjezdovou cestu velkého domu uprostřed ničeho. Obklopen jen polními cestami. Pozorovala jsem krásný západ slunce na tmavé obloze, když Harry začal vybalovat věci. Vypadla jsem z omámení a šla mu pomoci.

Přinesli jsme naše tašky ke vchodovým dveřím tohoto krásného domu a Harry zaklepal na dveře. Dům byl světle modrý a vypadal trochu seschle. Něco jako Vintage styl.

Dveře se rychle otevřely a před námi stál muž s tmavě hnědými vlasy podobnými Harrymu. Je opravdu roztomilý. Ale ne tak roztomilý jako Harry.

Usměju se na Harryho a on začne mluvit. „Moc ti děkuji Liame. Nepochopíš, jak moc jsme potřebovali nějaký místo."

Chlápek, který se zřejmě jmenuje Liam, pomohl Harrymu s našimi věcmi a odnesl je dovnitř. „Vážně to není žádný problém. V tomhle velkém domě jsem osamělý. Kromě toho jsou tu kluci na týden, takže je to vhodné."

Vejdu za nimi do domu a pro jistotu zavřu dveře. Dům byl okouzlujícím způsobem tmavý. Byly tam lampy, ale nesvítily. Místo toho kolem hořely krásně vyrobené svíčky. Jediné světlo, které jsem viděla, bylo to v kuchyni.

Mířili jsme do jídelny, kam nás vedl Liam. U jídelního stolu seděli tři muži. Jeden blondýn, druhý měl světle hnědý vlasy a ten třetí černý.

Všichni na nás vzhlédli a já před nimi jen trapně stála. Vešli jsme dál a posadili se k útulnému mahagonovému jídelnímu stolu.

Kluci mluvili o nekonečných nesmyslech, zatímco jsem tam seděla a čekala, až mě Harry představí. Jsem opravdový spratek. Po nějaké době se na mě Harry konečně otočí a představí mě.

„No jasně. Tohle je Aurelia. Je moje..."

Řekni to. Řekni to. Řekni to...

„...studentka. Jsme na malém výletě. Je to i moje asistentka."

Co. To. Kur-

„No, Aurelie. Tohle je Zayn, Louis, Niall, očividně znáš Harryho a já jsem Liam. Vítejte v Casa de Payne." Kdybych nebyla tak pohlcena vztekem a rozpaky, zasmála bych se jeho vtipu, ale nedokázala jsem se ani usmát.

Cítil jsem, jak se můj obličej pálí z horka. Cítila jsem, jak se mi sevřelo srdce bolestí. Cítila jsem se idiotsky.

„Promiňte. Můžu použít vaši koupelnu?" Zeptám se tak sebevědomým a zdvořilým tónem hlasu, jak jen dokážu.

„Ach jo. Jasně. Je to dole v chodbě vlevo."

Rychlou chůzí jsem se odvlekla, do koupelny, než jsem ucítila, jak mi po tvářích stékají slzy. Nemělo by mě to bolet. Nikdy jsme to neudělali oficiální. Není to ani tak vážné. Snad to ani nemyslel vážně. Tak proč to řekl?

Nastříkala jsem si na obličej studenou vodu, abych zchladila oheň na mých tvářích. Můj obličej vypadal jako červená řepa. Když jsem se dívala do zrcadla, něco jsem si uvědomila. Vypadala jsem mladě. Plná života. Vypadám tak mladě a taky, že mladá jsem. Jsem dítě. Nechávám toho dospělého muže, aby mi tolik ublížil.

Vyšla jsem z koupelny a rozhodla se uklidnit. Pokračovala jsem do obýváku a uviděla kluky, jak sedí na gauči.

„Cítím se nějak unaveně. Je někde, kde bych mohla spát?" Zeptala jsem se Liama, přetáhla jsem si mikinu přes ruce a objala ji, když kluci pozorovali moje holé nohy.

„Jo jasně. Můžeš spát vedle Harryho pokoje. Harry, proč jí neukážeš, kde to je."

Koukla jsem se na Harryho a on se na mě díval vzdáleným pohledem. Vypadalo to skoro omluvně. To nemůže být pravda. Upřímně jsem možná zareagovala přehnaně, ale on ani neví, co udělal špatně.

Cítím se ještě hloupěji. Harry mě vede do pokoje vedle jeho. „Budeš muset usnout tady a zůstat spát tady. Nemůžou o nás vědět. Alespoň ne teď." Ještě jednou. Bolest. Ale přesto jsem se usmála a přikývla.

Vešla jsem do pokoje a zavřela dveře, než jsem otočila zámkem, který cvakl na uzamčení. Ten zvuk vyvolal moji reakci k uvolnění. Zhluboka jsem se nadechla a prohrábla si prsty svoje dlouhé kudrnaté vlasy.

Dojdu ke starému špatně umístěnému oknu a pozoruji, jak západ slunce utichá.

Když jsem sledovala, jak se jasné barvy potemní a vytrácejí... nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem se více ohromena než v den, kdy jsme se přestěhovali.

Do čeho jsem se to dostala?

—

Jaký máte názor na to, že Harry tak trochu lhal o jejich vztahu?

Děkuju moc za 1k přečtení a přes 100 vote!! Jste neuvěřitelní! Miluju vás <33