Yes Sir | h.s. (CZECH TRANSLATION)

Chapter 12 - Foolish

saturnsena

Moje nohy se pod stolem houpaly sem a tam, když jsem poslouchala přednášku probíhající vepředu. Moje mysl byla tak zmatená ze všeho, co se včera stalo.

Další hodina byla s Harrym. Od té doby, co jsem ho potkala, jsem si všimla, že mé dny se skládaly jen z myšlenek na něj. Než jsem se s ním setkala, obvykle jsem si myslela, že dějepis je moje oblíbená hodina, ale teď jediná hodina, na kterou chci jít, je hodina anglické literatury pana Stylese.

Všechny moje knihy byly sbalené ještě předtím, než moje současná hodina skončila, abych se mohla dostat na Harryho hodinu dřív.

Jakmile zazvonilo, běžela jsem do další třídy. Když jsem vešla dovnitř, Harry tam nebyl. Všechno mé vzrušení se vyplavilo do kanálu.

Tak jsem se posadila do zadní části třídy a nechala třídu zaplavit ostatními žáky. Zbytek mého dne bude jistě nudný a bez života.

Nelíbí se mi, že jsem tak připoutaná ke svému učiteli. Byla jsem tak spokojená s tím, že jsem nezáživná a nudná. Žádní přátelé a nikdo zajímavý v mém životě. Možná je čas na změnu.

Rozhodla jsem se, že ho po škole navštívím. Nakonec po 7 hodinách školy jsem šla domů, abych si odložila tašku a zkontrolovala, jestli je máma doma.

Nebyla, tak jsem odběhla vedle k Harrymu domu.

Moje malá ruka byla zvednuta ke dveřím a tiše zaklepala. Zanedlouho jsem zaslechla kroky, které se blížily ke dveřím.

Harry otevřel dveře a já omdlela při jeho vzhledu.

Čelo mu pokrývaly rozcuchané kadeře, a když jsem uviděla ty ospalé oči.

„Ahoj!"

„Ahoj Lio. Proč jsi tady?" Zeptal se.

„Chtěla jsem si jen tak popovídat." Odpovím, čímž mě Harry pustí dovnitř. Jdeme do obývacího pokoje, kde se posadíme na jeho gauč před televizi.

„Proč jsi dnes neučil?"

„Jo, no, byl jsem příliš unavený, abych vstal. Proč? Chyběl jsem ti?" Řekne Harry s úsměvem na tváři.

„Tvoje třída je jediná, na kterou se těším." Sdělím mu.

„Omlouvám se Lio, přijdu zítra, takže se nemusíš bát." Usmívá se.

Přisunu se k němu na gauči blíž. „Je tu další věc, o které jsem chtěla mluvit." Harry kývl hlavou, abych pokračovala. „Od té doby, co jsem nastoupila na střední školu, nikdy jsem si nebyla s nikým blízká. Teď, když jsi ke mně tak vstřícný a milý, mám pocit, že mám přítele. Ale to se mi nelíbí. Nechci jen kamaráda."

Harry vypadal trochu zmateně a zvedl obočí. „Co tím myslíš?"

V tu chvíli jsem byla unavená z mluvení, tak jsem se rozhodla mu to prostě ukázat. Přetáhla jsem si košili přes hlavu a mé tmavé kadeře rámovaly mé tělo. Harryho výraz se změnil ze zmateného na šokovaný.

Vlezla jsem mu do klína obkročmo, čímž jsem ho uvěznila. „Já to chci."

Harry položil ruce na moje boky a vypadal extrémně váhavě.

„Ne Lio. Jsi příliš mladá. Odejdi prosím." Řekl se stoickým výrazem.

„A-ale Harry."

„Ne Aurelie. Odejdi."

Proč mi říká, abych odešla? Myslela jsem, že tohle chce. Vstala jsem z jeho klína a oblékla si košili, abych mohla odejít. Sledoval mě, jak jdu k mému domu.

Odmítnutí je nejhorší pocit. Pro mě je to osudové kvůli tomu, čím vším jsem si prošla. Ale co kdyby se někdo dozvěděl o Harrym a mně.

Zbytek dne jsem ležela v posteli a trucovala. Jak jsem mohla být tak hloupá, když jsem si myslela, že 25letý muž by chtěl 17letou holku.