Yes Sir | h.s. (CZECH TRANSLATION)

Chapter 19 - Caught Red Handed

saturnsena

„Ano, našli jsme vaše auto. Mladá dívka. Jmenuje se Aurelie. Ano, je na stanici. Dobře. Mějte se." Policista zavěsil telefon.

Když jsem seděla na policejní stanici a pozorovala zaneprázdněné lidi pobíhající kolem, policista mi přednášel o tom, "jak moc jsem v průšvihu" a jak "raději doufám, že majitel auta nevznese obvinění".

Nemůžu uvěřit, že jsem se ani nemohla dostat z města, než mě chytili. To jen dokazuje, jak jsem nevyzrálá.

Když se Harry dostavil na stanici, chvíli s ním mluvili, než Harry skončil a vyvedl mě ze stanice.

Vypadal, jako by se vztekal. Vklouzla jsem do auta a sledovala, jak Harry vyjíždí z parkoviště a zpět na polní cestu. Jeho klouby byly bílé skoro jako perly, protože svíral volant.

„Už dál nemůžu, Harry." Dívala jsem se dolů na svůj klín.

Harry okamžitě přestal řídit. Auto se skřípěním zastavilo a já jsem málem vyletěla dopředu, protože jsem nebyla připoutaná. Připoutala jsem se hned poté, co jsem si uvědomila, jak nebezpečné je být v autě s naštvaným mužem.

„Co tím sakra myslíš, že už dál nemůžeš?" Zasyčel na mě Harry.

„J-já prostě-"

„Ty prostě co? Nemůžeš být se mnou? Proč? Protože jsi příliš mladá? Nebo proto, že jsi příliš nezralá na to, aby si si uvědomila, jak moc jsem pro tebe toho udělal? Jsi směšná." Harry na mě plival svá slova, než se znovu rozjel alarmující rychlostí.

„Samozřejmě, že jsem směšná. Ale ty jsi ubohý. Ubohý vzít 17letou holku a hrát si s jejími city...odvést ji od rodičů a pak být do prdele s nějakou jinou ženou." Řekla jsem, zatímco můj hlas stále stoupal do výkřiku.

„Aurelie... víš, že to tak není. Nemůžu nikomu říct, že jsme spolu. První věc, kterou někdo udělá, je, že zjistí, že jsme na útěku a vezme tě ode mě pryč. Nezasloužíš si to." Odpověděl Harry upřímně.

„Ale to je právě to. Nejsme spolu, Harry. Nejsme nic. Jsem hloupá, že jsem dokonce naštvaná tím, jak se chováš s tou ženou."

„....máš pravdu."

„Co, Harry?"

„Nejsme spolu."

Dlouze jsem si povzdechla, než jsem pověděla: „Jo.. nejsme."

—

Když jsme se vrátili do domu, všichni čekali na verandě. To je tak trapné.

Ptali se mě, co se stalo a proč jsem odešla. Ze zřejmých důvodů jsem jim nemohla říct proč, tak jsem jim řekla, že o tom raději nebudu mluvit. Což respektovali.

Harry zamířil rovnou do svého pokoje. Asi se vyspat.

Následovala jsem všechny ostatní do kuchyně, kde na mě čekala čerstvá miska cereálií. Snědla jsem cereálie a vydala se do obýváku.

Sedla jsem si na pohovku a zapnula televizi, kde jsem našla nějakou kreslenou pohádku a rozhodla se, že to tam nechám. Jeden z kluků vešel do místnosti. Myslím, že se jmenoval Zan nebo Zayn. Jeden z těch dvou jmen. Sedl si vedle mě a zíral na mou tvář.