All The Young Dudes CZ Překlad

Kapitola 2: První rok: Bradavický expres

Remus si znovu promnul temeno hlavy a pak nos, ze kterého neustále teklo. Otravovalo ho to od večeře předchozího večera, kdy ho jiný chlapec praštil pěstí. Aby byl spravedlivý, on ho kopl jako první. Ale ten kluk – Malcolm White – měl čtrnáct let a byl dvakrát větší než jedenáctiletý Remus. Malcolm se o tom, že Remus půjde do zvláštní školy pro zaostalé děti, trochu potrhal, a musel se pomstít. Teď měl černé oko, čehož litoval. Všichni na nové škole si budou myslet že je výtržník. Ale pak si pomyslel, on je výtržník.

Matróna mu shodila ruku z hlavy a on se na ni zamračil. Stáli v obrovské hale na vstupenky na King's Cross a zírali na dvě čísla nástupišť. Bylo tam číslo devět, pak číslo deset. Matróna se znovu podívala na dopis v ruce.

,,Proboha." zamumlala.

,,Musíme běžet do překážky." Remus řekl: ,,Já ti to říkal"

,,Nebuď směšný." Matróna řekla: ,,Do ničeho neběžím"

,,Tak já půjdu. Nechte mě tady."

Když Brumbál Remusovi vysvětloval jak se dostat na nástupiště 9 ¾, Remus mu věřil jen napůl. Ale pak pro něj začaly přicházet balíčky, které doručovaly sovy a obsahovaly podivné knihy a podivné oblečení a nejrůznější drobnosti jako brka a pergamen. Brumbál byl poslední měsíc neuvěřitelně štědrý. Předložil Remusovi seznam věcí, které bude potřebovat pro svou novou školu, a slíbil mu, že mu toho pošle co nejvíc ze zásob z druhé ruky v Bradavicích. Nyní byl Remus ochoten věřit téměř čemukoli, co ten starý muž řekl.

Nikdy předtím nevlastnil tolik majetku a byl vlastně rád, když matróna ve své kanceláři vše zamkla, aby to ostatní chlapci neštípli. Teď to všechno bylo nacpané do starého otlučeného kufru charitativního obchodu, který musel držet velmi zvláštním způsobem, aby se nerozpadl.

,,Nikde tě nenechám, Lupine. Jen tady počkej, než najdu dozorce" matróna odskočila k pokladně a její velký zadek se při odchodu kýval. Remus se kradmo rozhlédl a pak si olízl rty. Může to být jeho jediná šance.

Plnou rychlostí se rozběhl k bariéře a pevně zavřel oči, když se blížil ke přepážce. Ale nic netrefil. Atmosféra se změnila a on otevřel oči, zjistil, že stojí na úplně jiném nástupišti, obklopený lidmi. Ne lidmi. Čaroději.

Samotný vlak byl obrovský, nádherný a staromódní. 'Bradavický expres'. Oběma rukama svíral kufr a kousal se do rtu. Bylo tam mnoho dalších dětí, jeho věku a starších, ale všechny byly se svými rodinami, některé z nich plakaly, když je objímaly a líbaly ochranitelské matky. Cítil se velmi malý a velmi sám a považoval za nejlepší, když si prostě pospíší a nastoupí do vlaku.

Uvnitř nemohl dosáhnout na nosič zavazadel, aby si tam uložil věci, a tak si vybral prázdný kupé a kufr posadil na sedadlo vedle sebe. Oknem pozoroval lidi na nástupišti, přitiskl si čelo na studené sklo. Přemýšlel, jestli všichni také pocházejí z kouzelnických rodin. Přemýšlel o tom, jestli někteří z nich měli podobné sezóny jako on. Nemyslel si to – zdálo se, že žádný z nich nemá jizvy. Spousta z nich měla na sobě normální oblečení, jako on (i když s méně dírami a záplatami), ale někteří měli na sobě dlouhé tmavé hábity a vysoké špičaté klobouky. Spousta ostatních dětí nosila v klecích sovy nebo kočky. Dokonce viděl jednu dívku s malinkou ještěrkou na rameni.

Remus začínal být ještě nervóznější, žaludek se mu převracel, když si uvědomil, že navzdory všemu, co Brumbál řekl o tom, že patří mezi jeho ‚vlastní druh', bude v Bradavicích stejně mimo, jako všude jinde.

V tu chvíli si uvědomil, že na něj z nástupiště někdo zírá zpětně. Byl to další chlapec, jeho věku. Byl vysoký a štíhlý, ale ne tak hubený jako Remus. Měl tmavé vlasy, mnohem delší než kterýkoli jiný chlapec, kterého kdy viděl,  elegantně se mu vlnící na ramena. Měl pěkné vysoké lícní kosti, plná ústa a překvapující modré oči. Když viděl, jak Remus zírá, druhý chlapec zvedl jedno dokonalé obočí v gestu, které jasně říkalo: ' a na co se ty díváš?'