All The Young Dudes CZ Překlad

kapitola 7: První rok: Pobertové

Středa 15. Září 1971

Druhý den ráno James a Sirius stěží zvládali své vzrušení a spěchali dolů na snídani dříve než všichni ostatní z Nebelvíru. Byli prvními studenty, kteří se dostali do velké síně, kromě několika Havraspárů sklánějících se nad svými revizními knihami NEWT s obrovskými hrnky černé kávy.

,,Perfektní," rozzářil se Sirius na prázdné lavice,   ,,máme sedadla v přední řadě!"

,,Vsaďte se, že se celé hodiny nikdo neukáže." Peter v polospánku zasténal, opírající se o lokty.

,,Ah, hlavu vzhůru," James všem nalil velké hrnky čaje,  ,,Nechcete vidět plody naší práce?"

,,Ne v šest ráno." odpověděl Peter a usrkl čaj. Sirius sebou při tom zvuku trhl a přistrčil k němu talíř,

,,Dej si toast a přestaň fňukat."

Remus si také vzal toast a nakrájel ho na čtyři kusy. Jednu čtvrtinu namazal marmeládou, druhou džemem, třetí máslem a poslední citronovým tvarohem. Ignoroval pobavený pohled, který mu Sirius věnoval. Remus nikdy předtím neměl tolik na výběr a byl odhodlán vytěžit z každého jídla maximum.

Naštěstí nemuseli čekat příliš dlouho, než se ostatní studenti začali hrnout na snídani. První Zmijozelové dorazili právě ve chvíli, kdy Remus dokončoval svůj přípitek. Tři chlapci a dvě dívky; třetí ročníky. Přešli ke svému stolu, aniž by si byli vědomi čtyř dychtivých Nebelvírů, kteří je pozorně sledují. Na pár okamžiků jako by nic nebylo jinak. Sirius si zklamaně povzdechl. Ale pak. Nejvyšší chlapec se na sedadle mírně zavrtěl a mnul si paži. Jiný vypadal, že hledá něco v kapse, ale z Remusova pohledu se zjevně zuřivě škrábal na noze. Třetí si stále hůlkou třel za uchem.

,,Fungovalo to!" zašeptal James bez dechu vzrušením. I Peter teď vypadal vesele.

Jak se dovnitř dostávalo více a více Zmijozelů, jejich problém byl stále zjevnější – a veselejší. V sedm hodin byl zmijozelský stůl plný kroutících, svíjejících, škrábajících se chlapců a zděšeně vypadajících dívek. Amycus Carrow, burley ze šestého ročníku, si nakonec strhl hábit, školní svetr a dokonce i kravatu visící na jeho hrudi, kde mohl Remus vidět, že byla již sytě červená. Skoro mu jich bylo líto.

Ale pak vešel Snape. Ať už to byla karma nebo čiré štěstí, zdálo se, že na Severuse měla šípková semínka obzvlášť špatné účinky. Vešel se skloněnou hlavou, vlasy mu visely přes obličej, ale nos měl stále viditelný a jasně červený.

,,Ach Merline!" Sirius sípal a smál se tak silně, že se držel za břicho.  ,,Řekni mi, že máme jeho obličej!"

,,Ahoj, Srabusi!" James náhle vykřikl, aby upoutal pozornost druhého chlapce.

Snape se otočil a vzhlédl; vlasy se mu rozjely. Levou stranu obličeje měl pokrytou agresivní červenou vyrážkou, od spánku až po krk, mizející mu pod uniformou. Jeho levé oko bylo také červené, víčko oteklé a podrážděné.

,,Vypadáš dobře!" Sirius zakokrhal a všichni čtyři chlapci se rozchechtali, když se Snape vyřítil z místnosti.

Když skončila snídaně, celý hrad bzučel zvěstmi o tom, co přesně se zmijozelským chlapcům stalo. Sirius a James vypadali, jako by měli druhé Vánoce, a dokonce i Peter se pozoruhodně rozveselil – všem jim připomněl, že koneckonců dával pozor, díky čemuž byla celá akce možná.

,,Všechno to byl Lupinův nápad," odpověděl Sirius a srdečně plácl Remuse po zádech.  ,,Co uděláme, abychom to oslavili, hm?" Výbuch? Vloupat se do kuchyně?"