All The Young Dudes CZ Překlad

Kapitola 13: První rok: Lectiuncula Magna

Ahoj, omlouvám se, ale nechce se mi to teď kontrolovat a nikdo mi to předtím nepřečetl... haj*lové. takže... Kdyby tu byla chyba či překlik či věta která nedává smysl a tak různě... mrzí mě to a to hodně... ale omlouvám se, momentálně nemám chuť to znova číst... nic proti jen... má to 2556 slov a vždy je tu možnost že tu chcu něco zmenit a proto je dobré to kontrolovat, ale poslední dobou na to nijak nemám či tak něco. Doufám že mě chápete.  

-BTBK

Úterý 27.12.1971

Když byl den rozbalovaní za námi, Remus a Sirius se ocitli chyceni při těch podivných dnech mezi Štědrým dnem a Novým rokem, když čekali na návrat svých přátel. Sirius chtěl naplánovat jejich pomstu Snapeovi – ve skutečnosti už neměl zájem útočit na všechny Zmijozelské, chtěl soustředit svou energii na jednoho jediného nepřítele.

Remus spíše souhlasil. Posledních pár týdnů byl na Snapea příliš zuřivý, než aby o tom jasně přemýšlel. Nemohl se zbavit pocitu, že Severus nějakým způsobem zasáhl přesně to zaklínadlo, které by Remuse nejvíce rozrušilo. Nevěděl úplně, jak to ten zmijozelský chlapec dokázal – a velmi pravděpodobně to byl jen chytrý odhad – ale bylo mu to jedno.

,,Měli bychom dostat Jamesův plášť, sledovat ho, dokud nebude sám, a pak z něj vymlátit tyhle sračky." zavrčel Remus, když jednoho večera seděli v prázdné společenské místnosti. Po tom co to dořekl, sevřel paži pohovky a cítil, jak se pod jeho sevřením hrne kůže. Blížilo se k úplňku a jeho temperament byl blíž k povrchu než obvykle.

,,Teď ne, Lupine," pokáral ho Sirius hladce a nesl hromadu knih, které přinesl z knihovny. ,,Přemýšlíš jako mudla. Jestli ho máme dostat, dostaneme ho magií."

,,Už ne více knih." Remus zakňučel, když si Sirius lehl vedle něj s obrovským svazkem v náručí. Otevřel ji a byla tak velká, že kryt spočíval na obou jejich hubených nohách.

,,Ano, více knih." odpověděl Sirius svižně.  ,,Až je poznáš, budeš je milovat, slibuji."

Remus si tím nebyl tak jistý. Byla pravda, že se mu jejich tajná studijní sezení docela zalíbila a soukromě ho ohromilo množství, které se naučil. Ale poslouchat Siriuse byla jedna věc – sednout si sám a zírat na blok textu byla věc úplně jiná. Přesto mu Sirius neustále sliboval, že se blíží řešení.

,,Tak o čem je tohle?" zeptal se Remus, smířený se svým osudem. Pokud chtěl Sirius něco udělat, nikdo nemohl udělat, aby ho zastavil. Musel jsi se jen pevně držet, dokud to neskončilo.

,,Kouzla a zaklínadla. Mnohé z nich jsou však skutečně složité. Myslím, že jsme dobří – ty, já a James, každopádně – ale pořád si myslím, že bychom se měli držet základů. Jednoduchost je klíčová."

,,OK." odpověděl Remus tupě. Stále preferoval představu překvapivého výprasku.

,,Tak jsem si myslel, že bychom mohli probrat všechny věci, které můžeme udělat, a zjistit, jestli se to hodí k nějakým dobrým zaklínadlům" Sirius pokračoval a nenechal se odradit Remusovou neochotou: ,,Takže jsem opravdu dobrý v transfiguraci - mám nejlepší známky, i když jsi je začal dohánět."

,,Že jo." Remus souhlasil,

,,A James je o něco lepší než já v obraně proti černé magii - což si myslíš, že by bylo užitečné, když se vypořádáte se slizkým creepem, jako je Srabus, ale ve skutečnosti jsme se ještě nenaučili žádná dobrá kouzla, kromě odzbrojovacích věcí, a to k ničemu není."