All The Young Dudes CZ Překlad

Kapitola 9: První rok: Jizvy

Pátek 15. Října 1971

Remus musel strávit několik příštích dní tím, že se Siriusovi vyhýbal – nebo se alespoň vyhýbal tomu, aby s ním byl sám. Tohle nebylo jednoduché, kluci spolu trávili veškerý čas, hlavně o víkendech. Všichni prošli hodinou pátečních kouzel bez problémů; dokonce i Peter. Kratiknot byl nadšený, že celá třída zvládla levitaci tak brzy v roce, že je všechny pustil brzy ven na oběd.

Sirius se hned příští týden během jejich lekce létání stal nevyhnutelným. Kdyby Remus tolik nenáviděl Dějiny čar a kouzel, pak by létání bylo jeho nejméně oblíbeným předmětem. Dvacet minut po jejich úplně první hodině s madam Hoochovou se dozvěděl, že se bojí výšek, a zbytek hodin pro něj byl bídný.

James byl samozřejmě hvězdou třídy, a dokonce i ostatní pobertové ho považovali za nesnesitelného, ​​když poletoval po famfrpálovém hřišti a házel smyčky a finty, jako by se narodil na koštěti. Sirius byl také vynikající a většina ostatních dětí ve třídě vyrostla s hraním na koštěti; dokonce i Peter byl kompetentní.

Minulou noc pršelo a země byla měkká a bahnitá. Než se vydali na hřiště, převlékli se ze svých obvyklých šněrovacích bot do tlustých bot a šarlatových létajících souprav. Zvedli svá košťata a čekali na instrukce. Košťata zajistila škola. První ročníky nesměly přinést vlastní, ale James řekl každému, kdo se zastavil na dost dlouho, aby si poslechl, že má doma špičkový model.

,Dobrá, nasedněte si na košťata, dámy a pánové," zařvala Hoochová na skupinu,   ,,dnes je pěkně silný vítr, takže chci, abyste se všichni dávali pozor. Pottere, žádné předvádění!"

Remus vylezl na koště a těžce polkl. Pokud by dokázal nebýt nemocný, bylo by to vítězství.

„Chtěla bych pět čistých kol na hřišti a pak dobré přistání od každého z vás. Dávejte pozor na louže a nezapomeňte se opřít do větru, když to bude možné. Využijte to ve svůj prospěch. Pět bodů pro toho, kdo se vrátí jako první." A bez žádného varování, čarodějnice se stříbrnými vlasy silně zapískala.

Remus a Lily, jediní dva mudlorození ve třídě, se odrazili jako poslední od země. Jakmile však byla zrzka ve vzduchu, s lehkostí vyrazila vpřed.

„Trochu výš, Lupine! Hned teď!" Hoochová zaburácela zespodu a zakřičela přes megafon. Chtěl ji ignorovat, ale nebylo úniku – alespoň u Svatého Edmunda, když vás donutily běžet na běžkách, jste se mohli schovat za roh a na odpoledne odjet do města.

Posouval se výš a snažil se dívat dopředu a ne dolů; snaží se myslet na něco jiného než na prázdný prostor mezi ním a zemí. Mohl vidět, Lilyin jasně červený cop co se vepředu blízká jako liščí ocas a Petrovy lesklé blond vlasy někde uprostřed skupiny. I když neviděl tak daleko dopředu, věděl, že James a Sirius si dýchají na krk. Remus jen chmurně plul dál, nechtěl jet rychleji. Koho zajímalo, jestli byl poslední, když si nezlomil vaz. Když zahnul za roh na konci hřiště, vítr ho pořádně zasáhl a on se snažil příliš nezpomalovat, naklonil se dopředu. Byla taková zima a šedý ranní vzduch mu bičoval obličej.

Druhé kolo bylo stejně špatné jako to první. Do třetice si všiml, že James začal kroužit kolem každé z věží na prázdných tribunách pro diváky, navzdory napomenutím madam Hoochové. Ve čtvrtém kole měl Remus společnost.

,,Bavíš se?" Sirius se zazubil a křižoval vedle něj. Vypadal tak uvolněně, jako by mohl zvednout obě ruce nad hlavu, otočit se vzhůru nohama a bez problémů letět dozadu.

,,Co to děláš?" Remus se zamračil a snažil se ho ignorovat. ,,Snažíš se prohrát?"

,,James vyhraje," pokrčil Sirius rameny,  ,,možná ho též nechám jeho chvilku. Myslel jsem, že bych si s tebou popovídal."