Sapphire Palace

SUŠENKOVÁ POHROMA

Pomalu jsem došla až k hotelu. Všude bylo strašně moc lidí a já nechtěla, aby mě někdo takhle viděl. Sklopila jsem hlavu a vešla do hotelu. Snažila jsem se proběhnout až do výtahu, ale všimla si mě vystrašená číšnice.

,, Slečno, jste v pořádku? " ,, Co se vám proboha stalo?" začala na mě mluvit vyděšeně anglicky. 

,, Já.. jsem v pořádku, jenom jsem uklouzla a upadla. " Nemotorně jsem se začala vymlouvat. Bylo ale nadmíru jasné, že tohle jen tak nějaký pád nebyl. Číšnice se mě ale naštěstí na nic už nevyptávala a opatrně mě vedla do výtahu. 

,, Zavolám vám místního lékaře, on se vám na to podívá." řekla mi, když se mnou nastoupila do výtahu. 

,, Ne ne ne, to je dobrý.. já jen... můžete mi jenom přinést dezinfekci a obvaz? " ,, Já jsem lékařka, já to zvládnu sama." zalhala jsem jí i když jsem žádnou lékařkou nebyla. Něco ve mně mi bránilo se komukoli svěřit s tím, co se mi tam venku opravdu stalo. Příliš jsem se za to styděla. 

,, Prosím, hlavně to nikomu neříkejte. " ,, Já vám za to klidně zaplatím. " řekla jsem jí když mě dovedla k mému pokoji. 

,, Ne, já po vás nic nechci, slečno, ale kdyby jste se necítila dobře, prosím slibte mi, že to někomu řeknete. " nešťastně se na mě podívala.

,, Slibuju a moc vám děkuju za všechno. " poděkovala jsem jí potřásla si s ní rukou a s nejlepším úsměvem, který jsem mohla vykouzlit, jsem zaplula do pokoje. Zamknula jsem dveře na dva západy a až potom, co jsem se ujistila, že v pokoji nikdo jiný není, jsem se mohla pořádně nadechnout. V pokoji jsem ze sebe sundala špinavé oblečení, zapnula si vodu ve sprše a sedla si do sprchy na zem. S obličejem v dlaních jsem se rozbrečela nanovo. Byl to pro mě šílený šok.

...

Seděla jsem ve sprše už takovou dobu, že začala pomalu téct studená vody, protože teplá už asi došla. Trochu mě to probralo a pod už ledovou vodou jsem se rychle umyla a vylezla ven. Zabalila jsem se do ručníku a pohlédla na sebe do zrcadla. Pod očima se mi začaly tvořit kruhy a v obličeji jsem byla až nezdravě bledá. Zavřela jsem oči, ale rychle jsem si to zase rozmyslela. Stále jsem před sebou viděla ty muže. Naháněli mi strach, jelikož jsem nevěděla, jestli mě nehledají. 

Zabalená v ručníku jsem vylezla z koupelny a hodila na sebe spodní prádlo a dlouhé tričko. Noha mi přestala krvácet a voda mi smyla veškerou špínu nalepenou na zakrváceném koleni. Stále to ještě trochu štípalo. 

V pokoji jsem nalezla malou lékárničku, kterou mi donesla ta milá číšnice. Obsahovala i dezinfekci a obvaz. Ošetřila jsem si ránu a při tom jsem si i trochu zanadávala jak jsem blbá, že jsem se vydávala do ciziny plné nebezpečných lidí úplně sama.

Jakmile jsem měla koleno bezpečně zavázané, vše jsem uklidila na původní místo a unaveně se kulhavým krokem vydala k čistě povlečené posteli. Jediné, co jsem už dnes dokázala bylo si lehnout a usnout.

...

Můj spánek byl zkráceně úplně k ničemu. Celou tu dobu jsem se v posteli vrtěla a jakmile jsem si dovolila jen přimhouřit oči, už jsem viděla ty muže. Příběh, který se mi odehrával v hlavě, se dost podobal skutečnosti, až na jednu výjimku. V mé hlavě mě pokaždé ti chlapi stihli chytit. Netuším, co se stalo dál, jelikož v tu chvíli jsem se hlasitě oddechujíc probudila. Když se mi to stalo už po třetí, vzdala jsem všechny naděje, že by se mi mohlo podařit ještě usnout a vylezla jsem z postele.

Venku už bylo šero a vzduch se o trochu ochladil a venku bylo opravdu příjemně. Dostala jsem chuť na něco sladkého, ale už bylo dávno po večeři a já na pokoji neměla vůbec nic. Vzala jsem si peněženku a šla směrem k recepci s nadějí, že by tam něco mít mohli. Ven mezi lidi jsem si ještě netroufla. Dole svítila jen malá lampička na recepci a k mému štěstí za pultem seděla docela příjemná paní. 

Zeptala jsem se jí, jestli nemá něco na zub a ona ze šuplíku vyhrabala poslední balíček sušenek. Zaplatila jsem jí a ona mi balíček s talířem s úsměvem podala. Popřála mi dobrou noc a rozloučily jsme se. Otočila jsem se na odchod, když v tom jsem si na druhé straně místnosti všimla dvou mužů sedících v křesle. Bylo šero, takže mi v první chvíli spadlo srdce až skoro na zem, jak moc jsem se lekla. Moje první myšlenka o totožnosti těchto lidí totiž byla právě ta, která mě celou noc nenechala spát. 

Když jsem se na ně ale podívala pořádně, poznala jsem v nich ty muže, které jsem nedávno potkala u stánku s drahými hodinkami a šperky. Byli to ti muži, kteří tu jejich partičku ,,hlídali", ti samí muži, které jsem si pojmenovala jako ,,bodyguardi". Radši jsem se u nich moc nezastavovala, jelikož ten nepříjemný pohled, který mi oba věnovali, mě odradil okamžitě.

S mými sušenkami jsem se vydala směrem do svého pokoje. Spokojeně jsem výtahem vyjela až do mého patra. Vystoupila jsem a ani jsem nerozsvítila světlo v chodbě. Přišlo mi to zbytečné, jelikož jsem pokoj měla kousek a cestu jsem už znala. Spokojeně jsem kráčela chodbou s talířkem sušenek v ruce, když se najednou z pánských záchodů otevřely dveře a někdo vyšel ven. Bylo to přesně v tu chvíli, kdy jsem procházela kolem. Oba dva jsme do sebe prudce narazili a já ztratila rovnováhu pod náhlou vahou cizího těla člověka, který byl o dobrých 30 centimetrů větší než já. Začala jsem se kácet k zemi jako domeček z karet. Nohy se mi podlomili a talíř se sušenkami mi vylétl z ruky. V té tmě jsem nic neviděla a už se jen připravovala na pád na ledovou tvrdou podlahu. Pádu se ale dočkal jen můj talířek se sušenkami, který sebou hlasitě třískl o zem. Já ale zůstala viset ve vzduchu. Moje tělo podpíraly silné mužské ruce. V té ztrátě rovnováhy jsem hledala první věc, které se chytnout a jediné, co se mi nabízelo, byl něčí krk. Oba jsme stáli v poloze, jako kdyby jsme teď spolu tančili nějaký hříšný tanec. Jedna jeho ruka se ode mě odlepila a rozsvítil světla na chodbě. Jeho druhá ruka mě stále podpírala, abych znovu neztratila rovnováhu. 

Rychle jsem se narovnala a upravila si oblečení. Z mého těla začalo velmi rychle vyprchávat teplo jeho ruky. Opatrně jsem zvedla hlavu a překvapeně zamrkala. Musela jsem hlavu úplně zaklonit, jelikož jsme byli tak blízko sebe, že jsem mu neviděla do obličeje. Jakmile jsem si uvědomila, jak moc blízko sebe stojíme, udělala jsem dlouhý krok dozadu. 

Už z prvního pohledu mi bylo naprosto jasné, kdo je tenhle muž zač. Byl to přesně ten muž, kterého jsem viděla s jeho ,,bodyguardy" a kamarády ve stánku s hodinkami. Byl to přesně ten muž, který na mě mrkl, když odcházel. Na hlavě tentokrát neměl obmotaný šátek a byly vidět jeho černé vlasy. Jeho tmavé oči s do mě vpíjely a já se v nich utápěla. Jeho opálená pleť se odrážela v mé bledé a jeho plné rty se lehce umívaly.

Hlasitě jsem polkla.

...