Sapphire Palace

TOHLE JE VÁLKA

Vůz zastavil před hotelem a já unaveně zamrkala. Při cestě mě přepadla únava, ale snažila jsem se zůstat vzhůru po celou dobu jízdy. Nicholas zaparkoval auto na parkoviště a pomohl mi z vozu vystoupit. Společně jsme se v tichosti vydali do hotelu. Kolem nás slabě svítily lampy a u nohou se nám táhla oblaka mlhy. Déšť na chvíli ustal, ale když jsme vcházeli do hotelu, byly opět slyšet první kapky.

V hotelu nikdo nebyl. Všichni klidně spali. Společně jsme došli k naším pokojům. Nick ještě šel pro mé doklady, které mi slíbil a já se mezitím převlékla zpět do pyžama. Když se objevil ve dveřích, už jsem seděla na posteli. 

,,Tady jsou veškeré doklady. Své falešné doklady si ale nech, mohly by se ti hodit." mrkl na mě a podal mi mé doklady. Vše jsem si uklidila do malé kabelky, kterou jsem měla položenou na židli u postele. Mé okno, které bylo směrem k parkovišti, ozářila světla přijíždějícího vozu. Nicholas se zvedl a pohlédl z okna.

,,Ario je tu, půjdu mu pomoct s Charlotte." řekl a opět zmizel ve dveřích. Moje postel byla dostatečně velká na to, aby jsme se sem s Char vešly obě. Stále jsem byla nervózní z toho, že tu budeme jenom my dvě. Nevěděla jsem, jestli mě Char po tom všem nenávidí, nebo jak to mezi námi teď je. Mé nejisté myšlenky se vypařily v tu chvíli, kdy se ve dveřích objevil Ario s Char a za nimi Nick s malým kufrem, kde měla jen to nejdůležitější. Charlotte mi věnovala jeden jediný pohled a potom oči zapíchla zpět na podlahu. Mě při tom bodlo u srdce. Ario pomohl Charlotte posadit se na postel a potom se zase vzdálil. Charlotte za tu dobu neřekla jediného slova. Nick položil kufr a s tichým rozloučením se vydal za bratrem. Když se za nimi zavřely dveře, celá místnost ztichla.

Charlotte se beze slova začala převlékat do pyžama. Lehla jsem si na postel a hleděla do stropu. Světlo v pokoji po chvilce zhaslo a já pouze slyšela, jak vedle mě Charlotte ulehla do postele. Opět se rozhostilo dokonalé ticho, které rušily pouze dopadající kapky deště za oknem. Charlotte se na posteli otočila ke mně. Zatajila jsem dech a potichu se otočila k ní. Byla jsem nakonec první, kdo naše ticho neustál, a promluvila jsem: 

,,Mrzí mě, že jsem tě před tímhle nezachránila. Vím, že jsi mi chtěla pomoct, ale já to nedokážu. Nedokážu snést pohled na to, že by Nicholas měl trpět někde v žaláři za jeho činy. Já ho znám, je to spravedlivý muž, který měl těžké dětství, on nám neublíží." Charlotte si z odpovědí dávala načas. 

,,To, že měl těžké dětství, ho stále neomlouvá z toho, že tě unesl."

,,Já vím."

,,Co teď se mnou bude?" zeptala se po chvilce mlčení Char. Na tuhle otázku jsem sama neznala odpověď.

,,Myslím, že to je jenom na tobě. Nicholas klidně svolí k tomu, aby jsi tu zůstala."

,,Kdy odjíždíte zpět?" vyslovila Char svou tichou otázku.

,,Za tři dny." v pokoji bylo opět ticho. Viděla jsem jen jak Charlotte beze slova přikývla.

,,Doufám, že víš, co děláš, když se dobrovolně spouštíš do jámy lvové, Karin." lehce se na mě usmála. Její úsměv byl ale plný bolesti a obav.

,,Nic se mi nestane. Nejsou to lvi, jsou to jen taková vychytralá koťata." pokojem se roznesl smích nás obou. Charlotte se ke mně natáhla a pevně mě objala. Její objetí jsem jí s úsměvem oplácela.

,,Jen buď opatrná." zašeptala mi do vlasů a potom se odtáhla.

,,Budu."

...