Sapphire Palace

PADLÝ ANDĚL

Teď nadešla ta osudová chvíle, kdy se možná dozvím něco dost důležitého. Byla jsem zvědavá, ale zároveň jsem se příliš bála pravdy. Zhluboka jsem se nadechla a vyslovila mojí otázku: 

,, Proč se ke mně chováš jinak, než k jakékoliv jiné ženě i přesto, že jsi mi před pár dny jasně řekl, že pro tebe neznamenám nic víc než jen laciná děvka?" ty slova mi šla přes ústa opravdu špatně, ale byla to krutá realita. Jeho výraz se změnil. Nejdřív vypadal překvapeně, potom jako kdyby si vzpomněl a všimla jsem si, jak zatnul čelist.

,, Mrzí mě, že jsem tě tak nazval. " ,, Opravdu mě to mrzí.. já jsem nikdy u sebe neměl jinou ženu, než tu, kterou mám jen na sex." ,, Byli jsme tak vychovaní, Karin." ,, Vždycky byly na prvním místě povinnosti a ženu jinak než v posteli jsme si ani nedokázali představit."

,, My?" ,,Proč mluvíš v množném čísle?" on se lehce zarazil, potom však pokračoval:

,, Pamatuješ si toho blonďáka, co je se mnou docela často?" jen jsem přikývla. Na tu blonďatou kštici a jeho neustálý úsměv na tváři nešlo jen tak zapomenout. 

,, To je můj nevlastní mladší bratr." ,, Vlastně jsme byli tři, ale můj starší brácha měl před pár lety.. mhm.. nehodu."  po tom, co to dořekl, hlasitě polkl. Nespouštěl ze mě však oči. Takže ten blonďák je jeho nevlastní bratr? A jeho bratr měl nějakou nehodu? Nechtěla jsem tohle téma rozebírat, jelikož jsem si všimla, že se mu o starším bratrovi těžce mluví. V hlavě jsem začala přemýšlet, co se mu mohlo tak stát. Pokud Nicholas je teď nástupcem na trůn, jeho bratr se z té nehody nedostal dobře. 

,, Je mrtvý?" zašeptala jsem jedinou otázku. On si mě jen prohlížel. Vypadalo to, že se v mysli vrací k tomu dnu, kdy se to stalo. Potom jen lehkým pohybem přikývl. Srdce mi spadlo až do kalhot. Nechtělo se mi tomu věřit. Jeho bratra jsem sice neznala, ale bylo znát, že s ním Nicholas musel mít skvělý vztah. 

,, To je mi líto." tím jsem toto až moc citlivé téma uzavřela. On jen znovu kývl a jeho ruka mi přejela po zádech. Naskočila mi husí kůže. Moje tělo na jeho dotyky reagovalo vždy a tak silně, jako s nikým jiným.

,, Kolik žen jsi vlastně takhle unesl?" zeptala jsem se ho na jiné téma. Jemu se na obličeji objevil pobavený úsměv. 

,, Jsi první." Opřel se o pohovku a já sedící na něm, jsem za ním hned spadla.

,, Cože?" ,, Ale proč jsi si mezi miliony žen vybral zrovna mě?" stále jsem to nechápala. Proč zrovna já?

,, Protože jsi se mi zalíbila ten večer, kdy jsi byla v tom baru." pokrčil rameny, jako kdyby to bylo nad slunce jasné.

,, Aha, takže jsi mě viděl v baru, zalíbila jsem se ti a odtáhl jsi mě kvůli tomu na druhý konec světa?" 

,, Přesně tak, květinko." ozval se jeho smích. Protočila jsem oči. Vypadá to, že tu princátko nedostalo v dětství lekce nabalování žen a vzal si to po svém. 

Ještě chvíli jsme se bavili o jeho španělském původu a proč je tedy dubajským princem a ne španělským. Zjistila jsem, že jeho otec už byl dubajským králem, když potkal ve španělsku jeho matku. A jak praví zákony, syn vždy převezme trůn po otci. 

O otci mluvil hodně. Vyprávěl mi o tom, jak se žije v království, pověděl mi i o různých schůzích, které jako budoucí král musí absolvovat, a proto je tak často pryč a mluvil i o svém nevlastním bratrovi, který se, jak jsem už zjistila, jmenuje Ario. O své matce ani o svém zesnulém starším bratrovi se už ale ani jednou nezmínil. 

...

Potřebovala jsem si v hlavě uspořádat vše, co jsem se dnes dozvěděla. Přemýšlela jsem o tom, jestli mi hrozí nějaké nebezpečí nebo jestli mám hned vzít nohy na ramena. 

,, Nicholasi?" vzhlédla jsem za ním stále opřená o jeho hřejivé tělo mezitím, co on hledal nějaký film v televizi. Jeho tmavé oči se upoutaly na mě a já, jako snad pokaždé, na chvíli zadržela dech. Vždy mě jeho hluboký pohled dokázal tak vykolejit. Jeho oči byly pro okolí vždy tak kamenné a ledové, jen pro mě byly jako zářící hvězdy. Nicholas nebyl tak zlý, jak si okolí nejspíš myslelo. Byl to takový padlý anděl, kterému nezbylo nic jiného, než se podvolit svému otci a zaujmout pozici budoucího krutého krále. 

,, Copak, květinko?" stále ze mě nespustil oči. 

,, Nevím, jestli se tě nemám bát. " ,, Já popravdě ani netuším, jestli ti můžu věřit. " ,, Mám z toho všeho strach." zašeptala jsem. On si mě beze slova prohlížel. Jeho ruce spočívaly na mých bocích, jako kdyby se bál, že mu někam uteču. Mezi námi bylo ticho, které ale bylo náhle prolomeno. 

Nicholas se sehnul ke mně a lehce se otřel svými rty o mé. Trhavě jsem se nadechla a chytla ho kolem krku. To bylo pro něj znamení, že mu dovoluji, aby mě líbal. On to pochopil okamžitě. Jeho rty se setkaly s mými. Všechno okolo náhle zmizelo, veškeré starosti a problémy byly náhle pryč. Byla jsem tu jen já a on a naše spojené rty, které se toho druhého nemohly nabažit. Jeho ruce putovaly po celém mém těle a já dávala do našeho polibku všechno. Jeho rty byly tak něžné a zároveň dravé. Ani jeden jsme se od sebe nechtěli odtrhnout, ale nedostatek kyslíku nám v tom zabránil. Když jsme se od sebe odtrhli, oba jsme hlasitě dýchali. Naše čela se o sebe opírala a já se cítila jako v ráji a mohl za to jediný polibek. 

On se mi potom podíval přímo do očí. 

,, Jsi úplně první, koho jsem kdy líbal. " brada mi v tu chvíli spadla až skoro na zem. Vzpomněla jsem si na minulou noc, kdy se našimi polibky nemohl nabažit. Nechtělo se mi tomu věřit. On se nikdy nelíbal. Byla jsem první, koho kdy políbil. Byl to jeho důkaz pro mě, že se nemusím ničeho bát. Nebylo ani třeba slov. Věděla jsem, že první žena v jeho posteli jsem rozhodně nebyla. Na to měl až moc zkušeností. Být ale první ženou, kterou kdy políbil, byla pro mě čest.

,, Vážím si toho, Nicholasi." usmála jsem se, naklonila se k němu, naposledy ho lehce políbila a potom jsem se otočila zpět ke sledování filmu v televizi. Nakonec jsem i v jeho hřejivé náruči usnula.

...