Sapphire Palace

NOVÁ ŽENA DO PARTY

Ráno mě probudily sluneční paprsky, které pronikaly do obývacího pokoje. Nicholas už tu nebyl, ale slyšela jsem téct vodu v koupelně. Zvedla jsem se z gauče a šla do kuchyně mu připravit sklenku vody a aspirin, který jsem vytáhla z mého kufru, jelikož jsem netušila, kde má tady lékárničku. Za sebou jsem uslyšela kroky do kuchyně. Otočila jsem se naskytl se mi pohled, který mě donutil zadržet dech. Nicholas přede mnou stál jenom v ručníku zabaleným kolem jeho pasu. Zbytek těla byl naprosto odhalený. Prohlížela jsem si jeho svaly a jeho tetování, rýsující se mu po těle. Nebyl to ale ten typ, který by byl tetováními úplně posedlý, měl jich jen pár. Zato se mu mohla skvěle rýsovat jeho postava atleta. Když jsem si všimla, že mě sleduje, rychle jsem sklopila pohled a začala si hrát se svými prsty. 

,, Dobré ráno. " ozval se jeho chraplavý hlas.

,, Dobré ráno. " ,, Připravila jsem ti vodu a aspirin proti kocovině. " potichu jsem řekla a chystala se na odchod. Když jsem ale procházela kolem něj, jeho ruka mě chytla a přidržel si mě u sebe. Začal se mnou couvat ke kuchyňské lince. Jedním rychlým pohybem mě posadil na linku a stoupl si ke mně. Sledovala jsem každý jeho pohyb a v hlavě mi zvonili všechny možné alarmy. Tohle je špatné. Do ruky si vzal sklenku z linky a zapil prášek. Potom se pohledem vrátil ke mně. 

,, Ráno jsem se probudil s tvými šaty na čele. " řekl jakoby nic. 

,, Byl jsi opilý. " ,, Chtěla jsem ti na čelo dát obklad, ale v koupelně není žádný ručník. ",, Musela jsem improvizovat. " polkla jsem.

On ze mě stále nespustil pohled a jeho ruka ležela na mým holým stehně.

,, Fajn. " řekl prostě a odtáhl se ode mně. Až teď jsem si uvědomila, jak blízko sebe jsme byli. Otočil se k odchodu, potom ale ještě dodal:

,, Mimochodem, v tom krajkovém spodním prádle jsi byla včera opravdu sexy. " po tom, co to vyslovil, jsem úplně zbledla. 

,, Ty si to pamatuješ?" přeskočil mi přitom hlas.

,, Pamatuj, květinko, i přestože jsem opilý, si pamatuju každý moment. " po těchto slovech opustil kuchyň a mě tam nechal stát.

Chvilku jsem jen zírala do prázdna. Potom jsem si odkašlala a nalila si také vodu, kterou jsem do posledního loku vypila. Seskočila jsem z linky a šla zpět do obýváku. On seděl na pohovce, měl puštěnou televizi a něco dělal na notebooku. Nevšímal si mě. 

Došla jsem pro můj kufr a přivezla ho před něj. 

,, Ještě jsi mi neřekl, kam si mám dát věci. " ukázala jsem mu můj kufr. On vypadal chvilku zamyšleně.

,, Dej si je zatím do pokoje pro hosty. ",, Zavolám Marice, ať ti tam přinese peřiny. " jenom jsem kývla a rozešla se s mým kufrem ke schodům. Kufr byl ale příliš těžký a já ztroskotala už na prvním schodu. Za sebou jsem uslyšela kroky a potom Nicholas beze slova vzal můj kufr, jako kdyby to bylo pírko a nesl ho nahoru. Já utíkala za ním. 

Položil můj kufr do mého nového pokoje a já mu potichu poděkovala. 

,, Budu muset už jít. ",, Vrátím se někdy odpoledne." ,, Oběd ti přinese Marika." řekl a otočil se k odchodu.

,, Kam vlastně musíš jít?" zeptala jsem se opatrně.

,, O to se starat nemusíš, květinko. "odpověděl a potom odešel. 

Zůstala jsem v pokoji sama. Včera jsem si ani nevšimla, jak krásný výhled tu mám. Zkrátka, co se týče tohohle pokoje, není si na co stěžovat. 

Sedla jsem si na zem ke kufru a začala vybalovat věci. Oblečení jsem si naskládala do prostorných skříní a kosmetiku jsem si odnesla do koupelny. Snad mu to nebude vadit. Co jsem si totiž všimla, koupelna je na patře jenom jedna. Na úplném spodu kufru jsem našla mojí kabelku. Uvnitř byly všechny moje kosmetické drobnosti, v peněžence bylo stále stejně peněz, ale nastaly první potíže. Nebyl k nalezení ani můj mobilní telefon, ani mé doklady. Podívala jsem se zpět do kufru, jestli to někde nevypadlo, ale nic jsem nenašla. To snad nemyslí vážně. Na co jim budou moje doklady?

...

Dopoledne se tu zastavila ta žena, která se nejspíš jmenovala Marika, jak řekl Nicholas. Když se objevila ve dveřích výtahu s vozíkem jídla a druhým naplněným přikrývkami, nejdřív jsem na ní jen překvapeně hleděla. Byla opravdu nádherná. Byla asi v mém věku, možná jen o pár let starší. Na sobě měla bílé dlouhé šaty a ruce zakryté bílými rukavičkami. Její blonďaté vlasy sepnuté malou sponou jí ladily k zeleným očím a její malý úsměv tomu dodával ještě větší kouzlo. Její lehce opálená pleť se blýskala v záři slunce, jehož paprsky na ní dopadaly a zvýrazňovaly její křehké dámské tělo. Na nohou měla sandály na podpatku laděné do stejné barvy, jako její šaty a na uších jí vysely maličké náušnice.

Když vešla do bytu, přiběhla jsem jí pomoct s vozíky. Ona se mi jen beze slova poklonila, jako snad každý, kdo mě potkal v tomto domě. Začíná mi to být docela nepříjemné a to ani nemám ponětí, proč to všichni dělají. 

,, Ahoj, já jsem Karin." podala jsem jí ruku. Ona se na mě až skoro zděšeně koukla. Po chvilce ale nesměle mojí ruku přijala.

,, Jmenuji se Marika. " ,, Ráda vás poznávám, slečno Karin." vypadlo z ní a já se při jejich slovech trochu zamračila. 

,, Nemusíš mě takhle oslovovat. " ,, Pro tebe jsem jenom Karin." ,, Můžeme být kamarádky, jestli chceš."  s nadějí jsem se na ní podívala. Odpovědí mi ale opět byl jen zděšený výraz.

,, Já.. já nevím. ",, Byla bych moc ráda tvoje kamarádka, ale nechci tady ztratit práci. ",, Je to pro mě důležitý krok v životě a jsem tu sotva půl roku. "

,, Proč by jsi měla ztrácet práci?" zeptala jsem se jí překvapeně.

,, Pan Nicholas výslovně nemá rád, když se kdokoliv ze služebnictva baví s někým z jeho rodiny či přátel." její slova mě dost zarazila, ale snažila jsem se ignorovat fakt, že mi tu opravdu něco hodně uniká a já netuším, co.

,, To nevadí, necháme naše přátelství velmi tajné, souhlasíš?" s neustávající nadějí jsem se na ní opět usmála. Ona po chvilce jen přikývla.

Společně jsme si daly můj oběd, o který jsem se s ní rozdělila i přesto, že výslovně protestovala, a následně jsme se přesunuly do mého nového pokoje. Pomohla jsem povléct postel a uklidit celý pokoj. Celou dobu jsme si povídaly. Zjistila jsem, že Marika pochází z Turecka, konkrétně z města Tosya. Její rodina je docela chudá a ona jim pravidelně dává kus její výplaty, která je tu docela vysoká. Je to Nicholasova a teď už i moje hospodářka, takže se stará jen o nás. 

Strávily jsme spolu asi dvě hodiny a ona se potom už musela vrátit do práce. Naposledy jsme si zamávaly, než se za ní zavřely dveře výtahu. 

Vrátila jsem se zpět do svého pokoje a přemýšlela o všem, co se za ty dvě hodiny událo. Našla jsem si tu kamarádku. Tak snad to tu nebude tak hrozné. I přesto musím udělat vše pro to, abych se odsud dostala co nejdříve.

...