Sapphire Palace

NEVYŘČENÝ ROZKAZ

,, Moc se omlouvám, že jsem do vás tak nemotorně vrazila." začala jsem se mu omlouvat.

,, Ne, to je v pořádku, nestalo se vám nic?",, Nejste nějak zraněná?" začal si mě celou prohlížet za účelem zjistit, jestli mi nějak neublížil. Jeho pohled mě dost znervózněl a v přesně tu chvíli mi na mysl padlo moje obvázané koleno. Nenápadně jsem se mrkla na své koleno a v tu chvíli jsem se zděsila. Na sobě jsem měla bílé legíny, které teď byly v části, kde jsem měla schované obvázané koleno, celé od krve. Obvaz musel prosáknout a já blbá si ještě vzala bílé legíny. 

Nenápadně jsem se pokusila nohu schovat za druhou, ale ten malý pohyb upoutal jeho pozornost a jeho oči sjely na mojí ránu. Chvíli na moje koleno jenom zíral a potom se jeho oči obrátily zpět k mým. 

,, Vy jste zraněná, slečno. ",, Já.. se moc omlouvám. " ,, Skočím pro doktora, vydržte." začal zmatkovat a plácat jedno za druhým. Netušila jsem, co dělat a on už měl nakročeno najít nějakého lékaře. Na poslední chvíli jsem ho chytla za ramena a chtěla jsem na něj promluvit. Můj prudký pohyb ale způsobil náhlou bolest celé nohy a mně tak nezbylo nic, než jen bolestně syknout a ještě víc se přidržovat jeho ramen. 

V tu chvíli byl opět u mě. Rukama mě držel, abych neupadla a trochu se skrčil, aby mi viděl do obličeje, který jsem se snažila zakrýt vlasy.

,, Slečno, jste v pořádku?" ,, Potřebujete to okamžitě ošetřit!" stále jsem nic neříkala jenom se ho držela. Nakonec jsem se zhluboka nadechla a zvedla hlavu. Byli jsme až příliš blízko sebe, takže jsem mohla cítit jeho horký, mentolový dech. 

,, Tu ránu jsem si neudělala teď." ,, Musel mi prosáknout obvaz, bude to v pořádku. ",, Je to jenom odřené. " snažila jsem se jakkoli vymluvit. V tu chvíli na mě koukal, jako kdybych spadla z větve.

,, Jestli tomuhle říkáte odřené, tak to musíte mít tedy zajímavý pohled na svět." ,, Potřebujete doktora, já vám pro něj..." 

,, Ne." skočila jsem mu do řeči a on se najednou zasekl.

,,Ne?",, Jak to myslíte, ne."

,, Prostě ne, já si to ošetřím sama, nechci do toho zatahovat ještě doktory." ,, To nic není. ",, Ale děkuji za ochotu. ",, Budu muset jít." odvrátila jsem od něj pohled a otočila se k odchodu. Naposled jsem ho pozdravila a začala odcházet. On se ale nedal nějak odbýt. Rozešel se za mnou.

,, Vážně si myslíte, že to všechno zvládnete sama?" trochu výsměšně na mě zavolal.

,, Ano, nejsem tak neschopná, jak si myslíte. " vrátila jsem mu to. 

Udělala jsem pár dalších kroků a snažila se přitom jít vzpřímeně. V tu chvíli se mi ale podlomila noha a já letěla k zemi. Jediné mé štěstí bylo, že ten otrava šel pořád za mnou a stihl mě ještě chytnout. Dnes už po třetí. Panebože, to je trapas.

Teď jsem zase byla v jeho náruči. Vyčerpaně jsem si povzdechla a už se ani nesnažila zvednout. Bolest mi čím dál více proudila do celého těla a já věděla, že jakákoli snaha se zase postavit na vlastní, mě bude stát ohromné úsilí a ještě více bolesti.

Můj zachránce se uchechtl a najednou mě zvedl do vzduchu. Když jsem znovu otevřela oči, byla jsem v jeho náruči a on mě nesl k mému pokoji. 

Nevěděla jsem jak zjistil číslo mého pokoje. S povytaženým obočím jsem se na něj podívala a on jen v odpověď zvedl mé klíče s číslem pokoje. Musely mi vypadnout, když jsme do sebe narazili.

Donesl mě až do mého pokoje, kde mě položil na postel. 

,, Zavolám ti mého soukromého lékaře a nechci slyšet už žádné výmluvy!" otočil se ke mně zády s telefonem u ucha. Najednou to byl úplně jiný člověk. Přišlo mi, že když jsme byli na chodbě, snažil se chovat, co nejvíce formálně, ale jakmile se za námi zavřely dveře, všechna jeho formálnost šla stranou. Všimla jsem si i toho, že mi najednou tykal. Myslím, že tu něco nesedí. Mám takový pocit, že on o mě ví víc než vím já o něm. A to se vidíme podruhé v životě. Na jeho slova už jsem nic neřekla. Až příliš jsem zůstala ohromená jeho změnou osobnosti. 

Do pár minut se v mém pokoji objevil další muž. Byl elegantně upravený a mohlo mu být tak kolem 50. V ruce nesl tmavou tašku, ve které měl nejspíš veškeré ty věci, co používají doktoři. Sedl si ke mně a začal mi ohmatávat koleno. Problém ale nastal, když to zranění potřeboval vidět, jenže já měla na sobě legíny, které nešly vyhrnout. Musela jsem si je sundat a teď jsem tu seděla jenom v černých krajkovaných kalhotkách a dlouhém triku. Doktor si všímal jen své práce, zato mně stále neznámý cizinec ze mě za tu dobu nespustil oči. 

Nejhorší na tom ale bylo, že mi jeho pohled vůbec nevadil. Moje tělo si ho naopak žádalo. V hlavě jsem se celou dobu proklínala, ale ani jednou jsem přitom nesáhla po dece ležící kousek ode mě, abych se zakryla. A on to moc dobře věděl.

Z našeho ticha nás vyrušil až doktor, který se beze slov zvedl a posbíral si své věci. Došel k tomu cizinci a až u něj na něj promluvil:

,, Je to jen natrhnutá rána." ,, Je štěstí, že se nestihla zanítit, ale slečna bude muset odpočívat." 

,, Dobře, díky Lorenzo, můžeš jít." odpověděl mu cizinec.

,,Ano pane." odpověděl mu se sklopenou hlavou doktor a opustil místnost. Já na něj v tu chvíli mohla jen zírat. Do hlavy mi nešla jedna věc. Proč on doktorovi tykal, ale doktor ho oslovoval ,,pane,, ? Moje myšlenky se ale vytratily když jsme se najednou ocitli sami. 

Sledoval mě. Jeho oči byly všude. Z místa se ale nehnul ani o krok. Hlasitě jsem polkla. 

,, Asi bych už měl jít." jeho hlas byl najednou hrubý. Otočil se k odchodu, když ale stál u dveří, otočil se na mě zpět. Nejdřív si mě celou znovu prohlédl a potom ještě do ticha mezi námi řekl:

,, Chci, aby jsi udělala všechno, co doktor řekl. " ,, Až se znovu uvidíme, budeš zdravá jako rybka." ,, Dobrou noc." lehce se na mě nakonec usmál a dveře se za ním zavřely.

Seděla jsem tu teď sama a v hlavě se mi honilo nespočet otázek. Co myslel tím, až se znovu uvidíme? Proč mu jeho doktor říká ,,pane,,. Ale nejvíc mě zaskočilo to, co řekl, když odešel. Ten rozkaz, kterým mi nakázal, že mám dělat všechno, co řekl doktor jemu a mně se to vlastně ani neobtěžoval sdělit do očí. Ten rozkaz nešel v jeho slovech přeslechnout.

Vyčerpaně jsem zase zalehla do postele a po chvíli se mi podařilo i usnout.

...