Sapphire Palace

ZMĚNA JE ŽIVOT

Celou dobu v autě nikdo nepromluvil ani slovo. Charlotte se soustředila na jízdu až podezřele tmavou Prahou a já si neustále utírala nové a nové slzy. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, co jsem před ani ne deseti minutami viděla. Erik byl můj první přítel a já v něj vložila veškerou mojí důvěru. Dokonce jsem byla i tak hloupá, že jsem mu platila nájem mého domu, když jsem zrovna byla na nějakou dobu v zahraničí, aby mohl u mě být a on si tam mezitím vodil nějaké holky. 

Rozbrečela jsem se na novo. Naštěstí Charlotte už zatáčela do ulice, kde má svůj domek. Charlotte díky svým rodičům, kteří vlastní firmu, peněz rozhodně málo nemá, proto si může dovolit vlastní domek, ale zároveň se penězi vůbec nechlubí a přebytečné peníze dává místo, za drahé kabelky, na charity. Vjely jsme na její rozlehlý pozemek a Charlotte vypnula motor auta. Chvilku jsme jen seděly v tichu. Nakonec se ke mně Charlotte natáhla a objala mě. 

,, Tolik mě to mrzí, Karin. " ,, Tohle jsi si od něj nezasloužila. " ozval se její hlas v tichu.

Mojí odpovědí bylo jen hlasité vysmrkání se do kapesníku. Nezmohla jsem se na nic jiného, než si položit hlavu zpět na její rameno.

...

Po asi pěti minutách strávených sezením v autě, jsme vylezly ven a zaběhly do domu. Pověsila jsem si kabát na věšák a sedla si na gauč v obýváku. 

,, Připravím nám horkou čokoládu. " ,, Můžeš mezitím z ledničky vytáhnout zmrzlinu a do misky nasypat chipsy. " mrkla na mě Charlotte z kuchyně. 

Zvedla jsem se z gauče a ze skříně vytáhla balíček slaných chipsů, které jsem nasypala do jedné velké misky. Z ledničky jsem si vyndala dvě krabičky zmrzliny, do kterých jsem zapíchla dvě lžičky a sedla jsem si zpět na gauč. Za chvíli se u mě objevila Charlotte se dvěma hrníčky čokolády. Já ale byla myšlenkami úplně jinde. Přesněji u mě doma a před očima jsem pořád měla jeho. S ní. Tu zradu. Tu zradu, kterou jsem si nepředstavovala ani v těch nejhorších nočních můrách. 

Z mých myšlenek mě probudila až Charlotte, která mi zběsile mávala rukou před obličejem. 

,, Karin, jsi v pohodě?" ustaraně na mě hleděla. Trhavě jsem se nadechla a objala ji. Ona mi překvapená nad mojí reakcí objetí vrátila a potom už jsme si sedly k sobě s našimi hrníčky čokolády. Přikryly jsme se chlupatou dekou a Charlotte na televizi pustila nějaký film. 

Byla jsem ale ze dneška tolik unavená a vyčerpaná, že se mi podařilo usnout už v prvních 20 minutách celého filmu. 

...

Probudila jsem se až druhý den ráno. Ležela jsem zkroucená na gauči a vedle mě ležela rozvalená moje kamarádka. Musela jsem se nad tím usmát. Naše společné přespávačky mi opravdu chyběly. Vylezla jsem z gauče a pořádně se protáhla. Moje tělo bylo celé ztuhlé a všechno mě bolelo. Nezbylo mi nic jiného, než si ze svého kufru vytáhnout sportovní oblečení a jít si zaběhat. Charlotte jsem budit nechtěla, proto jsem jí jen napsala lísteček o tom kam jdu a zavřela za sebou těžké dveře. Vyběhla jsem na čerstvý vzduch a do uší jsem si zapojila sluchátka. 

Běžela jsem asi půl hodiny, ale hlavu jsem měla stále přeplněnou myšlenkami na včerejšek. Včerejšek byl docela vydařený, ale ten večer se úplně nepovedl. Musela jsem vymyslet jak se toho všeho zbavit a nezničit si tak další měsíce jenom proto, že budu truchlit nad člověkem, který si to vůbec nezaslouží. Doběhla jsem k Charlotte domů a když jsem otevírala dveře, najednou mě to napadlo. Jediný způsob, jak se zbavit všech těch myšlenek je, odletět někam daleko, kde nebude nic, co by mi ho připomínalo. Poletím ale sama. Musím se z toho vyléčit úplně sama. 

Vešla jsem do obýváku, kde už Charlotte snídala a přitom sledovala nějaký pořad v televizi. 

,, Tak co, vyběhala jsi se z toho?" zeptala se mě nadějně.

,, Ne, ale pomohlo mi to zjistit jak se z toho dostat." pyšně jsem se na ní usmála.

,, Aha, a jak tedy?"

,, Je to snadné, odletím někam daleko, třeba k moři." v tu chvíli se Charlotte zamyslela a potom se na mě vykuleně podívala, když si uvědomila, že jsem to řekla v jednotném čísle.

,, Řekla jsi odletím?" ,, Jakože sama?" zeptala se mě, aby se ujistila, že se jen nepřeslechla. Když jsem na to kývla, celá se zděsila.

,, To nemyslíš vážně, že ne?" začala na mě vřískat jako smyslů zbavená. Jenom jsem pokrčila rameny a obešla ji. Ona se ale nenechala jen tak odbýt a dohnala mě. 

,, Karin, může se ti něco stát." ,, O tom jsme se přeci už bavily. " snažila se mě přemluvit. Já si ale stála za svým. Potřebuji se odsud co nejdříve dostat, jinak se z toho zblázním.

,, Charlotte, budu v pořádku. " ,, Jsem dospělá a dokážu se o sebe přeci postarat." 

,, Slib mi, že mi budeš volat ať se děje cokoli." zašeptala do náhlého ticha moje nejlepší kamarádka. Opřela jsem si čelo o její a odpověděla:

,, Slibuju."

...

Uběhla asi hodina a my jsme teď s Charlotte seděly u notebooku a hledaly ideální destinace na pročištění hlavy. Nabízely se nám opravdu skvělé zájezdy, ale po nekonečných hádkách a změnách jsme přeci jen vybraly jednu destinaci, která se zamlouvala nám oběma. Jednoznačným vítězem se tedy stal řecký ostrov Santorini, kam jsem se vždy chtěla podívat.

Objednala jsem si pokoj a letenky hned na zítra a s Charlotte jsme se ještě ten den vydaly nakoupit nějaké hezké oblečení na dovolenou. Naše nákupy nám trvaly snad celou věčnost a Charlotte mě dokonce donutila si koupit i novou kabelku, abych mohla začít od znova, ale skvěle jsme se při tom bavily a na oběd jsme si ještě skočily do restaurace, kde jsme probraly snad všechno od té doby, co jsme se naposledy viděly.

Celý den, strávený jenom po boku mé nejlepší kamarádky mi strašně zlepšil náladu a v tu chvíli jsem se cítila naprosto skvěle.

Domů jsme se vrátily docela pozdě. Zítra mě čeká náročný den, takže jsem si ihned šla lehnout, abych byla ráno připravená. Už odpoledne jsme s Charlotte zabalily můj kufr a vše připravily, takže jsem se nemusela strachovat, že bychom něco zapomněly. 

...