MISE ZACHRAŇ KAMARÁDKU

277 6 0
                                    

Probudila jsem se uprostřed noci. Vlastně mě probudilo otevírání dveří. Vystrašeně jsem si přitáhla deku až k hlavě a nedovolila si ani se pohnout. Čekala jsem, až se dveře otevřou. Ve dveřích se ale objevil Nicholas. Za ním stál Ario, který s někým vztekle hovořil po telefonu. 

,,Nicholasi, co se děje?" vystrašeně jsem vylezla z postele. Nicholas mě zaměřil pohledem a potom si sedl ke mně na postel. Ario za sebou zavřel dveře a ukončil hovor na svém telefonu. Neustále na něm ale něco klikal.

,,Mrzí mě, že tě budím takhle v noci, ale musíš jet s námi. Nenechám tě tu být samotnou." řekl Nicholas a já se jen zmateně podívala na Aria, který se rozešel k oknu a začal někoho vyhlížet.

,,Kam jedeme a proč? Co se stalo?" zeptala jsem se znovu Nicholase. Chtěla jsem vědět, proč mě budí uprostřed noci, Ario tu na někoho ječí do telefonu a Nicholas vypadá taky trochu naštvaně. Nicholas se chystal mi na mojí otázku odpovědět tak, že bych se stejně nic nedozvěděla, ale Ario mu skočil do řeči:

,,Ta tvoje kamarádka na nás zavolala fízly." řekl vztekle Ario. Nicholas si jen povzdechl a potom se zvedl z postele.

,,Převlékni se, musíme vyrazit ihned." řekl Nicholas a Ario se otočil směrem ke dveřím a vydal se pryč. Zavřel za sebou dveře a v pokoji jsme zůstali jen mi dva.

,,Nebudu se před tebou převlékat." zkřížila jsem si ruce na prsou a snažila se tak Charlotte získat více času. Nicholas mě ale prokoukl. Věděl o co mi jde a rozhodně se nechystal mi to nějak ulehčit. Beze slova se rozešel do skříně, kde vytáhl nějaké dlouhé tepláky a tričko. Nezapomněl mi i pečlivě vybrat spodní prádlo, které bylo samozřejmě s krajkou.

,,Dělej a přestaň to zdržovat. Charlotte nemá jedinou šanci, aby jí tohle prošlo. Už je všechno zajištěné." hodil mi na postel oblečení a sedl si na židli naproti. Nenávidím ho. Nechápu, jak jsem mu někdy mohla vůbec věřit. Je to zločinec. Se slzami v očích jsem se svlékla do naha a začala se oblékat do připraveného oblečení. Jeho oči jsem cítila všude i přesto, že se snažil koukat jinam. Už oblečená jsem ještě běžela do koupelny si udělat culík. Nicholas se zvedl ze židle a rozešel se za mnou. Došel až do koupelny a otočil si mě k sobě. Naše oči se střetly a já se v těch jeho začala opět bezmocně ztrácet. Jeho ruka se pohnula směrem k mému obličeji a palcem mi jemně setřel slzičku, která mi neposedně vyklouzla z oka. Potom se se mnou ruku v ruce vydal ven z pokoje. 

Venku už na nás čekal Ario. Nepoznávala jsem ho. Vždycky to byl takový usměvavý muž. Teď z něj ale čišel jen vztek. Společně jsme se vydali ven z hotelu, kde na nás čekaly už připravený dva černý Mercedesy. Nastoupila jsem na sedadlo spolujezdce jednoho z nich a Nicholas si ještě rychle vyměnil pár slov s Ariem. Potom se oba rychlým krokem rozešli do svých vozů a auta se rozjela vpřed.

Modlila jsem se, aby tam už policie byla a Nicholas tak spadl do pasti. Byla jsem schopná udělat cokoli, abych Charlotte zachránila. Bůh ví, co by se stalo, kdyby to Charlotte nezvládla. Dopustil by Nicholas, aby jí někdo ublížil, nebo mi lhal? Bála jsem se na to jen pomyslet. Ario jel před námi. Oba vozy se řítily neskutečnou rychlostí vpřed a já se vystrašeně držela sedačky. Nicholas byl dobrý řidič, ale stejně jsem se s ním v autě ještě trochu bála. Celou dobu bylo v autě ticho. 

Netrvalo dlouho a přijeli jsme před Charlotte dům. Ario vypnul motor a rychlým krokem se vydal přímo do domu. Potom se ještě otočil na svého bratra, který na něj jen kývl, že mu kryje záda. Policie už tu byla. Celou ulici osvětlovala světla modrých a červených majáků. Nicholas vylezl z auta a rozešel se ke mně mi otevřít dveře. Nemotorně jsem se vyškrábala z vozu. Zasáhl mě chlad. Zkřížila jsem si ruce na prsou a snažila se zahřát. Ve stínu jsem zahlédla postavu Nicholase, který si jedním pohybem přetáhl svojí mikinu přes hlavu. Jeho ruka s mikinou se objevila přede mnou.

,,Oblékni si to. Nechci, aby jsi mi tady ještě nastydla." řekl rozkazovačným tónem. I přesto nešla přeslechnout jeho starost o mě. Přetáhla jsem si jeho mikinu přes hlavu a s tichým poděkováním jsem se do ní zachumlala.

,,Tak jo. Teď spolu půjdeme támhle k oknu. Musím zjistit, kolik jich tam je. Budeš naprosto zticha, ano? Nesnaž se to nějak pokazit. Ario už tak nemá nervy na tuhle šaškárnu a opravdu nepotřebujeme, aby jsi přilévala další benzín do už tak dost rozhořelého ohně. Kdyby Ario potřeboval pomoct, chci, aby jsi nám pomáhala, jak nejvíc to půjde, rozumíš?" řekl Nicholas a za ruku se se mnou potichu vydal za dům, kde nás nikdo neuvidí. Srdce mi bušilo neskutečnou rychlostí, když jsme procházeli kolem dvou policejních aut. Uvnitř vozů ale nikdo neseděl. Měla jsem strach, zároveň jsem ale byla odhodlaná Charlotte pomoct, jak jen to půjde.

,,Proč bych vám měla pomáhat, když jde o mojí nejlepší kamarádku?" vzteky jsem na něj křikla a dala si záležet, aby to bylo dostatečně hlasité. Nicholas byl v tu chvíli u mě. Dal mi ruku přes pusu, aby mě umlčel a strhl mě s ním do trávy. Ihned začal kontrolovat okolí, jestli si nás někdo nevšiml.

,,Sakra Karin, přestaň nám to stěžovat." zašeptal Nicholas a stále se rozhlížel po okolí. Začala jsem máchat hlavou, abych ze sebe setřásla jeho ruku. On mě nakonec pustil. 

,,Nepomůžu vám, Nicholasi. V tomhle ne." 

,,Charlotte se nic nestane, ano? Ario jí tam teď chrání, aby se nedostala k výslechu ještě ona za planý poplach."

,,Jenže tohle planý poplach nebyl, a vy to víte moc dobře." 

,,Tohle ale nemusí vědět nikdo jiný, Karin." zvedl se z trávy a mě si přitáhl k sobě. Společně jsme šli potichu zpět do auta. Nicholas už ale nedopustil, abych na sebe dál upozorňovala. Když jsme oba seděli v autě, otevřel notebook a něco tam naťukal. Na obrazovce se objevil pohled z kamery, která byla připevněná na obleku Aria. Nicholas mi podal sluchátko se zvukem. Celé jsme to potichu sledovali.

...





Sapphire PalaceKde žijí příběhy. Začni objevovat