PRACOVNÍ SCHŮZKA

296 5 0
                                    

Blížila se osmá hodina a já pobíhala po bytě. Vůbec jsem nestíhala. Úplně jsem zapomněla, že se v sedm hodin se máme sejít s Arim. Už jsem stihla i rychlou sprchu a teď jsem na sebe cpala upnuté černé šaty. Všechny tyhle šaty byly od Nicholase, jelikož ve svém malinkém kufru jsem z domova měla pouze nějaké kraťasy a plavky. 

Rychle jsem na sebe nanesla lehký make-up a začala si vyčesávat vlasy do drdolu. Ve vedlejší místnosti jsem slyšela Nicka, který s někým zrovna hovořil po telefonu. Vydala jsem se za ním, jelikož už jsem byla připravená. Chystala jsem se zaklepat na dveře, abych na svůj příchod upozornila, v tu chvíli ale Nicholas vyslovil větu, která mě donutila ruku ze dveří zase stáhnout : ,,Chci, abyste nasadili špehy k jeho domu a informovali mě o každém jeho kroku." ,, Jakmile bude možnost, dojdu si pro něj a vlastnoručně ho sejmu." jeho hlas byl ledový a neústupný. Mluvil o Constantinovi. Vystrašeně jsem udělala krok dozadu. V tom zmatku jsem se ale neohlédla za sebe a nohou jsem omylem kopla do stolku za mnou. Stolek se převrátil. Rána se ozvala celou místností a já si v duchu zanadávala,  jak jsem neopatrná. Sehnula jsem se a rychle jsem začala stolek dávat na stejné místo. Nade mnou se v tu chvíli objevil vysoký stín postavy stojící za mnou. Nemusela jsem se ani otáčet a už podle drahé vůně jsem Nicholase poznala.

,, Opět jsi poslouchala cizí rozhovory?" ozval se za mnou. Jeho hlas už ale nebyl tak ledový. Byl klidný. Otočila jsem se k němu a on ke mně ihned natáhl ruku, aby mi pomohl ze země, na které jsem seděla. 

,, Je to kvůli mně? Kvůli mně chceš zabít člověka?" zapíchla jsem své oči do jeho. On pohledem neuhnul. Nikdy neuhnul pohledem. A i když mě to neskutečně vytáčelo, přidávalo mu to na atraktivitě. 

,, Zaslouží si to. Naší rodině už ublížil dost. " mojí ruku stále nepustil, když mě vedl pryč z místnosti. ,, A už na to nemysli, ano? Mimochodem, vypadáš nádherně. Kdyby to nebyl brácha, kdo na nás čeká, hned bych to zrušil a vzal si tě rovnou do ložnice." řekl s naprostou upřímností. Jemu tyhle věci nedělaly problém říct. Zato mně vždycky chvíli trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. 

Společně jsme se vydali do výtahu, který nás dovezl do přízemí. Venku už čekalo nablýskané černé Ferrari. Začínám si pomalu na jeho nekonečnou sbírku aut zvykat. Nick mi jako správný gentleman podržel dveře spolujezdce. Usedla jsem do pohodlných sedaček a po chvilce se na místě řidiče objevil Nick. 

Projížděli jsme městem a já z okýnka sledovala okolí. V autě potichu hrála hudba z rádia. 

Po pár minutách jsme zastavili před nějakým podnikem. Vypadalo to tu luxusně. Když jsme vystoupili z auta, muž si s poklonou nám oběma převzal klíče od auta a šel ho odvézt do nějaké garáže. Nicholas mi nastavil rámě, které jsem ihned přijala. Jakmile mě držel u sebe, opadla ze mě trochu nervozita. Všichni ti lidé mi tu naháněli strach. Vedle těch žen, které se tu se vztyčenou hlavou procházely jsem si připadala hrozně malinká. 

S Nickem jsem se vydala do budovy. Prošli jsme dlouhou chodbou a vystoupali jsme schody do VIP části budovy. Už z dálky jsem zahlédla Aria, který zrovna něco řešil s číšníkem. Ten po chvilce přikývl, Arimu se poklonil a odešel pryč. Úplně jsem zapomněla, že Arimu se lidé klaní také. Došli jsme za ním a Ario mě ihned objal. Potom mi položil ruku na záda a dovedl mě ke stolu, kde mi odsunul židli, abych se mohla usadit. Nicholas si rozepl sako a sedl si vedle mě. Ario si sedl naproti nám. 

,,Tak co Constantin, už se nevrátil?" pronesl se smíchem Ario. Nicholasovi se na tváři také objevil lehký úsměv, ale po chvilce opět zvážněl :

,,Volal jsem Ricardovi, ať za ním pošle své lidi." Ario jen přikývl. 

Z jejich konverzace je přerušil číšník, který nám donesl drinky. Když se s poklonou zase vytratil, Ario vytáhl notebook, který otevřel a začal tam něco hledat. Potom ho otočil k Nicholasovi a ten se zaměřil na obrazovku, kde svítila nějaká mapa a vedle ní informace, které mi nic neříkaly. 

,,Nerad ti kazím náladu, ale trochu se nám boří business z východu. Naši občané místní obce tam jsou zabíjeni nějakým cizím gangem, který se tam dostal nejspíš přes hranice. Zatím jsme nepřišli na to o co jim jde, ale našli jsme tohle.." řekl Ario, potom se ohlédl po místnosti, jestli nás někdo neposlouchá. Náhle z kapsy saka vytáhl igelitový sáček s pistolí. Srdce se mi rozbušilo o trochu víc. Podal ho Nicholasovi do ruky, který si zbraň soustředěně prohlížel.

,,Dal jsem to prověřit a byla na tom krev jednoho občana, který byl zabit." na stůl přitom položil fotku nejspíš toho občana. Udělalo se mi zle. Musela jsem zakrýt strach a být statečná. Na posilněnou jsem k sobě přitáhla drink a napila se. Chuť alkoholu se mi ihned rozlila po jazyku. 

,,Vidíš ten nápis na té pistoli?" ukázal Ario na bok zbraně. Opravdu tam bylo něco vyryto. 

,,To je znak gangu, který s námi před několika lety obchodoval. Poslední obchod se ale nevydařil a po našem setkání tam zůstali v kaluži krve ležet dva členové tohohle gangu. Od té doby jsme o nich neslyšeli. Až do teď." Ario překlikl na další stránku. Objevila se tam fotka muže s brýlemi. Měl na sobě mikinu s kapucí a pod brýlemi se mu přes oko táhla obrovská jizva : 

,,Jejich vůdce si říká Dark Spider a v minulosti spolupracoval i s Constantinem. Je tak možné, že se tihle dva opět spojili, aby nás oslabili." dořekl Ario a sledoval Nicka reakci. Já ho sledovala také. Nick na to ale neodpověděl, pouze zamyšleně sledoval obrazovku, na které stále svítila fotka toho muže. 

,,Pošli tam jednotky, ať to tam hlídají. Nemá cenu tam teď jezdit, jelikož on není tak hloupej, aby se tam objevil. Je moc brzy a on se bude schovávat, dokud nesežene nějaké lidi." řekl Nicholas. Ario jen přikývl a zvedl se od stolu. Šel stranou a začal s někým mluvit po telefonu. Zaregistrovala jsem, že mě Nicholas sleduje. Otočila jsem se k němu a naše pohledy se střetly. 

,,Karin, mrzí mě, že jsi tohle musela slyšet, ale tohle je realita. Sice jsem nečekal, že se s ní střetneš tak brzy, ale jednou by to stejně přišlo." stiskl mojí ruku a jeho palec mi přejel po kůži.

,, Nicku, jsem v pohodě, jen mám o tebe strach."

,, O mě se bát nemusíš, už jsem přežil i horší věci." usmál se na mě. Po chvilce se k nám vrátil Ario. 

,, Je to zařízeno. A teď dáme trochu jiné téma. Opravdu si nechci kazit večer." zasmál se Ario. 

,, Tak co, Karin, už jsi vybrala místo na naší dovolenou?" zeptal se Ario. S neskrývanou radostí jsem přikývla.

,, Pojedeme do Prahy." řekla jsem. Arimu se na obličeji objevil úsměv. 

,, Praha, tam jsem už dlouho nebyl." zasnil se Ario a já se opět neubránila úsměvu. Všichni tři jsme si povídali až do noci. Cítila jsem se uvolněně a po dlouhé době i šťastně. 

Venku už byla tma, když jsme s Nicholasem jeli osvětleným městem zpět domů.

Doma jsem unaveně ulehla do své postele v pokoji pro hosty a Nick si lehl na gauč do obýváku. 

...

Sapphire PalaceDonde viven las historias. Descúbrelo ahora