Sapphire Palace

JAK SE TEDY JMENUJEŠ?

Nevím, jak dlouho jsme letěli. Usnula jsem vyčerpáním na zemi i přesto, že tu byla obrovská postel. Hodiny tu nikde nebyly a o mém mobilu ani všech mých věcech jsem ještě neslyšela ani slovo. Ztratila jsem úplně pojem o čase. 

K mému zamčenému pokoji se začaly blížit kroku. Rychle jsem si zpět lehla na zem, zavřela oči a dělala, že stále spím. V zámku zachrastil klíč a dveře se otevřely. Stačilo, aby vešel do pokoje a věděla jsem kdo to je. Jeho drahá vůně se nesla v tu chvíli celou místností. Zavřel za sebou dveře a já ještě víc přimáčkla víčka k sobě. Registrovala jsem každý jeho pohyb. Sehnul se k mně a chvilku si mě jen prohlížel. Schoulená stále do klubíčka jsem se neodvážila ani hnout. On si potom povzdechl a jeho ruka se dotkla mých vlasů. Lehce mi přejížděl po vlasech a jeho ruka zabloudila i k mému krku. Musela jsem tam mít nejspíš flek z toho, jak mě držel pod krkem. Prsty lehce projížděl po mém krku a přitom mě stále sledoval. I přes veškeré moje snahy na jeho dotyk moje tělo reagovalo ihned. Začala jsem se lehce třást a moje hlava se natočila, aby měl na mé tělo větší dosah. Chtěla jsem, aby se mě nepřestal dotýkat. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal víc. Chtěla jsem, aby se dotýkal celého mého těla. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, co je zač. Chtěla jsem ho tak moc. 

On mi ještě chvíli přejížděl po krku a potom se zastavil. Moje tělo si zklamaně povzdechlo. Vzal mě do náruče a odnesl mě do postele. Když mě položil do nadýchaných přikrývek, ihned jsem se zachumlala do jedné z nich. Stále jsem ale na sobě nedala znát, že jsem vzhůru. 

,, Mrzí mě to, květinko. " ,, Nechtěl jsem ti ublížit." ozval se jeho tichý hlas. Překvapením jsem zadržela dech. On ale potom opustil místnost. Zaregistrovala jsem, že tentokrát nezamkl. Opatrně jsem otevřela oči a hleděla na zavřené dveře. 

Zbytek cesty už se mi usnout nepodařilo. V místnosti byla malá okýnka přes které jsem sledovala mraky plující vedle nás. Dveře byly odemčené, takže jsem se kdykoli mohla vrátil za ostatními. Na to jsem si ale už netroufla. Po chvilce neustálého koukání z okénka jsem si všimla, že se letadlo začalo snášet dolů. Mezi mraky se začaly objevovat budovy. Tohle město jsem neznala, ale něco mi to hrozně připomínalo. Už ze vzduchu bylo vidět, že se nacházíme ve zlatém dole, kde je bohatství pro místní jako ranní šálek kávy. Nervózně jsem polkla. Když letadlo dosedlo na zem, zvedla jsem se z postele a vydala se nervózně ke dveřím. Když jsem ale chtěla sáhnout na kliku, dveře se otevřely a přede mnou stál můj únosce. Ihned jsem sklopila hlavu. On si mě chvilku potichu prohlížel a potom si odkašlal. 

,, Jsme tady." odpověděl a potom mi nabídl rámě. Překvapeně jsem na jeho ruku hleděla. Potom jsem si také odkašlala a jeho ruku přijala. Nejistota mezi námi oběma visela jako cihla. Ani jeden jsme nevěděli, jak se chovat po té události v letadle. Společně jsme vyšli z letadla a po malých schůdcích jsme sešli až ven. Venku už stálo černé luxusní auto a u něho nějaký muž. K nám došla nějaká žena. Byla to vysoká blondýnka v malých bílých šatech a její deseticentimetrové podpatky klapaly o zem. S profesionálním úsměvem na tváři se nejdřív mému únosci poklonila. Když se podívala na mě trochu se zarazila, nejspíš nevěděla, jak pozdravit mě. Chtěla jsem jí podat ruku, v tu chvíli ale její pohled zabloudil k mojí ruce držíc jeho rámě a její okamžitá poklona, která mířila na mě, mě až překvapila.

,, Vítejte doma, pane." její úsměv stále neopadl, když se přidala k letuškám stojících před letadlem. On jí na to jen kývl. 

Vítejte doma. opakovala jsem si pořád dokola. Takže tady nejspíš bydlí. Otočila jsem hlavu a hledala jakoukoli nápovědu, abych zjistila, kde jsme. V tu chvíli jako kdyby do mě uhodil blesk. Na budově modře zářil ohromný nápis ,, Dubai International Airport ". Moje srdce dnes už snad po sté vynechalo úder. Jsme v Dubaji. A teď jsme v soukromé části letiště. Proto jsem to tu nejprve nepoznala. V Dubaji jsem nikdy nebyla, ale ráda jsem se na město koukala na internetu, nebo ve filmech.

Z mého přemýšlení mě probral až pohyb vedle mě a lehké zatáhnutí za mojí ruku stále svírající jeho rámě. Je čas jít. Automaticky jsem se rozešla směrem k černému autu, ale on mě zastavil.

,, Špatný vůz, květinko." zasmál se a já na něj překvapeně koukla. On se v tu chvíli se mnou vydal na úplně jinou stranu. Dveře černého vozu se otevřely a do nich začali usedat ostatní, co s námi letěli. My jsme zamířili k nablýskanému krémovému Ferrari, kterého jsem si všimla až teď. Vedle něj ale žádný řidič nestál. ( viz. foto nahoře )

,, To je tvoje auto?" zeptala jsem se.

,, Jo, jedno ze spousty dalších. " zasmál se tomu. 

Když jsme došli až k autu, otevřel mi dveře spolujezdce a já usedla do nadýchaných sedaček. Byl to kabriolet a venku bylo docela teplo, takže to bylo v pohodě. Sledovala jsem jak auto obešel a nasedl za volant vedle mě. Nastartoval motor a potom jsme se rozjeli z letiště pryč. Bylo to tu nádherné. Všude rostly palmy, ve městě se tyčily obrovské mrakodrapy a ve vzduchu byla cítit sůl z moře. Na tváři se mi objevil úsměv. Zahodila jsem za hlavu všechny špatné věci a sledovala jsem všechno co se dalo. 

,, Co se vlastně stalo s mým kufrem?" otočila jsem se zpět na něho. Měl na sobě sluneční brýle a za volantem mu to neskutečně slušelo. Buď jsem naprosto hloupá, že takhle nad ním přemýšlím a nebo mě zdrogovali. Moje povědomí se ale spíš přiklánělo k té první možnosti.

,, Dorazí co nejdříve domů. " odpověděl.

,, Domů." ,, Takže teď jako mám nový domov?" zeptala jsem se zamyšleně. 

,, Přesně tak. " objevil se mu na tváři úsměv. 

Opřela jsem se zpět do sedadla a vrátila se k sledování okolí. 

,, Když už teda mám nový domov, proč mi neřekneš jak se jmenuješ?" ,, Stále tě v hlavě nazývám únoscem."

,, Máš mě stále v hlavě?" ,, To mě těší." 

,, Takhle jsem to nemyslela. " ,, Tak řekneš mi to tedy?" zastavili jsme na semaforech a on svou ruku přehodil přes mé sedadlo.

,, Jsem Nicholas, těší mě." natáhl ke mně ruku. Chvilku jsem si ho prohlížela a potom jsem mu podala mojí ruku.

,, Já jsem Karin, jak už dávno víš." ironicky jsem dodala a potřásla jsem si s ním rukou. 

Na semaforu se rozsvítila zelená a my se opět rozjeli.

...