Slunečnice |Stein27|

1.

Miluju ranní procházky, chodím tu každý ráno. Kousek od našeho domova máme pole plných slunečnic. Pole je kousek v zatáčce. Vždycky domů si jich odnesu 27, důvod ještě vám neřeknu. Znám toho, komu to pole patří, je toho souseda co bydlí vedle nás a vždycky si smím odnést pár slunečnic. Vracím se domů a v ruce držím slunečnice. Vejdu do domu a na konci chodby stojí moje sestra Laurin, která mě zdraví. Poté vejdu do kuchyně a vidím jak táta je opřený o kuchyňskou linku a popíjí kávu "vezmeš Lauri do školky prosím? Jsem hrozně unavený" Hrnek položí do dřezu, jde ke mně blíž a dá mi pusu do vlasů a Lauren taky "jasně" usměju se na něj, on mi úsměv oplatí a odešel si nahoru lehnout "Laurinko já se jdu převléct, je teprv 7:10, tak tu na mě chvíli počkej jo?" Laura kývne. Já jdu do svého pokoje a v něm mám postel, naproti postele mám komodu a na ní televizi, hned vedle dveří mám skříň a pod oknem, kousek od postele, mám psací stůl a vedle komody je můj koutek, kde ráda kreslím, čtu a píšu. Obléknu se, mám na sobě černý oversize tričko, džíny a oversize šedivou mikinu. Napíšu tátovi že dnes do školy nejdu, od rána mi není úplně nejlíp. Sejdu schody dolů a jdu odvést sestru do školky. Obě se obujeme a jdeme na autobus, čekáme až přijede.
Autobus konečně přijel a my už jedeme. Laurin jsem odvedla do školky a já si jdu do centra ještě něco koupit k jídlu, kdybyste se ptali kde bydlíme, tak bydlíme v Telnici kousek od Brna a Laurin má školku v Brně a i já školu. Jsem v centru a vejdu do obchodu (v obchoďáku) beru si nějaký džus, čokoládu a nějaký salám s rohlíkem, jdu k pokladně a čekám až přijde na mě řada jít platit.

•Posuneme se v čase•

Odemykám vrátka a slyším jak někdo dostal smyk, tak rychle položím nákup na zem a jdu pomoct, kdyby někdo potřeboval. Viděla jsem auto, bylo nabouráné v plotu. Rychle jsem přiběhla k tomu autu a uviděla jsem tam sedět mladého špinavě blonďatého kluka, otevřu dveře a začnu na něj mluvit, on je opřený o volant, za třesu s ním a on se rychle probral a opřel se o sedačku a zmateně koukal "to už jsem v nebi?" Koukal na mě s těmi jeho modrýma očima "nejsi" uchechtnu se "škoda" řekl a hned na to začal hledat mobil, všimla jsem si, že na rukách měl tetování, vystoupil z auta, já tam stála a koukala na něj, čelo měl lehce od krve, on začal hned někomu volat a jakmile skončil, tak dal veškerou pozornost na mě "Jak ti je?" Zeptala jsem se ho a on si sáhl na čelo a sikl bolestí "bolí mi hlava a jinak asi dobrý, děkuju ti", usměju se na něj " není zač a teče ti krev z čela, tak pojď u nás doma ti to ošetřím" vážně jsem pozvala cizího kluka k nám domů? on na mě upřeně zíral a koukal jak kdyby byl nejistý "neboj chodím na zdravku" v jeho vyraze bylo vidět že se mu ulevilo "tak počkej, vyndám si nějaký věci a můžeme jít, ona stejně než přijede odtahovka" kyvnu pro náznak že jo a on si vyndal věci, všimla jsem si že si vzal sebou deník. Zamkl auto a my mohli už konečně jít. Po cestě ke mně jsme si povídali "takže zdravka jo?" Snažil se o konverzaci "jo ,ale vůbec mě to nebaví, radši bych šla na uměleckou" mavnu rukama a uchechtnu se "a proč si nešla?" Cítila jsem, jak se na mně podíval "rodiče" kyvnul hlavou a my už byli před domem, odemkla jsem dveře a vešla dovnitř "prosím buď potichu, taťka je po noční" on kývne a jdeme po schodech nahoru do mého pokoje. Zavřu za sebou dveře, on se rozhlíží po mém pokoji a jde k mému koutku "moc hezky kreslíš" vzal si můj výkres do ruky "děkuju" usmála jsem se na něj a on to položil, všiml si mých příběhu na stole "slunečnice...ty i píšeš jo?" Podíval se na mě a v ruce držel knihu, já rychle k němu přiběhla a vzala jsem mu to z ruky, omylem i s jeho deníkem "jo, ale nečti to prosím..." Koukla jsem se na něj "dobře" sedl si do křesla, co jsem měla hned vedle, všimla jsem si že držím jeho deník "asi jsem ti omylem vzala deník" on se na mě podíval, natáhl ruku a já mu ho dala "co si tam vlastně píšeš, můžu se podívat?" Zeptala jsem se zvědavě "Asi ne promiň... Nikoho jsem tam ještě nikdy nepustil" , "aha jasně nevadí, je to přeci tvoje soukromý" usměju se na něj a otočím se směrem ke dveřím, kde mám svoji koupelnu "kam jdeš?" Zeptal se "jdu do koupelny pro tu dezinfekci" on kývl a já mohla jít.
Vracím se z dezinfekcí v ruce a on seděl v křesle, zíral do mobilu, jakmile jsem zavřela dveře, hned odvrátil zrak na mě, já si vzala židli a dala si ji před něj, sedla jsem si a vzala si kapesník a namočila ho do té dezinfekce "teď to trochu štípne, tak buď prosím potichu, ať nezbudis taťku" kývl a já mu na tu ránu přiložila dezinfekci, on sykl bolesti "potichu" a šťouchla jsem ho moji nohou do té jeho "promiň" řekl a já už mu to vydenzifikovala. Celou dobu jsme si povídali, než mu někdo začal volat, zavřel se do mojí koupelny, po chvíli vyšel "moc se omlouvám, ale už musím jít, odtahovka už tu bude do pěti minut" Pousmál se "dobře" zazubila jsem se na něj "Můžu vědět tvoje jméno vlastně? Já jsem Petr" a podal mi ruku, teď mi došlo, že jsme si vlastně neřekli jména "Maria" podala jsem mu ruku a vyměnili jsme si na sebe čísla. Odešel a já se vrátila k sobě do pokoje, sedla jsem si ke stolu a začala jsem si kreslit. Po chvíli mě ale vyrušilo vyzvánění mého mobilu a volala Sára, moje nejlepší kamarádka...

Ahoj tady je první kapitola, budu ráda když se vám kniha bude líbit!<3