Slunečnice |Stein27|

11.

"Není to co si myslím?" A sakra...

Otočím se na Petra, v tu chvíli se mi zastavil svět, on se zvedl, blížil se s tím svinstvem ke mě, zastavil se, oba jsme na sebe zírali, abych pravdu řekla, propadávala jsem se do země hanbou, měla jsem chuť si jednu vrazit, nedokázala jsem vydat ani jeden hlásek ze sebe, nechtěla jsem vůbec ani na něj koukat, tak jsem radši sklopila pohled na zem "halo mluvím s tebou" řekl zvýšeným hlasem a zamával jeho rukou před mým obličejem, já se mu podívala s mejma ubrečenýma očima do očí "já- já- se omlouvám..." To bylo jediný, co jsem ze sebe dostala, on ten pytlík zahodil bůhví kam a rukou si prohrabl ty jeho stříbrné vlasy, pořád chodil po bytě sem a tam, znervózňovalo mě to, tak jsem na něj potichu a pomalu promluvila "Petře...?" On přišel ke blíž a dal mi ruce na tváře, palcemi mi utíral slzy a utišoval mě "promiň nechtěl jsem na tebe zvýšit hlas" a přitáhl si mě do objetí "jen mi slib že už si to nevezmeš, lituju že jsem ti to píchl" dal mi pusu do vlasů "to já promiň, já to chtěla, není to tvoje vina" chtěla jsem ho uklidnit, ale on si pořád stál za svým názorem, že je to jeho vina "slib me si, že už si to svinstvo nedáme" on kývl na souhlas a objal mě, pak se ode mě odtáhl, šel ke gauči, kde se válelo to svinstvo, vzal si ho a šel do koupelny, to co sakra dělá? A tak jsem hned šla za ním "Co to děláš Petře?" On to hodil do záchoda a spláchl "jediná možnost jak se toho zbavit" už chápu.

Celý odpoledne jsme koukali na filmy, hlavně na after, to je jeden z mých oblíbených filmů "nepojedeme ke mě domů?" Zeptal se mě Petr "Můžeme, dojdu si vzít pár věcí" on kývl a začal mi to tu poklízet, já si šla mezitím zabalit pár věcí co potřebuju. Petr mi vzal věci a šel s tím k autu, já už zamykala dveře a šla jsem za ním. Zapínala jsem si pás "Doufám že nás řidičák" podívala jsem se na něj "Tak jasně že mám" uchechtl se, na to jsem mu už nic neřekla, on nastartoval a jeli jsme k němu na byt. Celou cestu k němu jsme si zpívali a dělali blbosti.
Jsme před Péťovim bytem, chtěla jsem si vzít věci z kufru, jenže Péťa byl rychlejší "dáma nesmí tahat těžké věci" a usmál se na mě, bože ten jeho úsměv mě vždycky dostane, on je tak laskavý a gentleman. Vešli jsme do jeho bytu a hned za námi přišla bílá kočka "Jeee ty máš kočku, jak pak se jmenuješ hezounku" a vzala jsem si ho do náruče "Mám dvě kočky, tohle je Purpur a támhle na okně se valí Diego" a ukázal na okno v obýváku, já pustila Purpura na zem a šla za tím druhým, bože má krásný kocoury!
Pak jsme se šli dívat na filmy a nebudu lhát, proběhlo techtle pechtle.

*O týden později*

S Petrem ležíme v posteli a je nám zle, tak není čemu se divit, když už týden jste si nešňupli. Otočila jsem se na Petra a zkontrolovala jsem, jestli dýchá, byl chudák celý upocený, bledý a pohublý, v pokoji jsme měli zatažené závěsy, všude byl bordel. Potřebovala jsem na záchod, jenže neměla jsem sílu vstát, dalo mi to práci vstát, točila se mi hlava jak nevím co, ale došla jsem do koupelny, což je plus. Vykonala jsem svou potřebuju a šla jsem si umýt ruce, podívala jsem se na sebe do zrcadla "No tyvole! Strašidlo" křikla jsem, vlasy jsem měla mastné a všude možně po stranách, byla jsem bledá a hubenější, hrůza, katastrofa... Měla jsem dost nadávek na to, vrátila jsem se zpět do postele, Petr si sedl na postel a jediný co řekl, že má hlad, takže si šel vzít něco k jídlu, hned na to se vrátil "nemáme tu nic, zajdu pro něco" já jen kývla a ležela jsem dál, Petr už odešel. Po dvou hodinách jsem se vzbudila. Petr v ložnici nebyl a tak jsem se šla podívat po bytě, kde by mohl být. Kde je sakra Petr?...

Pokračování příště<3