Slunečnice |Stein27|

2.

"Volala mi Sára, moje nejlepší kamarádka..."

Zvedla jsem to "Anoo?" Se Sárou už se nemusíme zdravit, protože hned jedna z nás začne mluvit "co děláš kočko?" Vychrlila na mě Sára "Sedím?" Otočila jsem se na židli směrem k posteli "Dobře, tak za pět minut jsem u tebe!" Tipla to a já se otočila zpátky ke stolu, povzdychla jsem si. Trochu jsem po uklidila v pokoji, bylo půl šesté. Po domě se rozezní zvonek, sejdu schody dolů a jdu směrem ke dveřím, jenže Laurin byla rychlejší a skočila Sáře do náručí "Ahoj kočko, na něco jsem ti přinesla" dala Lauře pytlík s bonbóny, Lauri byla rozzářená, poděkovala a běžela zpátky sledovat SpongeBoba, Sára teď dala pozornost mně "Ahoj, jak se máš zlato?" Objali jsme se "Asi dobře" ona se na mě podívala tím tónem, že mi nevěří "Opravdu?" Dala si ruce v bok "Jen mi dneska není úplně nejlíp" odfrknu a protočím očima a šli jsme do mého pokoje "Tak to vím, jak ti hned zlepším náladu" usmála se na mě zákeřně "jak?" Uchetla jsem se a posadila jsem se na točící židli, co byla kousek od postele, Sára mezitím vyndala dva papírky a sedla si na postel naproti mě "Dneska půjdeme na koncert" koukla jsem se na ni tím stylem, jestli to myslí vážně, protože já nesnáším davy, mám radši ty vesnický klasiky "na co jdeme?" Ona se na mě podívala nechápavě "zlato ty vůbec netušíš na koho jdeme, to je Stein27 a Calin, budou tam i další, ale jdeme hlavně na tyhle dva" no jasně, Stein je Sary oblíbenec o kterém furt mele, stále netuším, kdo to je "Aha a v kolik?" Koukla jsem na Sáru "v sedm a konec je asi v jedenáct hodin, takže tě jdu upravit" mrkla na mě jedním okem a zazubila se. Když mě do líčila a upravila vlasy, dala je jen do culíku a dva prameny nechala volné, pak šla k mému šatníku a začala mi vyndavat oblečení, vyndala mi černé tílko, které mělo velký výstřih, černé džínové šortky, byli lehce roztrhlé a červenou kostkovanou košili, na mě to bylo až moc vyzívavé "Sluší ti to kočko" po usměju se na ni, upřímně mi to není pohodlné, cítím se nesvá. Jsme u vchodu a my už odcházíme, já jdu ještě za sestrou která si kreslí v obýváku "Lauri řekni tátovi, že jdu ke Sáře, tak ať mi kdyžtak zavolá" ona kývne a já už můžu jít, obuju si moje černé vansky a zabouchnu za sebou dveře.

Vejdeme do velké místnosti, všude už jsou lidi, Sára mě chytla za ruku, táhla nás co nejvíc dopředu, stali jsme přímo před pódiem, zbývalo už jen pár minut do zahájení show. Na pódium přilítl kluk a začal zpívat, to i ostatní, potom ale přiběhl kluk, který měl tmavý vlasy a i vousy, to musel být asi Calin nebo jak se jmenuje, já tam do hudby přešlapovala, nebylo to tak špatné. Když skončil, tak všichni začali řvát stein, to musel být ten sexy týpek, o kterém Sára furt řvaní, po chvíli tam přiběhl i s tím druhým a mě se snad zastavil svět, když jsem uviděla jeho... Calin mu podal růži a začali zpívat

"Ahoj kotě snad tě neruším...
Promiň že volám, je tolik hodin...
Krev teče mi po tváři...
Nevěděl jsem že to bude bolet...
Nevěděl jsem že jich bude tolik...
Všude krev a já se bojím, toho co přijde, odpusť mi...
Asi nezvládnu zítra dojít..."

Teď začal zpívat Petr a ve mě projela na zádech husí kůže, měla jsem málem i slzy na kraji.

"Maminko, promiň ,že ti volám tak pozdě večer...
Sedím na záchodě,v klubu,kde bych měl mít zrovna teď show...
Mám v sobě nějaký svinstvo...
A cítím se fakt low...
Chtěl jsem ti dát jen zbohem, než stane se něco se mnou..."

Blížil se konec písničky a začali zpívat oba, já se snažila zadržet slzy, Petr si sedl na jedno koleno před nás a měl zavřený oči, takže neměl šanci mě vidět.

"Dolij poslední čiši...
Dej za mě pusu mámě...
Vybrali jsme si život, ten si bere svoje daně..."

"Jakoby nebyl zítřek...
Miluj jako bych byl poslední...
Daruj mi tvůj poslední výdech...
Nebudu tu když se rozední..."

"Jakoby nebyl zítřek...
Přestávám cítit svoji tvář...
Kde budu až skončí píseň...
Jakoby nebyl zítřek..."

Petr prodloužil tón a pak otevřel oči, byl zaskočený že mě tam vidí, ani se mu nedivím, já byla též zaskočená.

Koncert skončil a my stáli před budovou, Sára byla totálně na mol "na podrž to prosím" podala mi kelímek s vodkou a hledala v kabelce cíga, u toho se jí motaly nohy "Mám je, dáš si?" Kejvnu hlavou na náznak, že nechci a ona kopne do sebe poslední kapku vodky "je mi zima" uchetne se a potáhne zbytek cigarety "taky aby ne, když máš na sobě jen krátký tílko a kraťasy" uchetnu se a ona se zašklebí, potom se na to začne smát "jdu to vyhodit, hned jsem tu, nikam mi nechoď" ďábelsky se usmála a odešla ke koši, já tam stála a koukala na ni, jak se motá "nečekal jsem tě tady" já jsem poskočila, jak jsem se hrozně lekla, rychle jsem se otočila a stál tam Petr "Ahoj, no vytáhla mě kámoška" ukážu na ni a otočím se zpět na něj, dala jsem si pramínek za ucho "Aha, sluší ti to mimochodem" uchechl se, já se jen usměju "Vidím dobře a nebo už mám halucinace, ale vážně přede mnou stojí ten nejvíc sexy muž co znám?" Uchetne se a zvrtne se jí noha, takže spadne na něj "ano jsem to já, vidíš dobře" mrkne na ni a chytne ji, vezme ji do náruče a Sára je už tuhá "Pojď za mnou" řekne a já ho následuju.

Vejdeme zpátky do budovy, jdeme dlouhou chodbou a vejdeme do jedné místnosti, kde byli ostatní "Tyvole Petře, nevoď jsem furt takový kočky!" Řekne jeden z kluků, který sedí za gaučem na židli, Petr jen protočí očima a položí spící Sáru na gauč, Petr se posadí na druhej gauč a mě si stáhne na klín, dá mi ruku kolem pasu a hladí mě. Po nějaké době, byl Petr už trochu opilí a na mě už tam bylo moc kouře, jak tam každý kouří, potřebovala jsem co nejdřív vypadnout na vzduch, chci vstát, ale Petr mě stáhl zpět "kam pak mi jdeš moje princezno?" šeptl mi do ucha, já se pousmála, vážně mi řekl moje princezno? "Musím na vzduch" usměju se a konečně vstanu "bundu mám na židli" kouknu na tu židli, kam mi ukazuje Petr prstem, hned na to se podívám na něj nechápavě "abys mi neumrzla" usmál se, vážně řekl ,abych mu neumrzla? Já si ji vzala na sebe a voněla po něm, hned na to jsem mohla jít konečně ven. Chtěla jsem si dát ruce do kapec, ale z nich jsem vyndala krabičku s cigarety a i zapalovač, jenže jsem ještě něco našmatala "co to?" Vyndala jsem to a byl to pytlík a v něm něco bílého, byl to prášek, prosím neříkejte mi že ten kluk bere to svinstvo... "Petře řekni mi že to není to co si myslím" řekla jsem si pro sebe a ukápla mi slza, slyším jak někdo jde za mnou a já se otočím, byl to Petr, určitě věděl, že to najdu a tak šel za mnou, abych to nenašla "Že to není to co si myslím!" Křiknu na něj...

Pokračování příště 😏

Pokud chcete připomenout, stačí napsat do komentářů "další" <3 -Ela