Jsem Maria Vaňková je mi 17let , v životě mám spoustu překážek, pak přijde on a on mi ukáže cestu ráj plných slunečnic...
Mamka mi zemřela při autonehodě, mám mladší sestru, je ji sedm let... Vynahrazuju ji mamku.
Žijeme jen s taťkou, od té doby co...
Kdo to sakra je? To bude zase nějaký debil a nebo úchyl. Rozkikla jsem si ten profil a ukázalo mi to, že tento účet sleduju, však ho ani neznám. Nemám páru kdo to je a tak jsem si prohlídla jeho příspěvky. POČKAT. To je ten kluk z té nemocnice! Však nevím kdo to je. Ale je mi divný, že ho sleduju. Tak jsem najela na chat a v něm bylo.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Šla jsem se tedy připravit, páč mi to s berlemi půjde pomalu. Bylo totiž půl šesté. Už jsem nachystaná a blížila se sedmá hodina a já jdu ke dveřím se obout, nikdo není doma, aby mi někdo pomohl. Cinkl mi telefon a tak jsem se podívala kdo to byl. Byl to on. Ve zprávě napsal že už je před mým barákem. Chtěla si nazout botu, ale spadli mi berle na zem, ohýbat se ještě moc nemůžu. Skvělý co teď? Tak jsem si sedla na botník a podala si je, jenže mi došlo, že budu potřebovat vozík, protože dlouho nemůžu chodit, bůhví co chystá. Tak jsem mu napsala, ať přijde, že mi vezme vozík. On napsal, ať mu otevřu že mi s ním pomůže. Byl tak hodný. Otevřela jsem mu a on se na ně usmál "ahoj, vozík je támhle" ukázala jsem mu na dveře, kde je ten vozík. Byl v takový mini šatně. Divím se, že se tam vešel. On jen kývl a šel pro něj. Já si vzala klíče a vešla ven, abych zamkla, on už ho dával do auta. Pak přišel za mnou, sebral mi berle a opřel je o zeď baráku. Nechápala jsem, co má v úmyslu, najednou jsem byla v jeho náruči. On je fakt gentleman. Pousmála jsem se na něj, v břiše jsem cítila motýli, bylo to úžasné. Postavil mě na nohy a pomohl mi si sednout do auta. Pak šel pro ty berle, dal je do kufru a poté si sedl za volant "doufám že máš řidičák" zavtipkovala jsem a on se na mě otočil "nemám" usmál se, myslela jsem, že si ze mě střílí, ale jeho výraz mě znervózňoval, radši jsem se rychle připoutala "klid umím řídit" nastartoval auto a rozjeli jsme se. Celou cestu jsme si povídali, máme toho dost společného, jak jsem mohla na něj zapomenout? Právě jsme vjeli do Brna "na" dal mi šátek do ruky "co s tím?" Zasmál se "zavaz si oči" já jen kývla a taky tak udělala. Po chvíli auto zaparkovalo a já byla nervózní, co bude dít. Nejdřív z kufru asi vyndal věci. Slyším, jak se otevřeli vedle mě dveře, on mi chytl za ruce a pomohl mj tím vstát, nasměroval mi, abych si sedla na ten vozík. Řekla jsem mu, že si ty berle vezmu, ať mu nevadí v ruce. On nic neřekl a asi je držel v ruce. Po chvíli slyším jen ticho. Kde to jsme sakra? Začínám se bát ještě víc "kdy si to můžu sundat Petře?" Zeptala jsem se ho "za chvíli, teď tě tady nechám s někým. Neboj se, za chvíli uvidíš překvapení" cože? Překvapení? To je hezké. Nechal mě s někým nevím kde a on si v klidu odešel "je tu někdo?" Začala jsem se klepat "jo neboj se, jsem tady s tebou, už čekám jen na znamení" já kývla hlavou že chápu "kdo jsi?" Snažila jsem se o konverzaci, abych se tolik nebála "Sandro, sekuritak" cože? Kde to jsem sakra? "Tak už můžeme jít" vzal mi za vozík a jel se mnou někam.
Z pohledu Petra
Chystal jsem pro ní překvapení, kde jsem ji po druhé viděl. Na koncertě. Doufám že si vzpomene na něco. Přišel jsem na stage, fanynky už píštěli radostí a zazpíval jsem první songu. Pak jak jsem skončil, tak jsem na ně začal mluvit o tom, co mám v plánu "rád bych vás o něco poprosil, jedna moc krásná holka, s kterou jsem byl, ale kvůli paměti, kterou ztratila kvůli nehodě, tak s ní nejsem. Rád bych ji pomohl si vzpomenout na na něco, je to pro ní překvapení, protože tady na tomhle místě, jsem ji uviděl po druhé a v tu chvíli jsme se do sebe zamilovali. Tak vás chci poprosit, jestli byste mohli být teď potichu a prosím zapněte světla na telefonech, jak to vždycky děláte. Ona teď přijede na vozíku na stage, takže až si sundá šátek a uvidí nás tady, tak začněte pořádně křičet, vím že růži zpíváme až na konci, ale při tady té písničce jsme se do sebe zamilovali, můžeme jít na to?" Všichni křičeli že jo, měl jsem radost a tiše doufal, že to zabere. Dál jsem náznak, ať ji jsem přivezou. Sandro ji zaparkoval doprostřed pódia a vše zatím vycházelo. Ukázal jsem na Calina, ať přijde k nám. Světla zhasla a já si stoupl vedle ní, chytl jsem ji za rameno, ucítíl jsem, že se třese a tak jsem ji lehce hladil. Calin si taky stoupl vedle ní, i on ji chytl za rameno. On mi naznačil, že můžeme začít. Sklonil jsem se k ní a řekl jí, ať si ten šátek sundá, jak ho sundala, tak všichni začali pištět/křičet a my začali zpívat. Klekl jsem si vedle ní, viděl jsem, že má v očích slzy. Slza ji ukápla a já ji chytl za ruku. Po skončení jsem ji podal růži.
Z pohledu Mari
Sundala jsem si šátek a přede mnou bylo tolik lidí a kluci stali vedle mě, bylo to dojemné. Když začali zpívat jednu část písničky, jak kdybych se zarazila a v hlavě mi proběhli dvě vzpomínky.
Flashback
Viděla jsem auto, bylo nabouráné v plotu. Rychle jsem přiběhla k tomu autu a uviděla jsem tam sedět mladého špinavě blonďatého kluka, otevřu dveře a začnu na něj mluvit, on je opřený o volant, za třesu s ním a on se rychle probral a opřel se o sedačku a zmateně koukal "to už jsem v nebi?" Koukal na mě s těmi jeho modrýma očima "nejsi" uchechtnu se "škoda" řekl.
~
Vejdeme do velké místnosti, všude už jsou lidi, Sára mě chytla za ruku, táhla nás co nejvíc dopředu, stali jsme přímo před pódiem, zbývalo už jen pár minut do zahájení show. Na pódium přilítl kluk a začal zpívat, to i ostatní, potom ale přiběhl kluk, který měl tmavý vlasy a i vousy, to musel být asi Calin nebo jak se jmenuje, já tam do hudby přešlapovala, nebylo to tak špatné. Když skončil, tak všichni začali řvát stein, to musel být ten sexy týpek, o kterém Sára furt řvaní, po chvíli tam přiběhl i s tím druhým a mě se snad zastavil svět, když jsem uviděla jeho... Calin mu podal růži a začali zpívat
"Ahoj kotě snad tě neruším... Promiň že volám, je tolik hodin... Krev teče mi po tváři... Nevěděl jsem že to bude bolet... Nevěděl jsem že jich bude tolik... Všude krev a já se bojím, toho co přijde, odpusť mi... Asi nezvládnu zítra dojít..."
Teď začal zpívat Petr a ve mě projela na zádech husí kůže, měla jsem málem i slzy na kraji.
"Maminko, promiň ,že ti volám tak pozdě večer... Sedím na záchodě,v klubu,kde bych měl mít zrovna teď show... Mám v sobě nějaký svinstvo... A cítím se fakt low... Chtěl jsem ti dát jen zbohem, než stane se něco se mnou..."
Blížil se konec písničky a začali zpívat oba, já se snažila zadržet slzy, Petr si sedl na jedno koleno před nás a měl zavřený oči, takže neměl šanci mě vidět.
"Dolij poslední čiši... Dej za mě pusu mámě... Vybrali jsme si život, ten si bere svoje daně..."
"Jakoby nebyl zítřek... Miluj jako bych byl poslední... Daruj mi tvůj poslední výdech... Nebudu tu když se rozední..."
"Jakoby nebyl zítřek... Přestávám cítit svoji tvář... Kde budu až skončí píseň... Jakoby nebyl zítřek..."
Petr prodloužil tón a pak otevřel oči, byl zaskočený že mě tam vidí, ani se mu nedivím, já byla též zaskočená.
End flashback
On mi podal růži a usmál se na mě. Já si začala pomalu vzpomínat, vlastně jsem si vzpomněla na všechno, ale zatím mu to neřeknu. To on byl můj kluk!? Já se rychle na něj podívala, nevědomky jsem se postavila a objala ho, on mě taky objal. Odtáhla jsem se od něj "už si na něco vzpomínám! Tady jsme se setkali a zamilovali se!" Jemu se rozzářil obličej a úsměv "vyšlo to!" Zakřičel do davu a všichni začali pištět. Já si sedla zpátky, páč mě začali bolet nohy. Po show jsme byli v backstagi a všichni jsme si tam povídali, po chvíli všichni odešli kouřit, krom mě a Petra. Byli jsme tam sami. Jenom on a já. Chytla jsem ho za ruku, páč seděl vedle mě na křesle a já seděla na vozíku vedle něj. Koukla jsem se mu do očí a naše hlavy se začali přibližovat, až jsme si dali pusu. Dobře pusa to nebyla, on mě chytl pod krkem a líbali jsme se tam, než nás vyrušil Marek "hej kluci čumte" zasmál se a s Petrem jsme na stejno ukázali prostředníček. Přísahám že jsme nebyli domluvení a za smáli jsme se tomu všichni co byli v této místnosti.
