Slunečnice |Stein27|

8.

"říkal jsem ti, ať si nenecháš zpálit křídla..." A s těmito slovy odešel...

Petr pořád na mě mluvil a opakoval mé jméno, ale já ho vůbec nevnímala, podívala jsem se na něj s ubrečenýma očima a odešla bez jakéhokoliv slova. Celý týden jsem byla doma zavřená, nevylezla jsem vůbec z mého pokoje. Nevím kdy jsem naposledy jedla či koupala, ale bylo mi to jedno. Jen jsem pořád myslela na to, že mi dokázal lhát do očí. Věřila jsem mu. Dala jsem si mobil na nabíječku a chtěla jsem je kouknout kdo mi psal či volal. Měla jsem tam snad tisíc zpráv od Sáry a třicet nepřijatých hovoru od ní. Jenže tam byli i zprávy a zmeškané hovory od Petra. Neřešila jsem to a tak jsem rozklikla hovor, volala jsem Sáře. Ona to po chvíli zvedla a než jsem stačila cokoliv říct, už začala mluvit "no hurá, ono to taky žije!" Já se tomu uchechtla "Cos potřebovala?" Šla jsem rovnou k věci "Za 10 minut jsem u tebe, páčko!" A než jsem cokoliv stihla namítnout, tak to položila. Svině jedna. Chvíli jsem si projížděla instagram, vyjela jsem z něj a najela na hovory, měla jsem to nutkání mu zavolat, taky jsem tak udělala, chci vědět, že je v pořádku. Mari co to sakra děláš? Telefon vyzváněl, ale nikdo to nebral.
Měla přijít Sára, ale nutně jsem ho potřebovala vidět a ujistit se, že je v pořádku. Tak jsem zavolala Sáře a řekla jsem jí, že jedu s tátou pryč, naštěstí mi to uvěřila. Já si dala rychlou sprchu, abych nevypadala blbě. Oblékla jsem se, učesala vlasy, vzala věci a mohla jsem konečně jít. Tátovi jsem řekla, že jedu za Sárou.
Zavolala jsem si taxíka a ten tu byl díky bohu hned, nasedla jsem do něj a nadiktovala mu adresu. Po cestě jak jsme jeli, tak to tam vypadalo jak v černobílém světě, málo lidí. Konečně jsme dorazili na danou adresu, zaplatila jsem mu a poděkovala. Vylezla jsem z taxíku, podívala jsem se na ten panelák kde on bydlí, z venku to vypadá katastrofálně, bůhví jak to vypadá zevnitř, bože Mari co to děláš, máš být teď doma a utápět se v myšlenkách a místo toho jedeš za ním. Vejdu dovnitř a kastlíky jsou plný letáků. Když jsem to tak viděla, tak jsem se radši nedržela ani zábradlí. Vyšla jsem schody k jeho bytu, povzdechla jsem si, Mari ještě máš šanci si to rozmyslet, zavrtěla jsem hlavou a zazvonila, nikdo neotvíral a tak jsem zazvonila znovu a stále nic, pak jsem si všimla vzkazu na zvonku "Zvonek nefakčí, pokud je to důležitý klepej" nad tím jsem se musela uchechtnout. Zaklepala jsem a slyšela ránu, jako kdyby něco spadlo, najednou se otevřeli dveře a v nich stál on. Vlasy měl rozcuchané a jeho oči, vypadali, jako rozespalé "Co potřebuješ?" Řekl zaskočeným hlasem a i otráveným "Jen jsem šla ujistit že si v pořádku" řekla jsem smutným hlasem "Jsem, takže zase můžeš jít" a chtěl zavřít dveře, ale já mu zabránila rukou "Můžu na chvíli dál?" Mari panebože šla si ujistit jen jestli je v pohodě, co to děláš "Tak pojď" řekl a já vešla do bytu, vypadalo to tam jinak než z zvenčí, vešla jsem do obýváku a on už seděl na gauči, v ruce měl lžíci a v ní něco rozehříval, já si k němu přisedla, proč to ten kluk bere? Občas si s kamarády něco dáme lehčího, ale nikdy nic tvrdého jsme neměli "Cos potřebovala?" Vyrušil mě z mých myšlenek "Promluvit si" on si uchechtl a natáhl tekutinu na lžíci do stříkačky "záleží pokud mě budeš vnímat" řekla jsem a pořád ho pozorovala při jeho práci, právě si hledal žílu "Nevím, možná?" Uchechtla jsem se a on si tu věc dal do žíly. Jaký to je? Dej si Mari, tohle se mi promítlo hlavou "Můžu?" On se na mě podíval a nechápal, ale já mu naznačila rukou co tím myslím "Ne v žádným případě, vidíš co to s člověkem dělá" a u toho vrtěl hlavou "Prosím Petře..." on jen vzdychnul "Fajn, ale jenom jednou" zavrtěla jsem hlavou že ano "Tak fajn, budeš to mít poprvé, takže budeš mít velkej nájezd a dej mi ruku" kývnu a vyhrnu si rukáv, on vzal poslední tekutinu z lžíce a natáhl do stříkačky, pak si vzal moji ruku a začal hledat moje žíly, palcem mi jezdil po ruce než nějakou našel "Teď to trochu štípne" podíval se na mě a já jen kývla, on se zpátky podíval na moji ruku a sjel stříkačkou do mé žíly, pak to položil na stůl a oba jsme se opřeli, po nějaké době, mi začalo být divně a začal se mi motat obraz, chtěla jsem vstát, ale točila se mi hlava a tak jsem seděla dál, podívala jsem se na něj a i v té euforii byl pořád sexy, on se na mě podíval a nějakou dobu jsme se na sebe pořád dívali, nemohla jsem to už vydržet a tak jsem si na něj sedla obkročmo a začala ho líbat, on nic nenamítal a spolupracoval, chytl mi za zadek a pořádně ho zmáčkl, já sikla bolestí a kousla ho do rtů "Co mi to děláš?" Šeptl do polibků "Nevím, ale vím že bez tebe nemůžu být" řekla jsem mu, on mi vyhrnul tričko a odhodil ho někam, potom mě položil na záda a on si sám sundal tričko a já měla ten krásný výhled na jeho vypracované tělo, potom nám sundal kalhoty, podprsenku a on sám trenky, rozdával mi po těle polibky a směřoval se k mému rozkroku, rukama sjel k mojí krajce kalhotek, sundal mi je a odhodil bůhví kam, potom jsem cítila, jak do mě zajel dvouma prsty a přidal k tomu jazyk, já se prohnula v zádech a vzdychala u toho, myslela jsem, že zešílím a sjela mu rukou do vlasů a přitáhla ho ke mě, políbila jsem ho a potřebovala jsem ho mít v sobě, on to na mě určitě poznal a usmál se, vstal a mě si vysadil na sebe a odnesl do ložnice, vytáhl pytlík s kondomem, nasadil si ho, otočil si mě na břicho, pleskl mě přes zadek a zajel do mě, oba jsme na hlas vzdychli a začal do mě přirážet, chytl mě za vlasy, potom jsme se oba udělali a lehli si vedle sebe, oba jsme vydýchávali to, co teď proběhlo. Jsem v tom znova, zamilovaná až po uši...

Pokračování příště...