Slunečnice |Stein27|

6.

"Jak to mezi námi teda je?" Zeptala jsem se ho a on řekl...

"Jak to myslíš?" Řekl nechápavě "No víš jak to myslím ne...?" koukal na mě a přemýšlel, ale po chvíli mu to došlo, hurá "Jo ty myslíš..." A lehce se pousmál "Jo..." A dala jsem si pramínek za ucho a koukla zpátky do země, vlasy mi stejně hned spadli do obličeje, Péťa udělal krok ke mě blíž a dal mi ho sám za ucho, přitom se mi díval do očí, čekala jsem, co mi na to řekne, po chvíli jsem se odpovědi dočkala "No já bych byl moc rád, kdybys byla moje holka" Usmála jsem se na něj a zkousla si dolní ret, viděla jsem, co to s ním dělá a on mě hned políbil, odtáhl se a řekl "Sakra, já tě tak moc kurevsky miluju Mari" jak to dořekl, líbal mě dál, dokud nás nevyrušil Kojo "Pardooon že vyrušuju, ale už Sára tě schání Mari" já kývla a poprosila ho, ať nikomu nic neříká, to co právě viděl, on kývl a odešel zpátky do místnosti, odkud se zjevil, což byl obývák "Asi bych tam měla už jít" Péťa mi chytl za tvář a dal mi letmý polibek, oba jsme vešli do pokoje a já šla rovnou za Sárou "Co si potřebovala Sar?" Sedla jsem si vedle ní "Volal mi tvůj táta, že se máš dneska vrátit domů, abys pohlídala Lauren" Petr si sedl k nám "Kdo je Lauren?" Zeptal se nechápavě, u toho si zapálil cígo a popotahl si "Moje sestra" on kývl a jeho pohled sklopil na zem a vydechnul kouř z úst, já ho jednou rukou objala kolem ramen a on se na mě podíval smutně, že už musím jet domů "tak já tě hodím domů" Sára ho ale opravila "Nás, já jsem tu taky mimochodem" všichni jsme se tomu zasmáli. Šla jsem si pro věci a zpátky za ostatníma, se všemi jsme se rozloučili. Já se Sárou a s Péťou jsme šli k autu a jeli domů. Celou cestu jsme si zpívali nebo povídali. Cesta uběhla celkem rychle a my už byli před mým barákem, rozloučili jsme se Sárou. Teď přišla řada na mě se rozloučit s Péťou, on se opřel o auto a já přišla k němu blíž, ruce jsem mu obmotala kolem krku "Co děláš o víkendu princezno?" Kývla jsem na náznak že nevím "Tak já si tě ukradnu na víkend" a dal mi ruce na moje boky, já se jen usmála "Už budu muset jít" políbili jsme a rozloučili.
Vešla jsem do domu a už za mnou běžela Laurinka, která hned po mě skočila "Konečně si doma!", "To jsem ti tak chyběla jo?" Ona kývla a obě jsme se zasmáli. Vešli jsme do kuchyně, kde byl taťka "kdopak to byl?" Nechápavě jsem se na něj podívala "ten kluk" usmál se na mě "No...můj kluk" byla jsem trochu nervózní a lehce jsem se usmála, táta měl velký úsměv na tváři, ještě že ho mám, je to ten nejlepší táta.

Večer jsem si malovala a u toho si pouštěla písničky, zpívala jsem si u toho samozřejmě. Mezitím mi vtrhla do pokoje, jak uragán moje sestra "Copak tu děláš?" Otočila jsem se na ní a ona ke mně přišla blíž "Táta mi měl přijít říct pohádku, jenže usnul" Ona si rukou promnula oči, já si povzdychla a dala jsem ji pryč vlasy z obličeje co jí tam padali, pořád si vyčítám, že jsem tátu nechala samotného s Lauri "Máš vyčištěný zoubky broučku?" Kývla pro náznak že ano "Dobře, tak jdi do postýlky, já hned za tebou přijdu" pousmála jsem se na ní a ona odešla. Mě cinkl mobil, podívala jsem se, co mi zase přišlo. Přišlo mi oznámení z Instagramu, že tam mám zprávu. Od Petra. Nad tím jsem se musela pousmát.
"27wolfenstein vám poslal/a zprávu"

Pokračování příště hihi 🥹