Slunečnice |Stein27|

14.

"na dva nebo tři roky..."

O 3 roky později

Právě vycházím z letadla, jsem zpátky v Česku. Bude mi 20 let za měsíc, přítele nemám a neplánuju, doufám že se to tu hodně změnilo, já se teda změnila, jak v postavě, tak i ve vlasech, mám je kousek pod rameny a bílí melíry. Měl mě vyzvedávat táta, ale prý to nestíhal a někomu řekl, ať mě vyzvedne, takže nevím kdo pro mě jede. Mám konečně kufry a můžu vyrazit na parkoviště. Zatím jsem ještě neviděla nikoho známého, teda pokud si nevšimnu že kousek dál stojí nějaký týpek s mým jménem "kdo to doprdele je? To mě chce unést nebo co?" Nadávala jsem si v hlavě, tak za ním jdu "ahoj ty musíš být Vaňková Mária" už teď mám chuť mu za to oslovení dát přes hubu "Jsem Maria, ne Mária a jo jsem, ty?" Opravila jsem ho "Sofian. Sofian Medjmedj. Tvůj táta chtěl ať tě vyzvednu" odkud se zná s mým tátou sakra? No nic, nebudu to řešit. Dali jsme věci do auta a jeli ke mě do bytu. Abych nezapomněla, koupila jsem si byt tady v Česku, mamky byt jsem musela prodat, protože jsem nevěděla, kdy se vrátím. Vystoupila jsem z auta, vzala věci a chtěla jsem si jít odemknout, jenže jsem spatřila tátu, jak čekal s růžemi před vchodem "Ahoj zlato, moc si mi chyběla!" Pevně jsem ho objala "ty mě taky tati" a odtáhli jsme se od sebe. Pozvala jsem je oba ke mě do bytu, páč mi řekli, že mi musí něco říct. Bála jsem se, ne že ne. Dala jsem kufry do budoucí ložnice a vydala se do kuchyně, tam aspoň byli židle, majitelé je nechtěli, já můžu aspoň na něčem sedět a jíst. Sedli jsme si, teda jenom já a táta , Sofian nebo jak se jmenuje ten týpek, tak šel na záchod a já tátovi řekla, ať mi řekne, co se děje, co mi musí říct "Dcerko moje, víš před rokem se zjistilo, že mám syna a dceru" mě se v tu chvíli zastavilo srdce a nevěděla jsem co říct a hlavně když dneska přiletím do Čech "cože?" Vykulila jsem na něj oči a zároveň nechápavý pohled "Sofian a ona jsou tvoji nevlastní sourozenci, jenže ještě z bývalého manželství a já se dal dohromady zpátky s bývalou ženou" oddychl si. To si dělá snad srandu! Moje pusa bylo něco jako do ":()" mezitím se Sofian vrátil ze záchoda, já v tu chvíli potřebovala být sama "chci být sama" řekla jsem jen tohle "dobře, chápu broučku, tak se měj" rozloučili jsme se a já šla napsat Willimu aka kojovi, jestli nemá čas zajít ven, on byl jediný, s kým jsem zůstala v kontaktu po tom všem. Beru ho už jako mýho brášku. Domluvili jsme se na sedmou, vyzvedne mě a půjdeme do klubu, i s klukama. Prý abysme připili můj příjezd zpátky do Čech. Prý že tam bude i Petr. Nevadilo mi to, už je to za mnou. Nebo snad není?...

Pokračování příště...