Slunečnice |Stein27|

15.

Tahle písnička má znít na konci této kapitoly, aby jste se dokázali vžít do toho 🤍

"Prý tam bude i Petr. Nevadilo mi to, už je to za mnou. Nebo není?..."

V šest večer

Blížila se sedmá hodina, takže jsem měla co dělat sama se sebou, potřebuju se namalovat, upravit vlasy a vybrat nějaké oblečení.
Dala jsem si lehký líčení, vlasy hodila do culíku a vzala si na sebe černé džíny, černý crop-top tílko, přes to kostkovanou černou košili a doladila to černýma vanskama. Bylo za pět minut sedm, já se šla obout, mezitím mi napsal Willy.

                         Willy

Jsem tu kočko

                                                  Už běžím !
                                              "zobrazeno"

Zamkla jsem a šla za Willym. Sedla jsem si k němu do auta, normálně jsme se pozdravili a jediný co řekl, že ještě hodí domů auto a jde se do klubu pěšky, ostatní kluci už na nás čekají v klubu, krom Marťase, ten čeká před domem. Ten mi moc chyběl. Po cestě jsem furt přemýšlela a byla nervózní z Petra. Willy si toho všiml a tak mi vzal mojí ruku, pohladil ji "bude to dobrý" já se na něj otočila a nechápavým pohledem podívala "huh?", "si nervózní z Petra že?" Já jen kývla "neboj bude dobrý" já jen zavrtěla hlavou a pak si povídali. Tím jsem přišla na jiné myšlenky a nemyslela na Petra. Přijeli jsme před Willův barák, vystoupila jsem z auta a běžela jsem obejmout Marťase. Pak jsme vyrazili do klubu.

V klubu

Stáli jsme před klubem, Mára šel dovnitř a Willy chtěl jít taky, ale všiml si, že tam stojím, stála jsem jak připevněná k zemi. S mými vlasy si hrál vítr, rukou jsem odhrnula vlasy z obličeje "neboj, to bude dobrý" já se jen pousmála a sebrala veškerou odvahu jít dovnitř, Willy mi otevřel dveře, je fakt gentleman. Vešla jsem dovnitř a Willy šel mnou, rukou jsem naznačila, ať jde přede mnou. Došli jsme za ostatníma, se všemi jsem se přivítala, aspoň trochu nervozity ze mě spadlo, byla jsem ráda, že je zase vidím, moc mi chyběli. Jenže jeden člověk tu chyběl. Petr. Toho jsem ještě neviděla "hele kdo přišel" zajásal Calin, já se otočila a uviděla ho, měl obarvené vlasy na stříbrno, byl v celém černém, moc mu to slušelo a nevypadal že je sjetej a nebo že na něčem jede, Willy měl pravdu, je fakt čistej. Možná. Bůhví kde je pravda "máš zpoždění zase" pobídl ho Calin, všichni se za smáli a pozdravili se objetím, pak si mě všiml a tím se naše oči střetli, když přišla řada na mě, já mu chtěla říct jen ahoj, jenže on mě objal? Cože objal? Já nevěděla jak mám reagovat a tak jsem ho obejmula taky. Byl to trapný moment.
Hodně trapný moment. Pak jsme si šli objednat pití a šli si sednout k takovýmu stolu v rohu, všichni jsme si povídali. Pak jsme šli chvíli tancovat a zpátky si šli sednout ke stolu. Celý večer jsem se snažila vyhýbat Petrovi. Dařilo se mi to, občas. Po chvíli se mi udělalo špatně, asi z toho vzduchu ve klubu, dlouho jsem se nebyla bavit v klubu. Nikdo si toho naštěstí nevšiml, teda krom Petra, ten se na mě zrovna podíval, když jsem se zvedla "kam to jdeš?" Zeptal se mě Willy "jdu si zapálit" nebudu jim říkat, že se mi udělalo špatně. Petr to ale tušil. Vešla jsem ven na vzduch a udělalo se mi hned líp, mohla jsem se  konečně pořádně nadechnout, chtěla jsem si i zapálit, ale v kabelce jsem nemohla najít zapalovač "hledáš tohle?" Zvedla jsem hlavu a stál tam Petr, který mi podával zapalovač "jo, díky" on jen pokrčil rameny. Zapalovač jsem mu vrátila a vydechla jsem všechen dým ze sebe "celý večer se mnou nemluvíš a když se naše pohledy střetnou, uhnes, prostě se mi celý večer vyhýbáš" potáhl si z cigarety a všechen kouř vydechl, vypadal u toho sexy. Ne co to říkám, rychle jsem zavrtěla hlavou "nevyhýbám" skvělý, řekla jsem dobrou lež, on se jen uchechtl a zamumlal něco ve stylu "no jasně" ale já ho moc dobře slyšela. Tipla jsem cigaretu a odhodila ji, poté jsem se chtěla vrátit za klukama, jenže on mi chytl za ruku a přitáhl blíž k sobě, až se skoro naše rty dotýkali a držel mě za ramena. Dívali jsme se vzájemně do očí, jeho oči střídali moje oči s mými rty, já se mu jen dívala do očí a měla jsem pootevřenou pusu, nevěděla jsem co mám dělat, říkat. Neviděla jsem mu do hlavy co má v úmyslu "Petře já-" on mě přerušil prstem na mých rtech "psst nic neříkej a nech mě mluvit" já jen přikývla "víš od té doby, co jsme se rozešli, tak jsem byl těžce v prdeli a nevěděl jsem co dělat, sjížděl jsem se ještě víc, jenže pak jsem se šel léčit kvůli tobě. Jsem čistý už rok, chápu že mi nebudeš věřit, ale-" já chtěla něco říct "ne nepřerušuj mě prosím, prostě ti chci říct... Pořád tě miluju Mari" a políbil mě, do toho začalo lejt jak z konve. Skvělý. Jak romantické. Po chvíli se naše rty odpojili, já se na něj podívala, dívala jsem se mu do očí, nevěděla jsem, co říct. Ne po tom všem. Vyvlekla jsem se mu, když mě držel za ramena, udělala jsem krok zpět "Petře já nemůžu..." Začali mi téct slzy "promiň, už musím jít" pak jsem se rozběhla a slyšela jak na mě volá mým jménem, ale běžela jsem dál, moc dobře jsem tušila že běží za mnou. Domů jsem ale nestihla dojít...

Pokračování příště<3