Slunečnice |Stein27|

13.

Držela jsem Péťu opřeného o zeď, nebudu vám lhát, ale je pěkně těžkej...

Calin přišel za námi, chytl Petra a držel ho, já mezitím mohla posbírat Petrovo věci. S Calinem jsme ho chytli pod rameny a snažili jsme se ho vyvést ven. Záchranka naložila Petra a odjeli do nemocnice, já s Calinem stáli před klubem "hele omlouvám se ti za to, co jsem ti řekl do toho telefonu" otočila jsem se na něj "v pohodě" mávla jsem nad tím rukou, on natáhl ruku s krabičkou cigaret ke mě, já si bez váhání vzala "díky" usmála jsem se a zapálila jsem si, po potáhla jsem si a poté jsem vydechla všechen kouř, s tím jako by šli i moje starosti. Než jsem se stihla na patě otočit a odejít, tak ke mě promluvil Calin "jedu za ním, jedeš taky?" Já kývla že ano, překvapilo mě, že mě vezme sebou. Odhodila jsem cigaretu na zem, nohou jsem ji tipla a šla jsem ke Calinovu autu. Nastoupili jsme do auta, Calin zapl písničky a vyrazili jsme směr nemocnice. Cestou panovalo ticho, ale mě to tak vyhovovalo, s Petrem jsme taky moc nemluvili v autě. Uvítala jsem, že Calin byl ticho, ani jeden nedokázal mluvit, až u nemocnice řekl, že vystupujeme.

-time skip-

Sedíme s Calinem v čekárně a čekáme na doktora, který právě vyšetřují Petra. Já mezitím přemýšlela nad svým životem, měla bych někam na chvíli zmizet. Hned jak mi tohle přelítlo hlavou, tak mi došlo, že jsem před pár měsíci dostala nabídku tančit v zahraničí. Abych byla lepší. V mobilu jsem si našla na trenérku číslo a přemýšlela jsem, jestli ji zavolat nebo ne.

-flashback-

Vcházím do kanceláře za trenérkou, páč si mě pozvala a absolutně netuším proč, co po mě chce? Snad jsem nic neprovedla "dobrý den paní učitelko" nahodim falešný úsměv, ona naznačila ať se posadim "mám pro vás nabídku slečno Vaňková" ze mě aspoň spadl kámen ze srdce "Povídejte" zajímalo mi jakou "až půjdete za rok na výšku, můžete studovat i v zahraničí" já vykulila oči, jenže neznala jsem na to odpověď, nemůžu tady nechat tátu se ségrou samotný, má moc práce a starostí, nemůžu mu prodělávat další starosti. Sklopila jsem svůj zrak na svoje ruce "nemusíte mít odpověď hned, můžete studovat i chvíli po střední" já jen kývla

-end flashback-

Rychle jsem vstala, šla někam dál od Calina, vytočila jsem číslo, chvílí to trvalo než to vzala "dobrý den paní trenérko", "Ahoj Mari, ráda tě slyším, copak se děje?" Tuhle trenérku jsem měla vždycky nejradši, dokázala mi pomoct "vezmu vaší nabídku co jste mi nabízela před půl rokem", "to ráda slyším, tak pokud máš teď čas, stav se a vyřešíme to" potom jsem řekla že hned jedu. Calinovi jsem řekla že mi není dobře a že půjdu domů. Uvěřil mi to.

S trenérkou jsme si podali ruce a rozloučili se, v ruce jsem nesla papíry, na místo kam jdu trénovat, ale zatím vám to neřeknu a nechám vás napínat. Přijela jsem taxíkem před můj dům, zaplatila a vystoupila jsem. Před dům kde jsem dlouho nebyla. Lituju že jsem je bez jakéhokoliv slova opustila, jenže já to udělám znovu, táta mě seřve, vím to. Sebrala jsem veškerou odvahu a vešla jsem do domu. Nikdo nikde, vejdu do kuchyně a zároveň do obýváku, divný v tuhle dobu bývají doma, uslyším bouchnout hlavní dveře, sestra vyběhne z chodby a skočí na mě "ahoj princezno moje" a položila ji zpátky na zem, koukala jsem na tátu a ten měl naštvaný, kamenný obličej "Lauro jdi do svého pokoje prosím" nakázal ji táta a ona šla "tati vyslechni si mě prosím nejdřív" táta odhodil klíče na stůl "ne, ty teď poslouchej pěkně mě holčičko!" Tohle bude snad první velká hádka mezi mnou a tátou, bojím se, jak to skončí "můžeš mi laskavě vysvětlit, kde si ten celý měsíc byla? Já tě celou dobu hledal, jo a abych nezapomněl, vím žes na něčem jela nebo jedeš? Řekla mi to Sára. To je fuk, zklamala si mě a hodně, to teď ale skončí, budeš makat ti říkám! A půjdeš na testy proti drogám!" Já tam stála, jako bych byla na té zemi připevněná "jsem čistá a ještě něco ti musím říct" táta jen na mě koukal a naznačil, ať mluvím dál "jedu studovat do zahraničí, jdu na výšku" v obličeji bylo poznat, že je rád že jdu na vejšku, přišel ke mě blíž "nejradši bych ti nafackoval za to, cos provedla, ale jsem rád že jdeš studovat, sakra Mari vždyť já tě mám rád" objal mě pevně, mě stékali slzy "kam a kdy letíš?" Odtáhli jsme se od sebe "za čtrnáct dní a letím do Ameriky", "na jak dlouho?" Neznala jsem na to správnou odpověď, ale trenérka říkala tak na dva až tři roky, možná i víc "dva nebo tři roky"...

Pokračování příště hihihi, už mám vymyšlené, jak to bude pokračovat dál a máte se na co těšit 🔥