Slunečnice |Stein27|

4.

Péťa znovu usnul a já uslyšela velkou ránu z kuchyně, tak jsem rychle vstala a šla se podívat, co se stalo...

Mezitím Petr mi chytil za ruku "kam pak jdeš princezno?" Řekne rozespalým hlasem, otočím se na něj a dám mu pusu "Jdu se podívat co to bylo za ránu" on se na mě podíval jedním pootevřeným okem "dobře, ale hned si mi vrat, chci se mazlit" řekne a v tu ránu usne. Rychle jsem přiběhla do kuchyně a Marek sbiral střepy ze země, šla jsem mu pomoct "Ne nech to být Mari" řekl a já ho neposlechla, pomohla jsem mu "tak děkuju" usmál se a objal mě "pomůžeš mi teda uklidit i v obýváku?" Kývla jsem že ano a šli jsme. Marek šel pro odpadkový koš a já vzala flašky piva, co byli na stole, omylem jsem se otočila a jedno z piv spadlo na zem, na mé neštěstí bylo v tom pivu ještě půlka, tak se všechno vylilo "sakra!" Položila jsem piva zpátky na stůl a začala sbírat střepy ze země. Marek přiběhl, když slyšel ránu "Mari si v pohodě?" Já se něj podívala "Jo jsem, jen nám přidělávam víc práce, promiň" svůj zrak sklopim na zem, on mi chytí bradu, abych se podívala na něj "hele tím se netrap ano? Já dojdu pro nějaký ubrousky ju?" Kývla jsem a usměju se na něj, on mi pohladil tvář a odešel do kuchyně. Já svůj zrak zaměřím na střepy a vylité pivo, ke kterému si sednu. Ani nevím proč, ale cítím, jak mi slzí oči, ano mrzí mě to, ale nepláču kvůli tomu. Pláču, kvůli důvodu, proč táta si nemůže jít v klidu lehnout, jelikož nikdo nemůže pohlídat Laurinku. Pláču kvuli věci, která mi změnila můj celý život. A vzala mi půlku rodiny. Než se naději, začnou mi téct slzy. Dala jsem volný průchod emocím, který nemůžu zastavit. Cítím ruce na mých bocích. Byl to Petr. Přivoněl si k mým vlasům "Nepřišla si a bylo mi smutno princezno, musel jsem se jít podívat, kde si se mi stratila" Šeptl mi do ucha a odhrnul mi vlasy, aby mě mohl políbit na krku. Dám si rychle ruku na pusu, aby neslyšel můj pláč. Zrovna tahle chvíle mohla být krásná. Jak pro mě, tak i pro něj. Otočím se na něj a on uvidí mé uplakané oči "Co se stalo princezno?" Řekl a chytl mi za tváře "Nic" řeknu uplakaně "Pojď sem" vtáhl si mě do objetí "Jestli je to kvůli včerejšku, moc se ti-" podívám se na něj a chytnu mu tváře "Není" hladím mu po tváři a on si mě vtáhne do objetí "Budu vždycky s tebou, ať se děje co se děje, ale nezapomeň, že poslední co umírá, je naděje" zahřálo mě to u srdce, co řekl a lehce jsem se usmála. On mi dělá šťastnou. On je můj lék na všechno. Jedině on. "Mám ty..." Přijde do obýváku Marek s ubrousky v ruce, zastaví se a nedořekne větu, jelikož ho zmátne moje uplakané oči a Petra. Pustí ubrousky na zem a naštvaně jde za Petrem, chytl ho a přitiskne na zeď "Co si jí udělal!?" Křikne na něj "Mari nech ho, nic mi neudělal, prosím pusť ho" chytnu mu ruku, kterou drží pod Petrovým krkem. Zadívám se mu do očí, on tak udělal. Pustil ho. Věnoval mi lítostivý pohled, hned na to si vzal tašku a klíčky od auta, odešel. Jdu za ním, ale Péťa mě zastaví "V tomhle stavu nemůže řídit" řeknu, ale Petr si mě vtáhl do objetí "neboj vrátí se" zamumlá a u toho mě hladí po vlasech "Víš co na tobě úplně nejvíc miluju?" Cože miluje? On mě miluje? "Nevím, řekni" jsem zvědavá co řekne "Úplně by si se rozdala pro druhé, ale už zapomínáš na sebe" řekne starostlivě a jemně mě políbí na čelo, já mu věnuju nenucený úsměv a políbím ho.
"Lidi nemůžete být chvíli potichu? Vyspávám kocovinu" Vejde do obýváku Sára a za ní Calin. Když uvidí moje zarudlé oči a rozbitou flašku od piva. Její tvář ztuhne "Řekněte mi, co se tu sakra děje a proč je to tu celý na ruby!?" Řekne zmateně "vzpomínky" Řeknu a ona hned běží, mě obejmout
Už jsme všichni douklidily "hele lidi už budeme muset jet" řekne Calin. Všichni si vzali věci a šli jsme do auta.
V autě jsem si sedla vedle Péti "Kam to vlastně jedeme?" Řekne zvídavě Sára "na jídlo" odpoví jí Calin. Po nějaké době jsem usnula na Péťi rameni.

Dojeli jsme tam, jeli jsme cca hoďku a Péťa mi zbudí jemnými polibky na mých rtech "už jsme tady princezno moje" zašeptá do polibků, miluju když mi říká princezno a že jsem jeho. Otevřu oči a všichni vystoupíme z auta. Chytnu Péťu za ruku a vstoupíme do restaurace. Sedneme si všichni k jednomu stolu "hele kdo je tady" ukáže Sára směrem na bar, hrozně se mi ulevilo, když jsem ho spatřila...

Pokračování příště 🫣